Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
IL

I88v93a19n84a 10L57a27n87c92e

23. 1. 2019 12:49

R^R^R^Ani omylem. Za ní nejdu. Co kdyby mimo idiot a stupid znala ještě i jiná mezinárodní slova?!

Nemůžu se přestat smát, prořehtala jsem se celý váš článek. ;-D;-D;-D

2 0
možnosti
Foto

Děkuji. Tenkrát to tak veselé nebylo, ale teď jsem se řechtal i já, když jsem to psal. :-)

1 0
možnosti
JS

Líbí se mi Vaše vyprávění včetně toho, že když už té kaši vězíte, snažíte se z toho vylízat! :)

Stěžovat si umí každý, ale s nadhledem pojmout ne příliš úspěšné události, to umí málo kdo. A Vy mezi ty "málokdy" patříte :)

1 0
možnosti
Foto

Děkuji. Samozřejmě to nebylo jednoduché a počkejte, co se mi teprve stalo v té Americe. Telefonní karta, to je zatím jen sranda. A děkuji za komentáře. Vy píšete vždy. Je to milé a vážím si toho. Díky

2 0
možnosti
PK

Za ten stres ale nakonec za skvělé vyřešení všech problémů by jste zasloužil medaily. Mám trochu podobné ,ale taky infarktové zážitky z mé první cesty do států. Například má žena bez znalosti AJ prošla přes imigračního během vteřiny a já se svou skvělou AJ jsem byl vyslýchán asi 15 minut,,a další a další, ale pak už jsem přivykl a stal se amikem

3 0
možnosti
  • Počet článků 81
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 3439x
Jmenuji se Radek Pálka a vítám vás na svém blogu o vaření, kuchyni, gastronomii a tak obecně.

Jak to začalo.....

Někde v mých 6-7 letech si rodiče vzali do hlavy, že strašně chci být kuchařem :-). 

Moje mamka byla vyučenou cukrářkou. Avšak po vyučení cukrařinu dělala jen velmi krátce a když přišla v roce 1971 do jiného stavu s bratrem, přestala cukrařinu dělat profesionálně a již se k tomu nikdy naplno nevrátila. 

Nicméně v osmdesátých letech si mamka tajně doma přivydělávala pečením dortů na zakázku. A já, jako dnešní dítě z reklamy jsem se kolem ní motal a asi tím si všichni vzali do hlavy, že kuchařina mě strašně baví a že nic jiného vlastně ani dělat nechci :-). 

Zvláštní je, že pokud je člověku něco dlouhodobě podsouváno, tak tomu začne věřit.  Na konec jsem byl i já tím, který začal říkat, že si od dětství přeje být kuchařem. Možná tomu i tak bylo. Já vlastně ani nevím.

Každopádně se tak i přes některé komplikace stalo a jsem tomu rád.  A z nutnosti je životní láska.

Upřímně láska na první pohled to úplně nebyla.

Díky sametové revoluci v roce 1989 jsem sice nastoupil do chrudimské hotelové školy, ale na příbuzný obor řezník. 

No, nebudu rozebírat má studia. Ale řezníkem jsem se po pár peripetiích vyučil a rok na to jsem udělal rozdílové zkoušky a vyučil se i kuchařem. 

Mým štěstím bylo, že jsem hned po vyučení nastoupil do Restaurantu Grill Duran v Hradci, Králové, kde jsem nejprve řezničil a postupně se přibližoval do kuchyně, až jsem bourání masa úplně pověsil na hřebík. 

Mým druhým největším životním štětím /první je moje manželka/ bylo, že jsem měl to štěstí a dostal jsem se do kuchyně v Duranu, kde vládl tehdy asi třicetiletý šéfkuchař Jiří Syrový.

A díky němu a díky jeho přístupu ze z nutnosti stala LÁSKA NA CELÝ ŽIVOT.

www.sefkucharuvdenik.cz

Seznam rubrik