Děkujeme za pochopení.
L43i57b85u95š80e 23P35a63l49k55o60v44á
opravdu to není snadné-snad bude lépe
R10a56d19e66k 49P72á89l24k54a
Dobrý den, ano souhlasím. Problém je v tom, že chybí dobré vzdělání. Školy šetří na mzdách a není dostatek mistrů a mistrových. Studenti vykonávají praxe v restauracích a hetelích bez osnov, bez základních pravidel co se mají naučit. Vštšina z nich celé 3-4 roky debarasují a k ničemu se pořádně nedostanou. U závěrečných zkoušek potom slavnostně oflambují palačinku a je to.
Přesně jak pane Omelko říkáte, stejně tak to platí u kuchařů. Mnohdy se divím, že má číšník tolik odvahy to vůbec odnést, co se z kuchyně vyprodukuje.
Celý ten článek má poukázat na to, že chybí odborníci, že je u nás školství ve špatném stavu, ale hlavně, že chybí pokora.
P46e95t75r 74O93m91e40l46k60a
Nepíše se mi to dobře, ale za minulého režimu byla garance toho, že budete v dobré restauraci obsloužen kvalifikovaným personálem daleko větší než dnes. Bylo to především proto, že adepti číšnického povolání byli většinou školeni těmi učiteli a kolegy, které ještě učili ti prvorepublikoví. Dnes nejsou lidi a tak se bere "cokoliv". Ale to platí nejen pro obsluhu, ale i pro kuchaře. Jak se má pak cítit číšník, když má přinést hostu nějakou nechutnost vytvořenou tím "umělcem" v kuchyni.
F65i45l75i37p 59V63r60a63c11o10v35s31k30ý
Dobrý den, problémem je, že mladí ten stres moc rádi nemají a je to jedna z odpovědí na Váš první blog.....
- Počet článků 81
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3439x
Jak to začalo.....
Někde v mých 6-7 letech si rodiče vzali do hlavy, že strašně chci být kuchařem :-).
Moje mamka byla vyučenou cukrářkou. Avšak po vyučení cukrařinu dělala jen velmi krátce a když přišla v roce 1971 do jiného stavu s bratrem, přestala cukrařinu dělat profesionálně a již se k tomu nikdy naplno nevrátila.
Nicméně v osmdesátých letech si mamka tajně doma přivydělávala pečením dortů na zakázku. A já, jako dnešní dítě z reklamy jsem se kolem ní motal a asi tím si všichni vzali do hlavy, že kuchařina mě strašně baví a že nic jiného vlastně ani dělat nechci :-).
Zvláštní je, že pokud je člověku něco dlouhodobě podsouváno, tak tomu začne věřit. Na konec jsem byl i já tím, který začal říkat, že si od dětství přeje být kuchařem. Možná tomu i tak bylo. Já vlastně ani nevím.
Každopádně se tak i přes některé komplikace stalo a jsem tomu rád. A z nutnosti je životní láska.
Upřímně láska na první pohled to úplně nebyla.
Díky sametové revoluci v roce 1989 jsem sice nastoupil do chrudimské hotelové školy, ale na příbuzný obor řezník.
No, nebudu rozebírat má studia. Ale řezníkem jsem se po pár peripetiích vyučil a rok na to jsem udělal rozdílové zkoušky a vyučil se i kuchařem.
Mým štěstím bylo, že jsem hned po vyučení nastoupil do Restaurantu Grill Duran v Hradci, Králové, kde jsem nejprve řezničil a postupně se přibližoval do kuchyně, až jsem bourání masa úplně pověsil na hřebík.
Mým druhým největším životním štětím /první je moje manželka/ bylo, že jsem měl to štěstí a dostal jsem se do kuchyně v Duranu, kde vládl tehdy asi třicetiletý šéfkuchař Jiří Syrový.
A díky němu a díky jeho přístupu ze z nutnosti stala LÁSKA NA CELÝ ŽIVOT.
www.sefkucharuvdenik.cz