Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
MF

Když je to tak výhodné, proč se tedy všechny restaurace nesloží a nezaloží konto, kterým přispějí státu na tento poplatek? Podpora regionů? Ale no tak... Ocenění jednotek podniků v Praze nijak nezvýšilo gastroturismus v regionech, opravdu ne. Není důvod platit takovéto poplatky soukromému subjektu. Kdo bude další? Google maps? Waze?

13 1
možnosti

Přijde mi to stejně, jako kdyby se stát rozhodl nezaplatit světové organizaci UNESCO (kdyby nějaké finance požadovala) a my tak přišli o možnost prezentovat své kulturní památky ve světě. Podobně lze nahlížet na každoroční tahanice kolem financování světoznámého závodu motocyklů na Masarykové okruhu v Brně. Když si člověk uvědomí, kolik desítek miliard bylo u nás prošustrováno naprosto bezúčelně, nebo prohráno v arbitrážích, je těch pár miliónů skutečně xmíchu.

5 4
možnosti
VB

Argument nemyslícího. Když se vyhazuje na toto, tak proč už no na toto?

V Brně platilo město 110M ročně za pořádání mistrovství motorek. Když Dorna chtěla 150M, tak to naštěstí zkolabovalo. A co se stalo? Celkem nic. Jen paraziti, co z toho dojili (nikdo se nikdy nedopočítal ani počtu platících diváků) musí hledat jiné hostitele.

6 4
možnosti
Foto

Je smutné, že většina lidí nechápe, že tady nejde o podporu soukromého podnikání několika jedinců, ale hlavně o obraz jisté části naši kulturnosti. Při tom kolik se sype do podpory kultury a sportu celkově mě přijde smutné, že tuhle směšnou částku nezaplatíme...

5 8
možnosti

Nesouhlasím s Vámi a s autorem blogu

Neznám nikoho, kdo by se o Michelin zajímal či kdo by šel na jídlo podle jejich průvodce. Ti, kdo podobné stravování ze zvědavosti navštívili, nebyli nadšeni. Tudíž si myslím, že jde o celkem úzkou skupinu nadšenců. Něco jako u opery. Také se tu mluví o kulturnosti národa, ale kolik lidí na tu operu jde?

Myslím si, že absolutní většina turistů volí jiné průvodce. Michelin zastaral a prostě hledá financování jinde. Bohužel, jako většina tupých společností, se upnula na státní financování. A už jen z principu mi z toho vstávají chlupy na zádech.

Sport, profesionální sport, musíme podporovat, protože chceme, aby děti sportovali. Profesionální kluby táhnou amatérské a juniorské kategorie. Bez profesionálních klubů je mnohem těžší přitáhnout děti ke sportu. Nesnáším dotace soukromým společnostem, ale tady se prostě vyjímka asi udělat musí.

10 2
možnosti
Foto

Nadpis "

Kam zmizel Michelin?"

je přece nesmysl. Michelin nezmizel, ale z aktuálního vydání Michelinu zmizely české restaurace.

Osobně rád dobře jím. Nemusím však jíst v restauracích oceněných Michelinem.

8 0
možnosti
Foto

Velmi ocením, pokud naše vláda volání po podpoře Michelinu neoslyší.

Suma sumárum - je to naprostá zrůdnost, investovat peníze daňového poplatníka do něčeho tak navýsost privátního, privilegovaného a subjektivního jako je Michelin.

Existuje u nás Maurer, Hejlík, Restu, pomoci může tomu, kdo se rád dobře nají Triadvisor či mapy na google.

5 6
možnosti
MS

Inu "oslyšet" znamená "nevyslyšet" a tedy "neoslyšet" znamená "vyslyšet", takže nechápu, jak můžete zároveň oceňovat vyslyšení (=neoslyšení) a zároveň příspěvek považovat za zrůdnost. Nemáte cosi poněkud pomotané?

7 0
možnosti
  • Počet článků 81
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 3439x
Jmenuji se Radek Pálka a vítám vás na svém blogu o vaření, kuchyni, gastronomii a tak obecně.

Jak to začalo.....

Někde v mých 6-7 letech si rodiče vzali do hlavy, že strašně chci být kuchařem :-). 

Moje mamka byla vyučenou cukrářkou. Avšak po vyučení cukrařinu dělala jen velmi krátce a když přišla v roce 1971 do jiného stavu s bratrem, přestala cukrařinu dělat profesionálně a již se k tomu nikdy naplno nevrátila. 

Nicméně v osmdesátých letech si mamka tajně doma přivydělávala pečením dortů na zakázku. A já, jako dnešní dítě z reklamy jsem se kolem ní motal a asi tím si všichni vzali do hlavy, že kuchařina mě strašně baví a že nic jiného vlastně ani dělat nechci :-). 

Zvláštní je, že pokud je člověku něco dlouhodobě podsouváno, tak tomu začne věřit.  Na konec jsem byl i já tím, který začal říkat, že si od dětství přeje být kuchařem. Možná tomu i tak bylo. Já vlastně ani nevím.

Každopádně se tak i přes některé komplikace stalo a jsem tomu rád.  A z nutnosti je životní láska.

Upřímně láska na první pohled to úplně nebyla.

Díky sametové revoluci v roce 1989 jsem sice nastoupil do chrudimské hotelové školy, ale na příbuzný obor řezník. 

No, nebudu rozebírat má studia. Ale řezníkem jsem se po pár peripetiích vyučil a rok na to jsem udělal rozdílové zkoušky a vyučil se i kuchařem. 

Mým štěstím bylo, že jsem hned po vyučení nastoupil do Restaurantu Grill Duran v Hradci, Králové, kde jsem nejprve řezničil a postupně se přibližoval do kuchyně, až jsem bourání masa úplně pověsil na hřebík. 

Mým druhým největším životním štětím /první je moje manželka/ bylo, že jsem měl to štěstí a dostal jsem se do kuchyně v Duranu, kde vládl tehdy asi třicetiletý šéfkuchař Jiří Syrový.

A díky němu a díky jeho přístupu ze z nutnosti stala LÁSKA NA CELÝ ŽIVOT.

www.sefkucharuvdenik.cz

Seznam rubrik