Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
IM

I58v96a68n 57M75i56n64á57ř

30. 7. 2021 10:35

Na polích po řepce - dominuje kukuřice ! Tato plodina bývala vždy dominantní pro rovinatá území Maďarska a pod. Dnes se ve velkém pěstuje i na pahorkovité Vysočině, kde je příčinou splavování - i toho mála kvalitní půdy.

8 2
možnosti
ZZ

Něco se pěstovat musí, aby pole neležela ladem.

Zemědělci sami vědí co je nejvhodnější - a vaše rady nepotřebují.

:-P:-P

0 3
možnosti
PK

P68a80v34e87l 23K35l75e80i30n

30. 7. 2021 10:04

Smutný výčet a našlo by se víc.

Melancholie když jsem šel kolem Nar. divadla a četl “Národ Sobě”.

Od Zemana přes Babiše.

Tma nemá zdrobnělinu

1 6
možnosti
Foto

K47a31r35e18l 94C91a61c13h

30. 7. 2021 9:50

"Musíte se více snažit pane správče!" Nicméně - Svět se musí nejdříve zbláznit, aby posléze zase mohl dostat rozum. Takže optimisticky očekávám, že se tak možná i stane.

6 0
možnosti
MH

Možná, že se tak stane, ale my už u toho nebudeme. Bohužel.

4 0
možnosti
PK

Je to dosti smutný výčet, i když ne vše platí stopro, podporujeme místní restaurace, řepka u nás již několik let nepanuje, nyní například kukuřice a slunečnice a krmné směsi. BTV o trávu na loukách není zájem, mohla by se za letošního počasí seknout dvakrát, asi není zvěř. Ale s těmi kuchaři je to jak píšete, obava z opětné ztráty povolání je do kuchyně neláká, no snad bude lépe a radostněji...

1 0
možnosti
JK

Autore já se jednou týdně jít do restaurace nebojím a peníze mám, aby si dal hlavní jídlo, občas i jídlo sebou, kafe a 3 piva. Ale teď, když už neplatí čestné prohlášení o provedení testu, tak do nich oficiálně nesmím.;-(:-/

10 0
možnosti
Foto

Mám to stejné, ale stejně tam zajdu i když je mi naprosto jasné, že bez testu zahubím minimálně polovinu nedalekého důchoďáku.

8 3
možnosti
  • Počet článků 81
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 3439x
Jmenuji se Radek Pálka a vítám vás na svém blogu o vaření, kuchyni, gastronomii a tak obecně.

Jak to začalo.....

Někde v mých 6-7 letech si rodiče vzali do hlavy, že strašně chci být kuchařem :-). 

Moje mamka byla vyučenou cukrářkou. Avšak po vyučení cukrařinu dělala jen velmi krátce a když přišla v roce 1971 do jiného stavu s bratrem, přestala cukrařinu dělat profesionálně a již se k tomu nikdy naplno nevrátila. 

Nicméně v osmdesátých letech si mamka tajně doma přivydělávala pečením dortů na zakázku. A já, jako dnešní dítě z reklamy jsem se kolem ní motal a asi tím si všichni vzali do hlavy, že kuchařina mě strašně baví a že nic jiného vlastně ani dělat nechci :-). 

Zvláštní je, že pokud je člověku něco dlouhodobě podsouváno, tak tomu začne věřit.  Na konec jsem byl i já tím, který začal říkat, že si od dětství přeje být kuchařem. Možná tomu i tak bylo. Já vlastně ani nevím.

Každopádně se tak i přes některé komplikace stalo a jsem tomu rád.  A z nutnosti je životní láska.

Upřímně láska na první pohled to úplně nebyla.

Díky sametové revoluci v roce 1989 jsem sice nastoupil do chrudimské hotelové školy, ale na příbuzný obor řezník. 

No, nebudu rozebírat má studia. Ale řezníkem jsem se po pár peripetiích vyučil a rok na to jsem udělal rozdílové zkoušky a vyučil se i kuchařem. 

Mým štěstím bylo, že jsem hned po vyučení nastoupil do Restaurantu Grill Duran v Hradci, Králové, kde jsem nejprve řezničil a postupně se přibližoval do kuchyně, až jsem bourání masa úplně pověsil na hřebík. 

Mým druhým největším životním štětím /první je moje manželka/ bylo, že jsem měl to štěstí a dostal jsem se do kuchyně v Duranu, kde vládl tehdy asi třicetiletý šéfkuchař Jiří Syrový.

A díky němu a díky jeho přístupu ze z nutnosti stala LÁSKA NA CELÝ ŽIVOT.

www.sefkucharuvdenik.cz

Seznam rubrik