Děkujeme za pochopení.
F64i90l23i13p 39V13r91a38c84o23v29s24k10ý
Zdravím, ani v době kdy jsem sám kouřil jsem nenechal nejen sebe ani ostatní chodit hulit před hosty. Kuchaři občas skutečně jsou jako otroci, ale tohle není úplně top případ, o hygieně když běhá někde venku v oblečení do kuchyně nemluvě...
K77a50r95l18a 75L67o43h61e12r11o55v18a
Úplně nehorší je, když personál kouří venku s hosty.. to jsem dodnes neprekousla.. počkejte, dokourim, hned jsem u vás...
V12í51t 96C64h20a86l33u90p77a
Vždycky, když čtu tyto články, kde je zmíněno, že někdo ať už v době koronavirové či jiné práce, se musí bát, že přijde "ze dne na den" rozuměj tedy "hodinového padáku", vždy si říkám jak tito lidé vlastně pracují...načerno? nebo na dohodu? či brigáda? všechny tyto možnosti mi sedí tak někomu, kdo maximálně v kuchyni myje nádobí či zametá a vytírá podlahu, ale ne kuchaři-profíkovi.... Copak nemáme zákoník práce...odstupné, výpovědní doba? A to se potom zaměstnavateli jo setsakramentsky musí vyplatit řádně počítat, jestli takového člověka ˇřádně" propustím (tedy 2 měsíce lhůta + min.2-3 měsíce odstupné a někdy i více dle odpracovaných let), když ho za nedlouho budu shánět jako sůl...
V77í24t 35C52h16a24l72u89p79a
oprava: "v době koronavirové či jiné krize" nikoliv práce :-)
- Počet článků 81
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3439x
Jak to začalo.....
Někde v mých 6-7 letech si rodiče vzali do hlavy, že strašně chci být kuchařem :-).
Moje mamka byla vyučenou cukrářkou. Avšak po vyučení cukrařinu dělala jen velmi krátce a když přišla v roce 1971 do jiného stavu s bratrem, přestala cukrařinu dělat profesionálně a již se k tomu nikdy naplno nevrátila.
Nicméně v osmdesátých letech si mamka tajně doma přivydělávala pečením dortů na zakázku. A já, jako dnešní dítě z reklamy jsem se kolem ní motal a asi tím si všichni vzali do hlavy, že kuchařina mě strašně baví a že nic jiného vlastně ani dělat nechci :-).
Zvláštní je, že pokud je člověku něco dlouhodobě podsouváno, tak tomu začne věřit. Na konec jsem byl i já tím, který začal říkat, že si od dětství přeje být kuchařem. Možná tomu i tak bylo. Já vlastně ani nevím.
Každopádně se tak i přes některé komplikace stalo a jsem tomu rád. A z nutnosti je životní láska.
Upřímně láska na první pohled to úplně nebyla.
Díky sametové revoluci v roce 1989 jsem sice nastoupil do chrudimské hotelové školy, ale na příbuzný obor řezník.
No, nebudu rozebírat má studia. Ale řezníkem jsem se po pár peripetiích vyučil a rok na to jsem udělal rozdílové zkoušky a vyučil se i kuchařem.
Mým štěstím bylo, že jsem hned po vyučení nastoupil do Restaurantu Grill Duran v Hradci, Králové, kde jsem nejprve řezničil a postupně se přibližoval do kuchyně, až jsem bourání masa úplně pověsil na hřebík.
Mým druhým největším životním štětím /první je moje manželka/ bylo, že jsem měl to štěstí a dostal jsem se do kuchyně v Duranu, kde vládl tehdy asi třicetiletý šéfkuchař Jiří Syrový.
A díky němu a díky jeho přístupu ze z nutnosti stala LÁSKA NA CELÝ ŽIVOT.
www.sefkucharuvdenik.cz