Děkujeme za pochopení.
F36i63l59i60p 85V83r56a67c83o53v12s89k94ý
Zdravím, ani v době kdy jsem sám kouřil jsem nenechal nejen sebe ani ostatní chodit hulit před hosty. Kuchaři občas skutečně jsou jako otroci, ale tohle není úplně top případ, o hygieně když běhá někde venku v oblečení do kuchyně nemluvě...
K97a18r62l52a 78L11o36h48e54r22o47v85a
Úplně nehorší je, když personál kouří venku s hosty.. to jsem dodnes neprekousla.. počkejte, dokourim, hned jsem u vás...
V60í25t 71C23h13a40l44u59p45a
Vždycky, když čtu tyto články, kde je zmíněno, že někdo ať už v době koronavirové či jiné práce, se musí bát, že přijde "ze dne na den" rozuměj tedy "hodinového padáku", vždy si říkám jak tito lidé vlastně pracují...načerno? nebo na dohodu? či brigáda? všechny tyto možnosti mi sedí tak někomu, kdo maximálně v kuchyni myje nádobí či zametá a vytírá podlahu, ale ne kuchaři-profíkovi.... Copak nemáme zákoník práce...odstupné, výpovědní doba? A to se potom zaměstnavateli jo setsakramentsky musí vyplatit řádně počítat, jestli takového člověka ˇřádně" propustím (tedy 2 měsíce lhůta + min.2-3 měsíce odstupné a někdy i více dle odpracovaných let), když ho za nedlouho budu shánět jako sůl...
V18í78t 21C62h39a45l78u50p42a
oprava: "v době koronavirové či jiné krize" nikoliv práce :-)
- Počet článků 81
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3439x
Jak to začalo.....
Někde v mých 6-7 letech si rodiče vzali do hlavy, že strašně chci být kuchařem :-).
Moje mamka byla vyučenou cukrářkou. Avšak po vyučení cukrařinu dělala jen velmi krátce a když přišla v roce 1971 do jiného stavu s bratrem, přestala cukrařinu dělat profesionálně a již se k tomu nikdy naplno nevrátila.
Nicméně v osmdesátých letech si mamka tajně doma přivydělávala pečením dortů na zakázku. A já, jako dnešní dítě z reklamy jsem se kolem ní motal a asi tím si všichni vzali do hlavy, že kuchařina mě strašně baví a že nic jiného vlastně ani dělat nechci :-).
Zvláštní je, že pokud je člověku něco dlouhodobě podsouváno, tak tomu začne věřit. Na konec jsem byl i já tím, který začal říkat, že si od dětství přeje být kuchařem. Možná tomu i tak bylo. Já vlastně ani nevím.
Každopádně se tak i přes některé komplikace stalo a jsem tomu rád. A z nutnosti je životní láska.
Upřímně láska na první pohled to úplně nebyla.
Díky sametové revoluci v roce 1989 jsem sice nastoupil do chrudimské hotelové školy, ale na příbuzný obor řezník.
No, nebudu rozebírat má studia. Ale řezníkem jsem se po pár peripetiích vyučil a rok na to jsem udělal rozdílové zkoušky a vyučil se i kuchařem.
Mým štěstím bylo, že jsem hned po vyučení nastoupil do Restaurantu Grill Duran v Hradci, Králové, kde jsem nejprve řezničil a postupně se přibližoval do kuchyně, až jsem bourání masa úplně pověsil na hřebík.
Mým druhým největším životním štětím /první je moje manželka/ bylo, že jsem měl to štěstí a dostal jsem se do kuchyně v Duranu, kde vládl tehdy asi třicetiletý šéfkuchař Jiří Syrový.
A díky němu a díky jeho přístupu ze z nutnosti stala LÁSKA NA CELÝ ŽIVOT.
www.sefkucharuvdenik.cz