Diskuse
Pravidla dobrého číšníka
Děkujeme za pochopení.
J35a87k80u77b 27K26n24e37c28h78t62o75v28s33k37ý
Když se dívám na ty body, tak proč jsou číšníci stále v tak nízké platové skupině podle náročnosti povolání?
Š17á21r71k86a 75M82e58d49k80o12v36á
Víte, co mě, jako bývalou servírku na jedné chatě, potěšilo? Když jsem tam přijela na návštěvu za bývalými kolegy a jedni němečtí hosté mě poznali a hlučně mě zdravili.
Byly tam i nehezké chvíle, třeba, když jsem zůstala na narvanou restauraci úplně sama. Z omluv jsem ten večer nevyšla. Ono sama dělat pět horkých čokolád, pět svařáků, do toho zvoní kuchař jak zběsilý, že jsou jídla hotová a u myčky se vrší nádobí, protože pomocná síla by byla pro majitele zbytečný přepych.Tohle už nikdy víc. Takže číšník se může třeba snažit jak chce, ale když je neschopný management,ktery šetří na personálu....
P70e29t86r 96K87o71r45e75c15k77y
Což o to rady jsou to padnoucí ale realita je nejen u nás, ale skoro všude na světě úplně jiná. Pokud občas narazím na profíka, zkušeného sommeliera, vrchního, který rozezná jehněčí žebírko od kýty a navíc si pamatuje, kdo si co u stolu objednal, tam směřují mé kroky a tam je mé srdce gastronauta. V naší sluneční soustavě je však těchto planet skutečně velmi málo. Tak nevím jestli není modelem budoucnosti bezobslužná restaurace .....
- Počet článků 81
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3439x
Jak to začalo.....
Někde v mých 6-7 letech si rodiče vzali do hlavy, že strašně chci být kuchařem :-).
Moje mamka byla vyučenou cukrářkou. Avšak po vyučení cukrařinu dělala jen velmi krátce a když přišla v roce 1971 do jiného stavu s bratrem, přestala cukrařinu dělat profesionálně a již se k tomu nikdy naplno nevrátila.
Nicméně v osmdesátých letech si mamka tajně doma přivydělávala pečením dortů na zakázku. A já, jako dnešní dítě z reklamy jsem se kolem ní motal a asi tím si všichni vzali do hlavy, že kuchařina mě strašně baví a že nic jiného vlastně ani dělat nechci :-).
Zvláštní je, že pokud je člověku něco dlouhodobě podsouváno, tak tomu začne věřit. Na konec jsem byl i já tím, který začal říkat, že si od dětství přeje být kuchařem. Možná tomu i tak bylo. Já vlastně ani nevím.
Každopádně se tak i přes některé komplikace stalo a jsem tomu rád. A z nutnosti je životní láska.
Upřímně láska na první pohled to úplně nebyla.
Díky sametové revoluci v roce 1989 jsem sice nastoupil do chrudimské hotelové školy, ale na příbuzný obor řezník.
No, nebudu rozebírat má studia. Ale řezníkem jsem se po pár peripetiích vyučil a rok na to jsem udělal rozdílové zkoušky a vyučil se i kuchařem.
Mým štěstím bylo, že jsem hned po vyučení nastoupil do Restaurantu Grill Duran v Hradci, Králové, kde jsem nejprve řezničil a postupně se přibližoval do kuchyně, až jsem bourání masa úplně pověsil na hřebík.
Mým druhým největším životním štětím /první je moje manželka/ bylo, že jsem měl to štěstí a dostal jsem se do kuchyně v Duranu, kde vládl tehdy asi třicetiletý šéfkuchař Jiří Syrový.
A díky němu a díky jeho přístupu ze z nutnosti stala LÁSKA NA CELÝ ŽIVOT.
www.sefkucharuvdenik.cz
