Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
MP

Jak tak čtu reakce lidí na problémy živnostníků, vychází mi jediné. Proč mám jako živnostník pracovat pro lidi, kteří mne vlastně nenávidí ?

7 7
možnosti
JK

Já to dělám pro určitý pocit svobody a pro prachy. Že bych to dělal pro lidi? Ne. Proč.

14 0
možnosti
MM
Foto

R^ Děkuji za velmi humorný článek! V této zlé době je potřeba udržovat lidi v dobré náladě, a Vy jste se toho zhostil na jedničku R^

9 2
možnosti
KT

Co je na tom tak humorného. Ještě předevčírem, mluvil premiér úplně jinak. Výpadky krátkodobé paměti jsou první známkou Alzheimera.

Chápu, úsporná opatření, ale je nutné je rozložit mezi všechny občany.

3 1
možnosti
JV

Karna R^

Máme holt na hradě a ve vládě jen 4. ligu, ale národ si to tak přeje, tak budiž.

8 8
možnosti
AL

Vím, kuchaři to mají těžké. Někdy není v kuchyni ani okno. Pořád míchají ten bešamel, občas se jim něco připálí, digestoř nefunguje, hosté teď nejsou, podravky je moc, a jak se toho všeho kuchař nadýchá, tak se z ničeho nic, ..... a ejhle -"politolog - spisovatel".!

A místo vaření píše a píše .....

:-)

8 7
možnosti
Foto

Stát si coronavirus nevytvořil a jeho kasa utrpí mnohem větší ztráty, než konta podnikatelů. Tudíž i chápu, proč vyžaduje od občanů spoluúčast. Protože prosperita státu znamená lepší infrastrukturu a kdo by chtěl mít zdravotnictví jako v Eritreji. V těchto těžkých chvílích by bylo od vedení státu záhodno navrhnout radikální snížení státní režie. Zredukovat stavy státních zaměstnanců, poslanců i senátorů, snížit platy, oddálit zbytné nákupy, prostě začít šetřit.

24 1
možnosti
MP

také marně čekám na to, kdy se csáhne na platy úředníků.

9 0
možnosti
MB

Věřím, že v gastronomii jste dobrý.

10 1
možnosti
  • Počet článků 81
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 3439x
Jmenuji se Radek Pálka a vítám vás na svém blogu o vaření, kuchyni, gastronomii a tak obecně.

Jak to začalo.....

Někde v mých 6-7 letech si rodiče vzali do hlavy, že strašně chci být kuchařem :-). 

Moje mamka byla vyučenou cukrářkou. Avšak po vyučení cukrařinu dělala jen velmi krátce a když přišla v roce 1971 do jiného stavu s bratrem, přestala cukrařinu dělat profesionálně a již se k tomu nikdy naplno nevrátila. 

Nicméně v osmdesátých letech si mamka tajně doma přivydělávala pečením dortů na zakázku. A já, jako dnešní dítě z reklamy jsem se kolem ní motal a asi tím si všichni vzali do hlavy, že kuchařina mě strašně baví a že nic jiného vlastně ani dělat nechci :-). 

Zvláštní je, že pokud je člověku něco dlouhodobě podsouváno, tak tomu začne věřit.  Na konec jsem byl i já tím, který začal říkat, že si od dětství přeje být kuchařem. Možná tomu i tak bylo. Já vlastně ani nevím.

Každopádně se tak i přes některé komplikace stalo a jsem tomu rád.  A z nutnosti je životní láska.

Upřímně láska na první pohled to úplně nebyla.

Díky sametové revoluci v roce 1989 jsem sice nastoupil do chrudimské hotelové školy, ale na příbuzný obor řezník. 

No, nebudu rozebírat má studia. Ale řezníkem jsem se po pár peripetiích vyučil a rok na to jsem udělal rozdílové zkoušky a vyučil se i kuchařem. 

Mým štěstím bylo, že jsem hned po vyučení nastoupil do Restaurantu Grill Duran v Hradci, Králové, kde jsem nejprve řezničil a postupně se přibližoval do kuchyně, až jsem bourání masa úplně pověsil na hřebík. 

Mým druhým největším životním štětím /první je moje manželka/ bylo, že jsem měl to štěstí a dostal jsem se do kuchyně v Duranu, kde vládl tehdy asi třicetiletý šéfkuchař Jiří Syrový.

A díky němu a díky jeho přístupu ze z nutnosti stala LÁSKA NA CELÝ ŽIVOT.

www.sefkucharuvdenik.cz

Seznam rubrik