Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
MK

Mě by zajímalo, zda si kuchaři a personál provádějí mezi sebou inventarizaci? Přijde mi to dost na hlavu, že v úterý skončím směnu, ve středu mám volno a ve čtvrtek nastupuji. A sepsat v hospodě zásoby všeho není na 20 minut.

1 0
možnosti
Foto

Pokud není problém, jednou měsíčně naprosto stačí...

0 0
možnosti
Foto

Já myslím, že v pohostinství jsou i jiné a možná větší problémy, např. velmi často "vyspělost" zaměstnanců, tím spíš v případech, kdy jich je nedostatek.

1 0
možnosti
MB

Svého času jsem dělal Sužbyvedoucího - Směny,v nepřetržitém provozu řidičům. Zajímavá i šílená práce, pro 250 - 300 osob ! Do doby vstupu do EU i ručně, s chybami. Pracovníkovi se napsala noční směna, zapomněla umazat ta původní ranní! Unijní vstup celou srandu ukončil, Zákonné odpočinky a parametry ZP OSTŘE !, vystoupily do popředí. K tomu nepříjemné kontroly z Inspektorátu práce ! (zažil jsem)

Aby se to zvládlo, pak jedině cestou PC programů. Největší problém, jak uhlídat 1 - 2 - 3 týdenní odpočinky ? Model je jasný - max 416 hod přesčasové práce á rok - 150 "Lze nařídit", zbytek se souhlasem zaměstnance. Svatý Grál všeho = 416 hod : 52 týdnů = 8 hodin = NEPODKROČITELNÁ - ZÁKONNÁ, průměrná doba Odpočinku. Kdo to poruší - Je zatčen ! Mj., jedno z prvních kriterií, kdy se stane DN - Měl odpočinek ? ...

Turnusů je v podstatě nevyčerpatelné množství, i ty které uvádíte, může být. Za nejhorší pak považuji - 2x R + 2x O + 2x Noční. Jde hlavně o ten přechod z doby volna ! Unavený pracovník po 6 denním cyklu se tedy vyspí - Nicméně už přišel o své volno ! Moc rozmachovat se nemůže - Půjde na R směnu ! No a k tomu ta klasika - Pracovník své "Papírové volno má". Nepočítá se ovšem doba jeho přesunu a návratu na pracoviště. (Ani nelze). Pak už jde o jeho zvyk a určení si přijatelnosti ... :-)

1 0
možnosti
Foto

Já dělala před pár lety týden a týden. A bylo to hodně náročný, hlavně víkendy, kdy už jsem po pěti dnech padala na hubu a přede mnou sobota, kdy se zaviralo někdy až ve dvě - ve tři ráno. Oficiálně do 22 hodin, ale když seděly party a objednávaly, tak vyhodit je nešlo.:-)

1 0
možnosti
PD

pohled laika...jak chcete zajistit personál do provozu 7 dní v týdnu, jako někde v supermarketu, kdy má zaměstnanec naprosto chotickou pracovní dobu a celý víkend s rodinou se mu podaří jednou za měsíc možná, za to má volno uprostřed týdne, jeden den jde do práce na 6 a druhý na 14. z tohoto pohledu je právě systém krátky/dlouhy optimální jak pro zaměstnance, tak pro zaměstnavatele

1 0
možnosti
LV

Problém partiček - v jedné hospodě v malém jihočeském městě (chodíval jsem tam) to měly dámy dotažené tak k dokonalosti, že každá směna měla svoje IČO, svůj sklad, svoje lednice, atd., vše na zámek... Ale pravda je, že krátký/dlouhý týden tam taky fungoval :-)

Když jsem jezdil s autobusem, taky jsme měli podobný systém. Od pondělka do středy, čtvrtek volno, pak pátek - pondělí, úterý volno, potom středa - pátek a volný víkend. Pondělí, středa a pátek byly dny, kdy se střídaly turnusy, takže ráno dojížděl ten, kdo byl do té doby v práci, odpoledne začínal odpočatý kolega. Bylo to fajn. Každý týden byl aspoň jeden všední den volný, takže se dalo leccos vyřídit, víkend pak začínal v pátek okolo desáté ráno a v pondělí v deset končil. Bohužel jen jednou za dva týdny... :-)

1 0
možnosti
Foto

Tento pracovní cyklus je i jinde, než v restauracích. Je i v nepřetržitých provozech a tam se ještě střídají denní a noční smeny. Já takhle pracuji třetím rokem v železárnách a docela mi to vyhovuje. I když je pravda, že ta třetí noční bývá velmi dlouhá.

1 0
možnosti
Foto

Dobrý den Radku, někde už jsem psal, že sám jsem jako šéf jeden čas bojoval s vytvářením partiček na pracovišti, takže já jsem za rozepsání směn, ne krátký a dlouhý. Jinak článek rád karmuji.R^

2 0
možnosti
Foto

Děkuji. Hezký den

1 0
možnosti
  • Počet článků 81
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 3439x
Jmenuji se Radek Pálka a vítám vás na svém blogu o vaření, kuchyni, gastronomii a tak obecně.

Jak to začalo.....

Někde v mých 6-7 letech si rodiče vzali do hlavy, že strašně chci být kuchařem :-). 

Moje mamka byla vyučenou cukrářkou. Avšak po vyučení cukrařinu dělala jen velmi krátce a když přišla v roce 1971 do jiného stavu s bratrem, přestala cukrařinu dělat profesionálně a již se k tomu nikdy naplno nevrátila. 

Nicméně v osmdesátých letech si mamka tajně doma přivydělávala pečením dortů na zakázku. A já, jako dnešní dítě z reklamy jsem se kolem ní motal a asi tím si všichni vzali do hlavy, že kuchařina mě strašně baví a že nic jiného vlastně ani dělat nechci :-). 

Zvláštní je, že pokud je člověku něco dlouhodobě podsouváno, tak tomu začne věřit.  Na konec jsem byl i já tím, který začal říkat, že si od dětství přeje být kuchařem. Možná tomu i tak bylo. Já vlastně ani nevím.

Každopádně se tak i přes některé komplikace stalo a jsem tomu rád.  A z nutnosti je životní láska.

Upřímně láska na první pohled to úplně nebyla.

Díky sametové revoluci v roce 1989 jsem sice nastoupil do chrudimské hotelové školy, ale na příbuzný obor řezník. 

No, nebudu rozebírat má studia. Ale řezníkem jsem se po pár peripetiích vyučil a rok na to jsem udělal rozdílové zkoušky a vyučil se i kuchařem. 

Mým štěstím bylo, že jsem hned po vyučení nastoupil do Restaurantu Grill Duran v Hradci, Králové, kde jsem nejprve řezničil a postupně se přibližoval do kuchyně, až jsem bourání masa úplně pověsil na hřebík. 

Mým druhým největším životním štětím /první je moje manželka/ bylo, že jsem měl to štěstí a dostal jsem se do kuchyně v Duranu, kde vládl tehdy asi třicetiletý šéfkuchař Jiří Syrový.

A díky němu a díky jeho přístupu ze z nutnosti stala LÁSKA NA CELÝ ŽIVOT.

www.sefkucharuvdenik.cz

Seznam rubrik