Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
Foto

Kámoš teď dělá na restauraci od včerejška retrotýden, kuře broskev, kotleta se šunkou a sýrem, kaťák.... a nestíhají...

1 0
možnosti

I90v53o 76B63o35u46š69e

13. 11. 2019 13:29

To s tou broskví bylo strašný.

1 0
možnosti
Foto

Jsem si tak vzpomněl. V článku určitě chybí odkaz na naše "národní jídlo" - smažák z hranolkama. Ten je tu pořád.

0 0
možnosti

I37v71a16n81a 52L38a34n39c70e

13. 11. 2019 11:26

Karma R^R^R^ Připomněl jste mi: Zapečený kuřecí plátek s broskví, tak na to jsem vždycky chodívala. Musím se příště podívat, jestli to ještě v některých restauracích vaří.

1 0
možnosti
Foto

Ono je to moc dobré jídlo. Jen se musí udělat jinak než to ohřát v mrklovrnce. Vzít pěkné kuřecí prsíčko, udělat kapsu, do něj čerstvou broskev a třeba edam (já míval radši camembert). Krásně osmažit na pánví, přidat trošku vývaru, šťávu z broskví a to nejdůležitější - krapet chilli. A pěkně s tím na zeleninu. Mňam.

0 0
možnosti

Nádhera, dějiny vařeni v Čechách v kostce. Já to nyní testuji po vesnicích ,bo jsem z prahy utekl do lesů. není to špatný,ale sorry nej šéfkuchařku mám stejně doma a to nejen do kvality a množství a o ceně už vůbec netřeba mluvit;-DR^

3 0
možnosti
  • Počet článků 81
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 3439x
Jmenuji se Radek Pálka a vítám vás na svém blogu o vaření, kuchyni, gastronomii a tak obecně.

Jak to začalo.....

Někde v mých 6-7 letech si rodiče vzali do hlavy, že strašně chci být kuchařem :-). 

Moje mamka byla vyučenou cukrářkou. Avšak po vyučení cukrařinu dělala jen velmi krátce a když přišla v roce 1971 do jiného stavu s bratrem, přestala cukrařinu dělat profesionálně a již se k tomu nikdy naplno nevrátila. 

Nicméně v osmdesátých letech si mamka tajně doma přivydělávala pečením dortů na zakázku. A já, jako dnešní dítě z reklamy jsem se kolem ní motal a asi tím si všichni vzali do hlavy, že kuchařina mě strašně baví a že nic jiného vlastně ani dělat nechci :-). 

Zvláštní je, že pokud je člověku něco dlouhodobě podsouváno, tak tomu začne věřit.  Na konec jsem byl i já tím, který začal říkat, že si od dětství přeje být kuchařem. Možná tomu i tak bylo. Já vlastně ani nevím.

Každopádně se tak i přes některé komplikace stalo a jsem tomu rád.  A z nutnosti je životní láska.

Upřímně láska na první pohled to úplně nebyla.

Díky sametové revoluci v roce 1989 jsem sice nastoupil do chrudimské hotelové školy, ale na příbuzný obor řezník. 

No, nebudu rozebírat má studia. Ale řezníkem jsem se po pár peripetiích vyučil a rok na to jsem udělal rozdílové zkoušky a vyučil se i kuchařem. 

Mým štěstím bylo, že jsem hned po vyučení nastoupil do Restaurantu Grill Duran v Hradci, Králové, kde jsem nejprve řezničil a postupně se přibližoval do kuchyně, až jsem bourání masa úplně pověsil na hřebík. 

Mým druhým největším životním štětím /první je moje manželka/ bylo, že jsem měl to štěstí a dostal jsem se do kuchyně v Duranu, kde vládl tehdy asi třicetiletý šéfkuchař Jiří Syrový.

A díky němu a díky jeho přístupu ze z nutnosti stala LÁSKA NA CELÝ ŽIVOT.

www.sefkucharuvdenik.cz

Seznam rubrik