Diskuse
Kam zmizeli manažéři?
Děkujeme za pochopení.
F92i50l16i76p 78V49r16a73c74o81v60s54k82ý
Radku na restauracích to není jiné, stejně jako u Vás na hotelu, dobrého manažera abys pohledal.Často je tam dělají špatní číšníci a moc to atmosféře nenahrává.Přitom bez špičkového manažera, nelze špičkovou restauraci vytvořit.Je to hrozně nedoceněná pozice.Já mám kliku, že již léta mám jednoho takového po svém boku, umíme se občas zhádat jak psi, ale večer to smažeme a jdeme na pivo, oba si dobře vědomi, že nám to fakt klape.
K57a13r55l55a 23L70o19h26e81r68o19v56a
Restauraci hlavně dělá kuchař a bohužel i servis. Pokud je manažer člověk, který v životě nedělal v restauracnim oboru, ale rozumí tomu, jaká je norma na výrobu šroubku v čase hodina, je to problém. Dnes jsme zrovna řešili jednu hospodu u Pražského hradu. X let tam byla stejná parta, bohužel pánové zestarli, tak se z nich stali provozovatele. Na přání majitele. A věřím, že kdyby tam přišel někdo s tabulkami růstu a perspektivy, tak by ho vyhnali.
J87a27n69a 72M80a36j58o22v29á
Ano, když to za to nestojí a výsledkem jsou poztrácené dny a nadrobený život, tak to končí odchodem. A rotace lidí na manažerských místech poměrně často ne zcela souvisí s penězi (ačkoliv je nijak nepodceňuji a dobrá odměna poměrně spolehlivě ovlivňuje délku setrvání na místě), ale právě s motivací a pocitem, že necháváme své "stopy na Měsíci".
Díky, že jste si dal práci se článkem. 
P78e34t11r 25K25o24r47e87c22k22y
Nejsou a i když je dnes manager skoro každý patřičné atributy k tomuto pojmenování se někam vypařily. Měl jsem celkem náročný život v byznysu a potkal jsem stáda managerů, každý měl něco co bylo výjimečného a to ať v kladném, bo záporném smyslu, ale skutečných managerů jsem poznal jen několik, ale to byla extra třída ...řídili obrovské mezinárodní korporace a krom zkušeností, potřebných znalostí a vlastností měli jeden rys a to vysoký stupeň empatie, fantastický kombinační schopnosti, taky trochu hroší kůže a s lidičkami to skutečně dovedli, no museli.
- Počet článků 81
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3439x
Jak to začalo.....
Někde v mých 6-7 letech si rodiče vzali do hlavy, že strašně chci být kuchařem :-).
Moje mamka byla vyučenou cukrářkou. Avšak po vyučení cukrařinu dělala jen velmi krátce a když přišla v roce 1971 do jiného stavu s bratrem, přestala cukrařinu dělat profesionálně a již se k tomu nikdy naplno nevrátila.
Nicméně v osmdesátých letech si mamka tajně doma přivydělávala pečením dortů na zakázku. A já, jako dnešní dítě z reklamy jsem se kolem ní motal a asi tím si všichni vzali do hlavy, že kuchařina mě strašně baví a že nic jiného vlastně ani dělat nechci :-).
Zvláštní je, že pokud je člověku něco dlouhodobě podsouváno, tak tomu začne věřit. Na konec jsem byl i já tím, který začal říkat, že si od dětství přeje být kuchařem. Možná tomu i tak bylo. Já vlastně ani nevím.
Každopádně se tak i přes některé komplikace stalo a jsem tomu rád. A z nutnosti je životní láska.
Upřímně láska na první pohled to úplně nebyla.
Díky sametové revoluci v roce 1989 jsem sice nastoupil do chrudimské hotelové školy, ale na příbuzný obor řezník.
No, nebudu rozebírat má studia. Ale řezníkem jsem se po pár peripetiích vyučil a rok na to jsem udělal rozdílové zkoušky a vyučil se i kuchařem.
Mým štěstím bylo, že jsem hned po vyučení nastoupil do Restaurantu Grill Duran v Hradci, Králové, kde jsem nejprve řezničil a postupně se přibližoval do kuchyně, až jsem bourání masa úplně pověsil na hřebík.
Mým druhým největším životním štětím /první je moje manželka/ bylo, že jsem měl to štěstí a dostal jsem se do kuchyně v Duranu, kde vládl tehdy asi třicetiletý šéfkuchař Jiří Syrový.
A díky němu a díky jeho přístupu ze z nutnosti stala LÁSKA NA CELÝ ŽIVOT.
www.sefkucharuvdenik.cz
