Diskuse
Zatracené pracovní pohovory
Děkujeme za pochopení.
J23a63r21o63s44l93a73v 50K60o37t59l80a63b59a
Co je tak špatného na tom, že si na získávání práce seženu zkušenějšího pomocníka? Když budu kupovat auto, dům, ... tak je to doporučováno. Navíc když by místo manžel, syn napsali klient.
Představme si, že existuje nějaká vrozená vada, která způsobí, že jinak schopné makačenko práci prostě nesežene, protože něvedomky vždy zkoní životopis nebo pohovor. Měl by takový člověk dostávat plný invalidní důchod, nebo by se mu mělo pomoci získat práci?
F74i39l93i62p 16V58r27a97c49o83v73s78k20ý
Dobrý den Radku, nevím jak u Vás, ale já mám ještě kategorii absolvent optimista, to je ten který ještě nic neumí, ale ví, že nebude dělat pod dvěstěpade čistého na hodinu a samosebou jen osm hodin dopoledne bez víkendů 
P80e44t75r 75K28o84r98e26c38k89y
No zkušenosti s výběrem kandidátů mám z obou stran, nejprve coby kandidát a pak coby komisař výběru. Pravda je, že jsem jako kandidát byl předmětem výběru personálních headhunterů, většinou německých firem ale pro AMB mě kádrovali amici, takže většinou 3 lidi a zástupce firmy a to vše před mile se tvářící komisí v němčině anebo v angličtině, nebyli to jednoduché momenty být připraven na různé psychozkoušky a promyšlené dotazy.
Následně jsem již vybíral pro svou firmu a jen potvrzuji již napsané,nebylo z čeho a obdivoval jsem odvahu některých kandidátů se vůbec dostavit. No a dnes to bude asi ještě o něco dosti horší...
karma za článek.
- Počet článků 81
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3439x
Jak to začalo.....
Někde v mých 6-7 letech si rodiče vzali do hlavy, že strašně chci být kuchařem :-).
Moje mamka byla vyučenou cukrářkou. Avšak po vyučení cukrařinu dělala jen velmi krátce a když přišla v roce 1971 do jiného stavu s bratrem, přestala cukrařinu dělat profesionálně a již se k tomu nikdy naplno nevrátila.
Nicméně v osmdesátých letech si mamka tajně doma přivydělávala pečením dortů na zakázku. A já, jako dnešní dítě z reklamy jsem se kolem ní motal a asi tím si všichni vzali do hlavy, že kuchařina mě strašně baví a že nic jiného vlastně ani dělat nechci :-).
Zvláštní je, že pokud je člověku něco dlouhodobě podsouváno, tak tomu začne věřit. Na konec jsem byl i já tím, který začal říkat, že si od dětství přeje být kuchařem. Možná tomu i tak bylo. Já vlastně ani nevím.
Každopádně se tak i přes některé komplikace stalo a jsem tomu rád. A z nutnosti je životní láska.
Upřímně láska na první pohled to úplně nebyla.
Díky sametové revoluci v roce 1989 jsem sice nastoupil do chrudimské hotelové školy, ale na příbuzný obor řezník.
No, nebudu rozebírat má studia. Ale řezníkem jsem se po pár peripetiích vyučil a rok na to jsem udělal rozdílové zkoušky a vyučil se i kuchařem.
Mým štěstím bylo, že jsem hned po vyučení nastoupil do Restaurantu Grill Duran v Hradci, Králové, kde jsem nejprve řezničil a postupně se přibližoval do kuchyně, až jsem bourání masa úplně pověsil na hřebík.
Mým druhým největším životním štětím /první je moje manželka/ bylo, že jsem měl to štěstí a dostal jsem se do kuchyně v Duranu, kde vládl tehdy asi třicetiletý šéfkuchař Jiří Syrový.
A díky němu a díky jeho přístupu ze z nutnosti stala LÁSKA NA CELÝ ŽIVOT.
www.sefkucharuvdenik.cz
