Kam zmizeli manažéři?

Kam zmizeli manažeři? To je otázka. Možná by měla spíše znít: Kam zmizeli dobří manažeři? V hotelu, kde pracuju, jako šéfkuchař jsem 3,5 roku. Za tu dobu tu končí v pořadí pátý F&B Manager.

/pro ty co tuto pozici neznají, býval to za komunistů provozní náměstek :-)/

Tedy člověk, který je odpovědný za všechna střediska, která mají co dočinění s jídlem a pitím.

Ok, jsme velký hotel. Bezmála 650 pokojů. Několik restaurací, bankety, sportcentrum. Středisek a práce hodně. Do toho denně 1000 - 1300 snídaní. Nezpochybňuji těžkost a náročnost této profese. Ale přesto si neodpustím otázku jak to? Jak to, že ti nově příchozí nevydrží? Jak to, že průměrná životnost manažéra je 6 měsíců?

Zkusím se na chvíli navléknout do role ředitele, nebo spíše majitele společnosti a rozdělit si problematiku odchodů mých manažerů do několika základních bodů a uvidíme.

Třeba na něco přijdu:

1. "Důvěra"

Možným důvodem, řekněme jakési frustrace je malá důvěra. Dávám jim dost prostoru k seberealizaci? Mají prostor se rozhodovat samostatně? Nemusí každou ptákovinu konzultovat s přímým nadřízeným? Není můj mikro management až moc?

Teď vystoupím z role a budu chvíli polemizovat jako manažer.

Jsem manažer a rád se rozhoduji sám za sebe. Jsem si mnohdy vědom případných následků a důsledků když to nevyjde. Ale pokud jsem si v kramflecích jistý a svoji práci dělám dlouho a dobře, ať se všichni ředitelé a majitelé jdou klouzat. Vždyť kdo jiný by to měl vědět lépe než já?

Neříkám, že si nedám poradit. Někdy si o radu dokonce i řeknu. Někdy musím radu přijmout, ikdyž mi není zrovna po vůli. To k profesi manažera patří, pokud máte ještě někoho nad sebou. Ale všeho musí být s mírou.

Podle sebe soudím Tebe - jednoduchý princip, který říká, že druzí lidé nás hodnotí podle svých vlastních hodnot a představ. Co podle nich "nedokážeme", to ve skutečnosti nedokážou sami. Kdyby totiž danou věc dokázali, nepřipadalo by jim nemožné, že to dokáže i kdokoli jiný.

Kde není důvěra mezi lidmi, nefunguje vztah.

Každý manažer musí mít pocit svobody v tom, co dělá, jak koná a jak rozhoduje.

Nebo dříve či později přijde spásná myšlenka: "Mám já to zapotřebí?"

2. "Není můj manažer přepracovaný?"

Na jednu stranu zní logicky, že schopný člověk je hojně vytěžován a přetěžován.

Dokonce to mnohdy vyžaduje sám. Na druhou stranu je problém v tom, že pokud má svou práci rád, těší ho a naplňuje, může o to rychleji vyhořet.

Problém nastává, když manažer ve svém týmu nemá dostatek schopných, nebo celkově dostatek lidí. Pak nastává situace, kdy manažer přestává být manažerem a stává se z něho číšník na snídaní, na večeřích, roznáší room service, doplňuje kávu do automatů .... Místy se na velmi krátké chvilky vrací do role manažera, aby absolvoval několik denních meetingů. Na administrativu a emaily mu nezbývá čas. To dělá z domu na úkor rodiny. Dříve či později přijde spásná myšlenka: "Mám já to zapotřebí?" V tomto případě jakákoliv výše odměn nehraje vůbec žádnou roli.

3. "Matné vize." Nebo chcete-li neexistující světlo na konci tunelu."

Nejčastější příčina vyhoření. Celý den dřu jako blázen. Večer vysílením usínám u televize, ale když mám sílu a ohlédnu se za tím, co jsem za celý den udělal, nevidím nic hmatatelného. Samé vytloukání klínu klínem. Žádný splněný cíl. Žádná protrhnutá páska na konci závodu. Jen vidina toho samého jen co se vzbudím.

Je to něco, jako když křeček rán vleze do svého otočného kola v kleci a celý den běží a dře jako blázen. Večer padne vysílením a ke svému údivu zjistí, že kromě toho, že zhuntoval sebe a kolečko vlastně nic jiného neudělal.

Nějaký čas se to dá vydržet. Někdo týden, někdo měsíc, někdo rok.

Každý manažer potřebuje vnímat, že je součástí změny, procesu.

Nepotřebuje každodenní zápřah nazdařbůh.

Dříve či později přijde spásná myšlenka: "Mám já to zapotřebí?"

4. "Manažer - osobnost"

Velká většina odchodů z firem souvisí s lidským faktorem. Dobré mezilidské vztahy, přátelská atmosféra bohužel nejsou samozřejmostí.

Každý manažer je jiný. Někdo dokáže tým stmelit, jiný naopak. Sám jsem a to nejen v mé poslední práci zažil spousty manažerů. A těch špičkových, nebo minimálně dobrých bych za 20 let své kariéry napočítal na prstech jedné ruky.

Jeden byl cholerik. Druhý se bál lidí, nejraději vše posílal emailem a osobní konfrontace se bál. Další lidsky v pohodě, ale zase nerozumněl své práci, další narcis, který nejraději ze všeho měl rád jen sám sebe atd...

Pokud nejste sám dobrý manažer, nebo máte kolem sebe lidi, se kterými se nedá vyjít, dříve či později přijde spásná myšlenka: "Mám já to zapotřebí?"

5. "Tým."

Bez týmu nezmůžete nic. Můžete být sebelepší manažer, ale pokud kolem sebe nemáte dobré lidi, nakonec z vás bude jen ten křeček v tom kole, co celý den běží jako šílený a večer padne únavou.

Jako šéfkuchař, nebo i jako F&B Manažer, kterého jsem dělal cca 7 let jsem se v první řadě snažil mít obsazny klíčové posty vedoucích středisek. Šéf restaurace, šéf banketů, šéf baru, šéf centrální kuchyně, šéf studené kuchyně, šéfcukrář.

Pokud máte tyto pozice obsazeny, máte z poloviny vyhráno. Samozřejmě je třeba doplnit i tým pěšáků k vedoucím středisek. Ale pro mě jako pro manažera je zásadní, že nemusím komunikovat se třiceti zaměstnanci, ale jen s pěti. Zástupci středního managementu následně delegují vše co jsme si dohodli na naše podřízené a soukolí funguje.

Manažer není křečkem v kole. Je hnacím motorem dobře seřízeného stroje a potom se dá říct, že má práce smysl. Ale jakmile chybí střední management a k tomu nejsou lidi na běžných pozicích, dříve či později přijde spásná myšlenka: "Mám já to zapotřebí?"

6. "Peníze."

Prachy vládnou světem. A co si budeme povídat, kvůli penězům do práce chodíme.

Každý z nás chce žít na úrovni. Ideálně na dovolenou v létě a v zimě na hory.

Každý z nás má hypotéku, leasing. Kroužky dětí a jejich vzdělání stojí spousty peněz.

A my děláme manažery právě proto, abychom ty mzdy měli tak nějak nadprůměrné.

A pokud tedy dojde k situaci ,,KŘEČEK,, a ještě na účet přijde něco, co neodpovídá vynaloženému úsilí, dříve či později přijde spásná myšlenka: "Mám já to zapotřebí?"

Co říci závěrem?

Dobrý manažer musí být Autorita. Musí se umět sebeovládat. Měl by být empatický. Měl by se umět vcítit do svých podřízených, měl by jim umět naslouchat a někdy i poradit.

Dobrý manažer by měl umět motivovat svůj tým a měl by umět delegovat.

To je samozřejmě vyčteno z odborné literatury, a reality je mnohdy jiná.

Jinými slovy dobrým manažerem je ten, kdo ovládá alespoň většinu výše zmíněného.

Dobrým manažerem je ten kdo své práci rozumí a kdo ukáže lidem že ví o čem mluví.

A dobrého manažera si udržíme, když mu dáme důvěru. Když každý jeho krok nebudeme skenovat a zpochybňovat. Dále si manažera udržíme, pokud i manažer bude mít čas na regeneraci a rodinu.

Dalším bodem, jak si udržet dobrého manažera jsou jasné vize a cíle.

Dalším bodem je cítit se manažerem. Ne každý to dokáže. A pokud zjistíte, že na to nemáte, nedělejte to. Dalším důležitým faktorem je dobrý tým a v poslední řadě dobré ohodnocení.

Zní to jako klišé, ale zkuste zapátrat ve svých myslích, jestli vše zmíněné vaši manažeři mají!!!!