Pátek 6. srpna 2021, svátek má Oldřiška
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Pátek 6. srpna 2021 Oldřiška

Blbec blbcem zůstane.....

5. 02. 2021 13:36:09
Stačí jeden blbec ve vašem okolí a všechno se obrátí vzhůru nohama. Blbec má totiž pouze jeden jediný cíl. Zničit naše štěstí a otrávit nám život.

Buďme k sobě upřímní. Být kamarád s každým nejde. Dříve nebo později narazíme na někoho, kdo nám bude už jen svou přítomností ve stejné místnosti znepříjemňovat život.

Znáte to. Někdy chcete, moc chcete s tím dotyčným vyjít, ale nejde to. Snažíte se sebevíc, ale prostě to nejde.

Jednou na jednom hotelu jsem zažil paní. Byla to shodou okolností šéfová technického úseku. Snažil jsem se, ale marně.

O problematice kuchyně nevěděla vůbec nic. Když se řešila rekonstrukce, k jednáním si vodila lidi, kteří stejně jako ona o vybavení kuchyně nevěděli vůbec nic. Projekt, který společně dali dohromady, byl nešťastný. Pro kuchaře špatný, nepraktický. Bohužel další blbec byl tenkrát nad ní a její projekt se na konec realizoval. Byl levný.

Nikdo neposlouchal rad šéfkuchaře, připomínek kuchařů a lidí, kteří v tomto zpackaném prostoru měli dalších xy let pracovat. Bylo jim to jedno.

A tak jsem si k této dámě, byť nechtěně vytvořil vztah, že jsem ji nemohl ani cítit.

Znáte to, pak už vás nasírá prakticky všechno. Ani na zdvořilé otázky, opravdu upřímně myšlené nedokážete odpovědět mile.

Ona: „ Ahoj, jak se máš?“

Já: „Co je ti po tom?“

Nebo:

Ona: „Dnes vypadáš dobře“

Já: „Hlavně že tobě to sluší krávo“

Tak takhle jsem samozřejmě neodpovídal. To byly odpovědi, které se mi honily v hlavě. Prostě blbec je blbec a já to prostě neumím se přetvařovat. Bohužel takto to mám dodnes.

Blbci se jistě můžete vyhnout, ale on se dobře maskuje. Tváří se skoro chytře, usmívá se na vás z dálky, ale když přijdete blíže, je pozdě. Dojde ke srážce. Nejhorší je srazíte-li se hlavou. Blbec ji má většinou tvrdou a je u něho velice pravděpodobné, že on neutrpí ani bouli.

Vám ovšem vyskočí veliká. Zalapáte po dechu, ale blbec se usmívá. Co je vám? Vždyť on je nezraněn. Vaše duše je v kómatu, ale blbec trochu povyroste.

A hlavně pozor, válka s blbcem je někdy velmi těžká a mnohdy marná.

V Německu, kde jsem kdysi pracoval, jsem v poslední třetině svého pracovního pobytu chodil vypomáhat do jedné restaurace nedaleko Mnichova. A tam jsem se srazil ne s jedním, ale hned se dvěma blbci naráz. A co nejhůř, byli to manželé.

Blbci se někdy sdružují, a to už jde o život. Také se dobře rozmnožují. V některých lokalitách je jich už tolik, že ji úplně zamoří. Blbec se také pozná podle čichu. Má takové zvláštní pižma vlastní důležitosti. Pokud máte schopnost blbce po čichu poznat, máte vyhráno. Včas utečete a nezraníte se.

Já to tenkrát nepoznal. Takže si vemte. Krásná bavorská restaurace. Široko daleko jediná, takže se tam denně sjížděly stovky hostů. Fakt jsme tam tenkrát ve třech lidech dělali asi 800 jídel denně. Strašný masakr.

Ale tady byla ta kombinace blbců ještě horší, že se jednalo o blbce se štěstím.

Řeknu vám příběh:

Jedna slečna bez dokončené střední nastoupila před mnoho lety do této restaurace jako pomocná síla v kuchyni a myčka nádobí.

Jeden jinoch, vyučený holič, který nemohl zavadit o práci, nastoupil do té samé restaurace jako údržbář, zahradník, výpomoc, zkrátka a dobře holka pro všechno.

A co se nestalo? Tito dva se do sebe zakoukali.

Od majitelů si pronajali 2 pokojíčky v patře a povinuli tam svá robátka.

Původní majitelé byli staříci nad hrobem. Vlastních dětí neměli a tak byli rádi, že je konečně v chalupě veselo i rozhodli se celou hospodu zamilovanému párečku věnovat.

A tak myčka nádobí a holič ke štěstí a dobrému byznysu přišli.

Když jsem tam nastoupil já, pochopil jsem poměrně rychle, proč madam vaří a pan holič lítá na place. On tam totiž nikdo nevydržel.

Když vám šéfuje blb, který o tom nic neví, ale má pocit že ví, to je ta nejhorší kombinace. A má-li blbec podporu druhého blbce, v tomto případě partnera, nemáte šanci válku vyhrát.

Vzdal jsem to stejně jako moji předchůdci po pár dnech. To prostě nešlo.

V tomto případě bylo lepší vyklidit pole, protože blbci se nelze bránit, protože je nezdolný. Čím více od něho utíkáte, tím víc vás pronásleduje. Je ohromně snaživý. Radí vám, dokonce si někdy dovolí vám poroučet. Je to blbec! Pokud je blbec váš šéf, jste nevyléčitelně nemocní. Musíte se s ním srážet každý den, a když se obolavělí večer schoulíte ve své posteli, spánek nepřichází, a když, tak vás blbec straší i ve snu.

Blbec kvete a naparuje se. On je přece neodolatelný, nejchytřejší.

Ale pozor. Nedělám si iluze, že klidně i já jsem mohl být, jsem a v budoucnu budu blbcem pro ostatní.

On totiž blbec někdy nepozná, že je blbcem. Má svůj svět, ve kterém si lebedí. Svoji sílu umocňuje tím, že se schází s úplně stejně naladěnými lidmi a tím své přesvědčení, že blbci jsou ti ostatní, ještě umocňuje.

Řadový blbec ještě jde. S ním se to dá vydržet. Je-li to třeba ambiciózní blb, dejte mu šanci vyrůst.

Jelikož má blbec hroší kůži a většinou i spřátelené blbce na dalších vedoucích místech, můžete mít štěstí, že blbec povýší, opustí vás a vy se pomalu uzdravíte.

Horší je co potom. On ten povýšený blbec přechází do kategorie blbec nadřízený. A pokud je to váš nadřízený a není-li vám blbec něčím zavázaný, nezbývá než vyklidit pole.

Tento boj se nedá vyhrát. A nedej bože, má-li blbec velké štěstí a stoupá a stoupá.

Snažím se. Někdy dokonce na blbce nereaguji. Neodpovídám jim, nejsem agresivní, neoplácím stejnou mincí. Jenže moje tělo stále vysílá signály, co si o situaci myslím.

Neumím to skrýt. A i když neřeknu jediné slovo, můj protivník přesně ví, o co tu jde a to ho vyprovokuje. A potom poslouchám, jsi negativní, jsi málo empatický, chovej se mile, buď nad věcí, respekt kamaráde, respekt....

V poslední době se blbci rozmnožili hodně. Nejsou léčitelní a nedají se vyhubit. Pokud vás budou chtít napadnout, utíkejte. A jestli se rychle nenalezne na blbce nějaký postřik, pánbůh s námi!

Je těžké nebrat si věci osobně. Někdy to bolí, někdy vás to trápí. Hlavně jste-li bezmocní s tím cokoliv udělat.

Myslete na to, až budete večer doma a váš blbec co vám pije krev, tam nebude. A že třeba za rok už budete jinde, ale on na rozdíl od vás zůstanou blbcem napořád.

A hlavně myslete na to, že jakkoli možná podobné typy v životě vyhrávají, jako lidské bytosti selhaly....... A co je víc?

Máte pocit, že vy se jako blbci nikdy nechováte? Ale prosím vás. Jako blbec se občas chová každý z nás.

Autor: Radek Pálka | pátek 5.2.2021 13:36 | karma článku: 28.85 | přečteno: 1501x

Další články blogera

Radek Pálka

Svět se zbláznil

Covid nám přinesl mnohé, ale zatím nevidím nic pozitivního. Chvíli jsem doufal, že vše okolo pandemie zlomí vaz vládě Andreje Babiše, ale jak to tak vypadá, ani to se nestane.

29.7.2021 v 14:29 | Karma článku: 45.96 | Přečteno: 13141 | Diskuse

Radek Pálka

Co bude dál s gastronomií?

Tak jsme se těšili, až to přijde. Nejprve minulé léto, ale pokazila nám to druhá vlna. Pak dlouhé čekání a teď to konečně přichází.

25.5.2021 v 9:56 | Karma článku: 14.84 | Přečteno: 526 | Diskuse

Radek Pálka

Kovidové děti

To, že situace na celém světě není jednoduchá, to je jasné. Že děti nechodí do školy a učí se distančně z domovů je taky jasné. Že rodiče již skoro rok suplují učitele a učí se svými ratolestmi je taky jasné.

26.1.2021 v 8:45 | Karma článku: 41.11 | Přečteno: 5700 | Diskuse

Další články z rubriky Praha a střední Čechy

Tomáš Flaška

Pražští radní chtějí být úspěšní, ale nevědí jak na to

Skoro všude se nakreslily cyklopruhy a tím se zúžily pruhy pro auta. Na mnoha silnicích by ale po takovém pruhu jel jen cyklista-sebevrah. Takže tam cyklisti nejsou a auta se tam nevejdou.

4.8.2021 v 18:40 | Karma článku: 26.64 | Přečteno: 567 | Diskuse

Hedvika Novotná

Developery nebrat! Aneb bezmezná arogance miliardového impéria

Jste mladý zamilovaný pár plný nadšení a toužíte po vlastním startovacím bytě. V roce 2018 tedy podepíšete s developerem smlouvu na velkou garsonku v Praze. Cena 5,5 milionu je sice obrovská, ale chcete bydlet, jdete do toho.

30.7.2021 v 8:49 | Karma článku: 30.16 | Přečteno: 1735 | Diskuse

Radek Pálka

Svět se zbláznil

Covid nám přinesl mnohé, ale zatím nevidím nic pozitivního. Chvíli jsem doufal, že vše okolo pandemie zlomí vaz vládě Andreje Babiše, ale jak to tak vypadá, ani to se nestane.

29.7.2021 v 14:29 | Karma článku: 45.96 | Přečteno: 13141 | Diskuse

Lenka Kohoutová

Tak trochu jiné umění, tak trochu jiní umělci

Klienti Domova Sulická skvěle malují, tvoří z vosku i hlíny. Obrazy, které malují takřka na cokoliv se vystavují, prodávají. Výdělek slouží k nákupu materiálu, a tak to jde stále dokola.

23.7.2021 v 7:44 | Karma článku: 5.92 | Přečteno: 107 | Diskuse

Václav Vít

Zpověď, uvolněná dálnice na cestě k hříchu

Inspirací k napsání této "studie" bylo přiznání Hany Lipovské, že před zasedáním Rady ČT chodí ke svaté zpovědi.

17.7.2021 v 13:49 | Karma článku: 12.06 | Přečteno: 372 | Diskuse
Počet článků 77 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2867

Jmenuji se Radek Pálka a vítám vás na svém blogu o vaření, kuchyni, gastronomii a tak obecně.

Jak to začalo.....

Někde v mých 6-7 letech si rodiče vzali do hlavy, že strašně chci být kuchařem :-). 

Moje mamka byla vyučenou cukrářkou. Avšak po vyučení cukrařinu dělala jen velmi krátce a když přišla v roce 1971 do jiného stavu s bratrem, přestala cukrařinu dělat profesionálně a již se k tomu nikdy naplno nevrátila. 

Nicméně v osmdesátých letech si mamka tajně doma přivydělávala pečením dortů na zakázku. A já, jako dnešní dítě z reklamy jsem se kolem ní motal a asi tím si všichni vzali do hlavy, že kuchařina mě strašně baví a že nic jiného vlastně ani dělat nechci :-). 

Zvláštní je, že pokud je člověku něco dlouhodobě podsouváno, tak tomu začne věřit.  Na konec jsem byl i já tím, který začal říkat, že si od dětství přeje být kuchařem. Možná tomu i tak bylo. Já vlastně ani nevím.

Každopádně se tak i přes některé komplikace stalo a jsem tomu rád.  A z nutnosti je životní láska.

Upřímně láska na první pohled to úplně nebyla.

Díky sametové revoluci v roce 1989 jsem sice nastoupil do chrudimské hotelové školy, ale na příbuzný obor řezník. 

No, nebudu rozebírat má studia. Ale řezníkem jsem se po pár peripetiích vyučil a rok na to jsem udělal rozdílové zkoušky a vyučil se i kuchařem. 

Mým štěstím bylo, že jsem hned po vyučení nastoupil do Restaurantu Grill Duran v Hradci, Králové, kde jsem nejprve řezničil a postupně se přibližoval do kuchyně, až jsem bourání masa úplně pověsil na hřebík. 

Mým druhým největším životním štětím /první je moje manželka/ bylo, že jsem měl to štěstí a dostal jsem se do kuchyně v Duranu, kde vládl tehdy asi třicetiletý šéfkuchař Jiří Syrový.

A díky němu a díky jeho přístupu ze z nutnosti stala LÁSKA NA CELÝ ŽIVOT.

www.sefkucharuvdenik.cz

Najdete na iDNES.cz