Pátek 6. srpna 2021, svátek má Oldřiška
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Pátek 6. srpna 2021 Oldřiška

Kuchař a Silvestr

29. 12. 2020 9:11:55
Když se řekne Silvestr.....Tak to znamená, že mě rodina několik dní neuvidí. Konec roku je pro každého kuchaře zápřah.

Lidé se do hotelů sjíždí ze všech koutů světa, chtějí se veselit, dobře jíst, dobře pít, tančit, slavit, užívat si.

Na konec roku jsem se vždy těšil. Já ten Silvestr vždy vnímám, jako jakousi přehlídku toho co kuchyně umí. Snažíme se všichni ze sebe dostat to nejlepší. Silvestrovská večeře většinou stojí mnohem víc, než večeře běžná, proto si alespoň jednou ročně můžeme dovolit větší množství mořských plodů, ryb, masa atd....

Na konec roku cukráři vyrábí své prvotřídní zákusky a minidezerty, které zdobí zlatem, používají fazole Tonka a další různé serepetičky, které jsou příšerně drahé...

Ale ten výsledek, ten vždy stojí za to.

Takže prakticky od svých sedmnácti let jsem rok co rok v práci. A to už je bohužel 27 let.

Tedy abych úplně nelhal, jestli si dobře vzpomínám, tak 2 Silvestry jsem měl volno.

Jednou, to jsem nastoupil do hotelu International v roce 2006. Tak tento rok a upřímně nevím proč, se tam Silvestr nedělal. A podruhé v roce 2015. To byl akorát přelom, kdy jsem měnil zaměstnání. Ve staré práci jsem již nebyl a do nové jsem nastupoval až 4. ledna.

Takže 25 let pracovních.......Tak to mám výročí....

Ale nestěžuji si. Jak jsem psal úvodem, Silvestry v práci mám rád... Jen letos je to jiné. Do práce jdu, ale jen ráno. Pár hostů máme, ale nic velkého. Večer budu mít volný. Jít se nikam nedá, tak alespoň budeme po x letech na Nový rok s rodinou, za což jsem rád.

Již před lety jsme to vyřešili tak, že abychom s manželkou byli na Silvestra spolu, chodila se mnou do práce. Ona měla fajn brigádu, já kvalitní výpomoc a navíc jsme byli spolu.

Děti byly u dědy s babičkou. Takže konečně letos změna.

Za svých 27 let praxe jsem zažil Silvestrů mnoho. Dobrých, špatných, lepších, horších a výborných.

Na některé si třeba vůbec nepamatuji. Asi nestály za nic /jako například Silvestr v Brně/.

První pracovní silvestr byl v roce 1993. To jsem pracoval v restaurantu Grill Duran v Hradci Králové. Ještě mi nebylo ani 18 let. Plnoletost jsem slavil teprve 28. ledna následujícího roku.

Co jsme na Silvestra servírovali, jestli to bylo menu /spíše ano/, nebo bufet... tak to nevím.

Pamatuji si ale, že 1. 1. 1994 jsem poprvé a na dlouhé roky naposled zaspal do práce.

No co vám budu povídat, s kolegou Milanem jsme se ožrali po práci jako prasata. Fuj, hanba.... Pamatujete si hopsinku? Broskvovou vodku? Nebyla moc silná, spíš takový hubolep. Ale vypili jsme ve dvou celý litr. K tomu nějaké to pivo... No a bylo vymalováno.

Ráno jsem nevstal. Tedy vstal, ale o něco později než jsem měl. Ale dal jsem to celý den v práci. Kšeft jako sviňa. Blbě mi bylo, hlava bolela, zvracet jsem chodil, ale dal jsem to!!!

První zahraniční Silvestr byl v roce 1996 v Mnichově. To jsem byl prvně od rodiny, prvně v zahraničí. V hotelu Deutsche Eiche jsme servírovali bavorský bufet. Podávaly se kachny, selata, pečená telecí kolena. Hrála německá dechovka a Bavoráci zpívali a tančili do božího rána. Nic extra.

Další rok, tedy v roce 1997 jsem už Silvestra trávil v Americe. Taky žádná sláva. Ve městě Jasper, kde jsem bydlel a pracoval, byla prohibice. Takže Silvestr na sucho. Nikdo moc neslavil. A slavil-li, tak doma se zataženými žaluziemi, aby ostatní nevěděli, že chlastá.

Ta prohibice je divná věc. Alkohol se nesmí prodávat a na veřejnosti se nesmí pít. A pokud někdo pije alkohol na veřejnosti, musí láhev s alkoholem důkladně schovat, takže ti, co lemtají na veřejnosti alkohol, strkají své lahve do papírových sáčků, čímž na sebe upozorní ještě víc, protože nealko by z papírových pytlíků nikdo nepil. Je to divná země.

V roce 1998 to jsem byl přechodně v Čechách. Takže můj Silvestr a konec roku jsem trávil ve společnosti kolegů z hotelu Hilton. Bylo to fajn. Být zase doma.

Hilton měl tu výhodu, že hosté platili za Silvestra opravdu hodně, takže v Hiltonu se na konci roku na ničem nešetřilo. Podávali jsme humry, langusty, Foia grase, pod ústřicemi se stoly prohýbaly. Kaviáru bylo, co kdo chtěl.

Pekla se prvotřídní masa. Loupali jsme desítky kil krevet. Prostě nádhera.

V Hiltonu si potrpěli na dekorace, takže sály byly vyzdobeny, až oči přecházely. Ledové sochy osvícené různými barvami, lososi se leskli na hromadách průhledného ledu.

Kapely hrály několik hudebních stylů. Kouzelníci čarovali, akrobaté se procházeli po lanech a polykali ohně. Zkrátka a dobře velkolepá šou. Podobnou jsem již nikde jinde ve svém životě neviděl.

Rok 1999, tedy změnu tisíciletí z roku 1999/2000 jsem trávil jako šéfkuchař v Zanzibaru. Konkrétně v hotelu Breezes Beach Club.

A zase to bylo jiné. V horku na pláži jsme dělali silvestrovský bufet. Jak jinak, než že se celý bufet odehrával v duchu africkém. Na stolech se dalo najít snad vše, co nám Indický oceán mohl nabídnout. Kvanta krabů, langusty, mušle, krevety všech velikostí, množství ryb, jejichž názvy většinu dodnes neznám. Jen čas od času nějakou tu barevnou rybu potkám v některém z akvárií Zoologických zahrad.

Mimo to jsme pekli celé ovce, kozy plněné rýží. Dělaly se pasty z lilku, cizrny....

Pekly se arabské chleby, plnily se Samosy, oliv všech možných barev a velikostí bylo nepočítaně.

Bylo to jiné, ale bylo to krásné.

Další rok, tedy 200/2001 jsem byl v Itálii. Úplný opak toho, co jsem zažil v Africe. Pracoval jsem v Dolomitech. Všude kolem nás metry sněhu. Ladovská zima, jak se říká. Hory a kopce úplně bílé. Jen hotel byl osvícený a na stráních sem tam problikávala rolba vlekařů, kteří Silvestr nesilvestr museli upravit tratě na ranní lyžovačku.

V Itálii byl Silvestr taky hezký. Tyrolská jídla se podávala. Krájeli jsme před hosty roastbeef, telecí kolena a vepřovou kýtu.

Na stolech vévodily hromady tyrolského špeku, jejich fantastické sýry a domácí jablkový závin.

Stejně jako v Německu hrála hostům místní dechovka. Všichni pili, jedli, hodovali.

Od roku 2001 jsem už doma. Ještě než jsem zakotvil v Praze, tak jsem jednoho Silvestra trávil v Brně.

Od té doby jsem zažil mnoho Silvestrů. Ať již jako šéfkuchař v pětihvězdičkovém hotelu Paříž, kde se silvestrovská večeře prodávala za bezmála 5000 Kč, tak později v hotelu Crowne Plaza Prague, dnešním hotelu International, a posledních 5 let v hotelu Duo.

A jak jsem říkal, některé Silvestry byly horší, speciálně jeden v hotelu Crowne Plaza, kdy nám všichni hosté ještě před půlnocí odešli do centra na ohňostroj a my v sále plném jídla, balónků a frkaček se svými kolegy a kapelou zůstali sami. Tak ale i spoustu lepších a krásných Silvestrů, kdy se hosté bavili až do rána. Jedli, pili, hodovali, utráceli. A tak to asi má být.

Ale jeden Silvestr byl nejzásadnější.

V roce 2002 jsem po práci šel na tehdejší Štvanici.

Na tamní diskotéce jsme se scházeli všichni z gastra, kterým již skončila šichta, a chtěli se taky trochu pobavit. Kdo měl štěstí /jako já/, přišel již před půlnocí. Ti ostatní dorazili během noci a rána.

Mimo to, že jsem tam potkal své bývalé kolegy z Hiltonu, tak jsem a to především někdy koncem roku 2002 a začátkem roku 2003 začal chodit se slečnou Štičkovou, dnes již 17 let Pálkovou.

A tak vám z celého srdce přeji, abyste i vy, i když tento Silvestr bude jiný, taky chytili tu svoji pomyslnou zlatou rybku /v mém případě štičku/ a aby vám ta rybka splnila tolik přání, jako ona mě.

Autor: Radek Pálka | úterý 29.12.2020 9:11 | karma článku: 17.65 | přečteno: 360x

Další články blogera

Radek Pálka

Svět se zbláznil

Covid nám přinesl mnohé, ale zatím nevidím nic pozitivního. Chvíli jsem doufal, že vše okolo pandemie zlomí vaz vládě Andreje Babiše, ale jak to tak vypadá, ani to se nestane.

29.7.2021 v 14:29 | Karma článku: 45.96 | Přečteno: 13142 | Diskuse

Radek Pálka

Co bude dál s gastronomií?

Tak jsme se těšili, až to přijde. Nejprve minulé léto, ale pokazila nám to druhá vlna. Pak dlouhé čekání a teď to konečně přichází.

25.5.2021 v 9:56 | Karma článku: 14.84 | Přečteno: 526 | Diskuse

Radek Pálka

Blbec blbcem zůstane.....

Stačí jeden blbec ve vašem okolí a všechno se obrátí vzhůru nohama. Blbec má totiž pouze jeden jediný cíl. Zničit naše štěstí a otrávit nám život.

5.2.2021 v 13:36 | Karma článku: 28.85 | Přečteno: 1501 | Diskuse

Radek Pálka

Kovidové děti

To, že situace na celém světě není jednoduchá, to je jasné. Že děti nechodí do školy a učí se distančně z domovů je taky jasné. Že rodiče již skoro rok suplují učitele a učí se svými ratolestmi je taky jasné.

26.1.2021 v 8:45 | Karma článku: 41.11 | Přečteno: 5700 | Diskuse

Další články z rubriky Praha a střední Čechy

Tomáš Flaška

Pražští radní chtějí být úspěšní, ale nevědí jak na to

Skoro všude se nakreslily cyklopruhy a tím se zúžily pruhy pro auta. Na mnoha silnicích by ale po takovém pruhu jel jen cyklista-sebevrah. Takže tam cyklisti nejsou a auta se tam nevejdou.

4.8.2021 v 18:40 | Karma článku: 26.64 | Přečteno: 567 | Diskuse

Hedvika Novotná

Developery nebrat! Aneb bezmezná arogance miliardového impéria

Jste mladý zamilovaný pár plný nadšení a toužíte po vlastním startovacím bytě. V roce 2018 tedy podepíšete s developerem smlouvu na velkou garsonku v Praze. Cena 5,5 milionu je sice obrovská, ale chcete bydlet, jdete do toho.

30.7.2021 v 8:49 | Karma článku: 30.16 | Přečteno: 1736 | Diskuse

Radek Pálka

Svět se zbláznil

Covid nám přinesl mnohé, ale zatím nevidím nic pozitivního. Chvíli jsem doufal, že vše okolo pandemie zlomí vaz vládě Andreje Babiše, ale jak to tak vypadá, ani to se nestane.

29.7.2021 v 14:29 | Karma článku: 45.96 | Přečteno: 13142 | Diskuse

Lenka Kohoutová

Tak trochu jiné umění, tak trochu jiní umělci

Klienti Domova Sulická skvěle malují, tvoří z vosku i hlíny. Obrazy, které malují takřka na cokoliv se vystavují, prodávají. Výdělek slouží k nákupu materiálu, a tak to jde stále dokola.

23.7.2021 v 7:44 | Karma článku: 5.92 | Přečteno: 107 | Diskuse

Václav Vít

Zpověď, uvolněná dálnice na cestě k hříchu

Inspirací k napsání této "studie" bylo přiznání Hany Lipovské, že před zasedáním Rady ČT chodí ke svaté zpovědi.

17.7.2021 v 13:49 | Karma článku: 12.06 | Přečteno: 372 | Diskuse
Počet článků 77 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2867

Jmenuji se Radek Pálka a vítám vás na svém blogu o vaření, kuchyni, gastronomii a tak obecně.

Jak to začalo.....

Někde v mých 6-7 letech si rodiče vzali do hlavy, že strašně chci být kuchařem :-). 

Moje mamka byla vyučenou cukrářkou. Avšak po vyučení cukrařinu dělala jen velmi krátce a když přišla v roce 1971 do jiného stavu s bratrem, přestala cukrařinu dělat profesionálně a již se k tomu nikdy naplno nevrátila. 

Nicméně v osmdesátých letech si mamka tajně doma přivydělávala pečením dortů na zakázku. A já, jako dnešní dítě z reklamy jsem se kolem ní motal a asi tím si všichni vzali do hlavy, že kuchařina mě strašně baví a že nic jiného vlastně ani dělat nechci :-). 

Zvláštní je, že pokud je člověku něco dlouhodobě podsouváno, tak tomu začne věřit.  Na konec jsem byl i já tím, který začal říkat, že si od dětství přeje být kuchařem. Možná tomu i tak bylo. Já vlastně ani nevím.

Každopádně se tak i přes některé komplikace stalo a jsem tomu rád.  A z nutnosti je životní láska.

Upřímně láska na první pohled to úplně nebyla.

Díky sametové revoluci v roce 1989 jsem sice nastoupil do chrudimské hotelové školy, ale na příbuzný obor řezník. 

No, nebudu rozebírat má studia. Ale řezníkem jsem se po pár peripetiích vyučil a rok na to jsem udělal rozdílové zkoušky a vyučil se i kuchařem. 

Mým štěstím bylo, že jsem hned po vyučení nastoupil do Restaurantu Grill Duran v Hradci, Králové, kde jsem nejprve řezničil a postupně se přibližoval do kuchyně, až jsem bourání masa úplně pověsil na hřebík. 

Mým druhým největším životním štětím /první je moje manželka/ bylo, že jsem měl to štěstí a dostal jsem se do kuchyně v Duranu, kde vládl tehdy asi třicetiletý šéfkuchař Jiří Syrový.

A díky němu a díky jeho přístupu ze z nutnosti stala LÁSKA NA CELÝ ŽIVOT.

www.sefkucharuvdenik.cz

Najdete na iDNES.cz