Pátek 6. srpna 2021, svátek má Oldřiška
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Pátek 6. srpna 2021 Oldřiška

Kuchařův život s Vánocemi

24. 12. 2020 12:25:43
Kdy jsem přestal věřit na Ježíška, si už nepamatuji. Ale myslím, že někdy v první, nebo druhé třídě. Co si budeme povídat, v osmdesátých letech se Ježíšek moc nenosil a křesťanské svátky obecně už vůbec ne.

Soudruzi nám vtloukali do hlavy dědu Mráze. Naštěstí se jim to nepovedlo, přesto ten pravý význam Vánoc byl ten tam.

My jako děti víc než na cokoliv kolem svátků jsme se těšili na ten Štědrý den, na dárky, jestli dostaneme, co jsme si přáli, nebo jestli nám Ježíšek v podobě našich rodičů přinese i něco navíc.

To, že asi nedostaneme vše, co jsme si přáli, na to už jsme si zvykli. Přeci jen jsem vyrůstal v době hluboké totality, kdy ne zcela všechno se dalo sehnat.

Mý rodiče nikdy nebyli veksláci, takže bony ani cizí valuty jsme neměli. V Tuzexu jsem nikdy nebyl, takže bylo-li pod stromečkem něco exotického, nebo z daleké ciziny, tak to byly nejprve digitálky a plísňáče z Polska a později rifle od Vietnamců.

To my ale neřešili. Neměli jsme to srovnání jako dnešní děti. Ze sociálních sítí a internetu jsme nevěděli co je právě in, protože to nebylo. A z televize jsme se to nedozvěděli.

Chytali jsme 4 programy. 2 české, jeden velmi zrnivý polský a jeden ruský. Nic víc. Když třeba umřel Brežněv, na všech čtyřech kanálech běželo jedno a to samé.

Tenkrát jsme díky státnímu smutku přišli i o Studio kamarád, Magion, nebo Vegu. To byl teprve smutek.

Z těch mnoha Vánoc, které jsem s rodiči v Jaroměři pamatuji mi v hlavě uvízly asi troje. Ne snad, že by ty ostatní nestály za to, ale tyto byly něčím výjimečné.

První, a to jsem ještě na Ježíška věřil jsme s bráchou dostali kola. On novou vínovou Esku s přehazkou a rovnými řídítky. Obrovský majstrštych toto nové kolo vůbec sehnat. Jízdní kola, podobně jako auta, pračky, domácí spotřebiče atd.... prakticky nebyla k sehnání vůbec.

Tedy jen občas. To jste ale museli mít patřičné známe. Eska, ta se občas koupit dala. Favorit už ne. Co bylo k dostání, byla kola značky Ukrajina. Ty ale nikdo nechtěl. Těžká byla, ušlápnout se nedala, no děs.

Pod tím stromečkem stála 2 kola. Kde je rodiče sehnali, kde je po celou dobu schovávali a jak je ke stromečku dostali dodnes nevím.

Na mě tam čekalo oranžové kolo již s pánským rámem. Vysoká řídítka, dlouhé černé sedlo. Obrovská radost to byla.

Druhé Vánoce, na které vzpomínám a které jsem si sám tak trochu pokazil, byly v době, kdy mi bylo tak 12-13 let.

Naši byli velkými ochotníky. Táta buď v divadle hrál, nebo ho režíroval. A mamka, aby nebyla celé večery doma sama se stala divadelní nápovědou.

Mě už nebavilo s nimi na divadelní zkoušky chodit, takže jsem večery trávil sám doma. Bratr byl v té době už na internátě v Pardubicích, takže jsem měl den co den doma pré.

No a šmejdil jsem. Našel jsem asi vše. Plísňové kalhoty, plísňovou bundu, boty, digitálky se sedmi melodiemi a co já vím ještě.

Byl jsem z těch dárků tak nadšený, že jsem si je večer co večer na sebe oblékl, dokola si přehrával všech sedm melodií na svých budoucích nových hodinkách, a pak jsem to vše spořádaně uklidil a dal na místo, kde jsem to vzal.

Jenže na Vánoce jsem byl potom zklamaný. Žádný z dárků pro mě nebyl překvapením. Zkoušet si oblečení jestli mi je pro mě bylo zcela zbytečné, to už jsem dávno věděl.

Nedal jsem to na sobě znát, ale věděl jsem, že to byla chyba.

Od té doby nechci vědět nic, co mi kdo kupuje. Nechci ani vidět dárky, které pořizuje manželka dětem. Mám rád pod stromečkem překvapení, i když není moje.

A třetí zásadní Vánoce byly myslím si o rok později. Tedy tak kolem věku 13-14.

Těsně před revolucí. Puberta v plném proudu. Plísňáče jsem vyměnil za džísku s nápisy AC/DC, Metallica a Slayer. Jediné, co mi chybělo ke štěstí, byl Walkman. Tedy malý kazeťák s příšernými sluchátky, ale tenkrát děsně in...

Jenže, Walkman se řadil k nedostatkovému zboží, takže mi Ježíšek na místo vysněného Walkmana nadělil ruské kapesní tranzistorové rádio s jedním malým sluchátkem. A já blbec z toho měl radost. Vidím sebe samotného, jak jsem jako pitomec chodil v džísce po jaroměřském náměstí, v kapse tranďák, z něhož čouhala asi 50 cm dlouhá anténa, a za zvuků Českého rozhlasu Hradec Králové jsem si broukal známé melodie....

Ale jinak Vánoce byly stres. Ne snad kvůli dárkům. Mamce Živé květy, ideálně fialky /pro ty, kdo neví, tak se jednalo o voňavku/ a tátovi Pitralon.

Stres byl z toho kolem. Rok co rok jsme jezdili nakupovat do Hradce Králové. Přeci jen tam byl Prior a módní dům DOM. Ale málokdy jsme tam dojeli. Většinou se naši pohádali už v autě, takže jsme to otáčeli cestou a jeli domů. Někdy se pohádali až v Hradci, takže jsme jeli s prázdnou až z Hradce. Teprve, až když opravdu nebyl zbytí a hrozilo, že by na Vánoce již nic nesehnali, jsme to nějak zvládli.

Podobně tomu bylo se stromkem.

Nevím proč, ale stávalo se, že /možná v dobré víře/ přinesl stromek jako první domů táta, a většinou v podroušeném stavu.

Na to mu mamka řekla, že takové koště si rozhodně do obýváku nedá.

Otec frustrovaný z nepochopení a s patřičnou křivdou na srdci stromek rozšlapal, rozsekal a spálil.

Následující den šla koupit stromek mamka, aby tátovi ukázala, jak má stromek vypadat.

Otec si však nedal nic líbit a mamky stromek popsal jako ještě horší pometlo než to, co donesl včera a pokud bude v bytě tento ,,hnus,, tak rozhodně bez něho.

Mamka se slovy, tak holt budou Vánoce bez stromku, na něm hopsala a rvala větve tak dlouhé, aby se vešly do kamen.

Teprve v dnech následujících, když oba vychladli, koupili stromek společně. Což jsme my děti komentovaly slovy, že je to ten nejhorší stromek, jaký jsme mohli mít.

Protože už všechny stromky většinou v této době byly vykoupeny a naši společně brali už jen to, co zbylo.

No, hlavně že ho nakonec koupili.

Ale jinak ty dětské Vánoce byly krásné. Ta nevědomost jak to vlastně celé je a jak to chodí. Ta víra v Ježíška, jak tajně nese dárky oknem a rozsvěcí náš stromeček..... Nezapomenutelné.

Krásné Vánoce všem.

Autor: Radek Pálka | čtvrtek 24.12.2020 12:25 | karma článku: 15.38 | přečteno: 389x

Další články blogera

Radek Pálka

Svět se zbláznil

Covid nám přinesl mnohé, ale zatím nevidím nic pozitivního. Chvíli jsem doufal, že vše okolo pandemie zlomí vaz vládě Andreje Babiše, ale jak to tak vypadá, ani to se nestane.

29.7.2021 v 14:29 | Karma článku: 45.96 | Přečteno: 13142 | Diskuse

Radek Pálka

Co bude dál s gastronomií?

Tak jsme se těšili, až to přijde. Nejprve minulé léto, ale pokazila nám to druhá vlna. Pak dlouhé čekání a teď to konečně přichází.

25.5.2021 v 9:56 | Karma článku: 14.84 | Přečteno: 526 | Diskuse

Radek Pálka

Blbec blbcem zůstane.....

Stačí jeden blbec ve vašem okolí a všechno se obrátí vzhůru nohama. Blbec má totiž pouze jeden jediný cíl. Zničit naše štěstí a otrávit nám život.

5.2.2021 v 13:36 | Karma článku: 28.85 | Přečteno: 1501 | Diskuse

Radek Pálka

Kovidové děti

To, že situace na celém světě není jednoduchá, to je jasné. Že děti nechodí do školy a učí se distančně z domovů je taky jasné. Že rodiče již skoro rok suplují učitele a učí se svými ratolestmi je taky jasné.

26.1.2021 v 8:45 | Karma článku: 41.11 | Přečteno: 5700 | Diskuse

Další články z rubriky Praha a střední Čechy

Tomáš Flaška

Pražští radní chtějí být úspěšní, ale nevědí jak na to

Skoro všude se nakreslily cyklopruhy a tím se zúžily pruhy pro auta. Na mnoha silnicích by ale po takovém pruhu jel jen cyklista-sebevrah. Takže tam cyklisti nejsou a auta se tam nevejdou.

4.8.2021 v 18:40 | Karma článku: 26.64 | Přečteno: 567 | Diskuse

Hedvika Novotná

Developery nebrat! Aneb bezmezná arogance miliardového impéria

Jste mladý zamilovaný pár plný nadšení a toužíte po vlastním startovacím bytě. V roce 2018 tedy podepíšete s developerem smlouvu na velkou garsonku v Praze. Cena 5,5 milionu je sice obrovská, ale chcete bydlet, jdete do toho.

30.7.2021 v 8:49 | Karma článku: 30.16 | Přečteno: 1735 | Diskuse

Radek Pálka

Svět se zbláznil

Covid nám přinesl mnohé, ale zatím nevidím nic pozitivního. Chvíli jsem doufal, že vše okolo pandemie zlomí vaz vládě Andreje Babiše, ale jak to tak vypadá, ani to se nestane.

29.7.2021 v 14:29 | Karma článku: 45.96 | Přečteno: 13142 | Diskuse

Lenka Kohoutová

Tak trochu jiné umění, tak trochu jiní umělci

Klienti Domova Sulická skvěle malují, tvoří z vosku i hlíny. Obrazy, které malují takřka na cokoliv se vystavují, prodávají. Výdělek slouží k nákupu materiálu, a tak to jde stále dokola.

23.7.2021 v 7:44 | Karma článku: 5.92 | Přečteno: 107 | Diskuse

Václav Vít

Zpověď, uvolněná dálnice na cestě k hříchu

Inspirací k napsání této "studie" bylo přiznání Hany Lipovské, že před zasedáním Rady ČT chodí ke svaté zpovědi.

17.7.2021 v 13:49 | Karma článku: 12.06 | Přečteno: 372 | Diskuse
Počet článků 77 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2867

Jmenuji se Radek Pálka a vítám vás na svém blogu o vaření, kuchyni, gastronomii a tak obecně.

Jak to začalo.....

Někde v mých 6-7 letech si rodiče vzali do hlavy, že strašně chci být kuchařem :-). 

Moje mamka byla vyučenou cukrářkou. Avšak po vyučení cukrařinu dělala jen velmi krátce a když přišla v roce 1971 do jiného stavu s bratrem, přestala cukrařinu dělat profesionálně a již se k tomu nikdy naplno nevrátila. 

Nicméně v osmdesátých letech si mamka tajně doma přivydělávala pečením dortů na zakázku. A já, jako dnešní dítě z reklamy jsem se kolem ní motal a asi tím si všichni vzali do hlavy, že kuchařina mě strašně baví a že nic jiného vlastně ani dělat nechci :-). 

Zvláštní je, že pokud je člověku něco dlouhodobě podsouváno, tak tomu začne věřit.  Na konec jsem byl i já tím, který začal říkat, že si od dětství přeje být kuchařem. Možná tomu i tak bylo. Já vlastně ani nevím.

Každopádně se tak i přes některé komplikace stalo a jsem tomu rád.  A z nutnosti je životní láska.

Upřímně láska na první pohled to úplně nebyla.

Díky sametové revoluci v roce 1989 jsem sice nastoupil do chrudimské hotelové školy, ale na příbuzný obor řezník. 

No, nebudu rozebírat má studia. Ale řezníkem jsem se po pár peripetiích vyučil a rok na to jsem udělal rozdílové zkoušky a vyučil se i kuchařem. 

Mým štěstím bylo, že jsem hned po vyučení nastoupil do Restaurantu Grill Duran v Hradci, Králové, kde jsem nejprve řezničil a postupně se přibližoval do kuchyně, až jsem bourání masa úplně pověsil na hřebík. 

Mým druhým největším životním štětím /první je moje manželka/ bylo, že jsem měl to štěstí a dostal jsem se do kuchyně v Duranu, kde vládl tehdy asi třicetiletý šéfkuchař Jiří Syrový.

A díky němu a díky jeho přístupu ze z nutnosti stala LÁSKA NA CELÝ ŽIVOT.

www.sefkucharuvdenik.cz

Najdete na iDNES.cz