Sobota 28. března 2020, svátek má Soňa
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Sobota 28. března 2020 Soňa

Český číšník tomu rakouskému ani ke kotníkům nesahá

28. 02. 2020 5:34:29
Kdysi dávno jsem pracoval pro Rakouskou hotelovou společnost, a tak jsme se ženou a přáteli měli možnost do Rakouska jezdit celkem pravidelně. Bydleli jsme ve všech možných hotelích v Rakousku a užívali si jejich pohostinnosti.

Po sedmi letech mého působení u společnosti tato Rakouská společnost velkou část hotelů prodala a my měli po laciných výletech k rakouským sousedům.

Sice jsem od té doby v Rakousku ještě několikrát byl, ale většinou jsme jím jen projížděli.

Až letos po takřka osmi letech jsem se s dětmi do Rakouska vydal znovu a tady mi to došlo......

Ptáte se asi co mi došlo.... Ano, ta rozdílnost mezi Českým a Rakouským pohostinstvím.

Možná bude rozdíl, mezi Rakouskou Vídní a městečkem Mallnitz v Rakouských Alpách, kde se nacházíme. Přesto všechno se jedná o poznatky ne zanedbatelné.

Co mě jako první trklo do očí je fakt, že v obsluze jsou jen samí místní. Žádní Češi, Slováci, Ukrajinci .....

Druhé, co mě trklo do očí je fakt, že obsluhující personál, řečeno sportovní terminologií již pěkných pár let nepatří do kategorie dorostu - ani toho staršího. Jak naši kluci s oblibou říkali o jedné servírce - ta prý pamatuje Šemíka, když byl ještě hříbě.

Ale reálně - průměrný věk bych viděl někde kolem 60 lety a více.

Co si budeme povídat, v tomto věku už u nás číšníka skoro nikdo nedělá. Nebo, oni by možná i dělali, ale nikdo je nechce.

Což je samo o sobě divné. Ale v podstatě pochopitelné. Číšníci 50 a víc ještě zažili minulý režim a zlatá devadesátá, a každý se tedy celkem oprávněně bojí, že by kradli.

Suď, kdo jsi bez viny, takže raději se více v tomto tématu nebudu hrabat.

Víte, člověk ať chce, nebo nechce, trpí provozní slepotou, nebo se možná spokojí s tím co má a začne s tím být spokojený. Což je velká chyba.

Proto a teď to chápu ještě víc, než dřív je důležité vzít ten pomyslný uzlík, pár buchet do batohu a vyrazit do světa.

Tak nějak jsme si namlouvali, jak se nám ta gastronomie vyvíjí, jak se ti číšníci a servírky za těch 30 let změnili. Jak šly ty služby nahoru. Jak dokážou být milí, vstřícní, laskaví, empatičtí a ochotní.

Najednou žijeme ve lži, které sami věříme a bohužel začínáme být spokojeni s tím, co máme.

Ale najednou přijedete pár kilometrů za hranice, a vidíte, že to co ti číšníci dělají, tam není jen hra, že je to doopravdy.

Přitom dřou jako mezci. S ohledem na věk - klobouk dolů. Žádný krátký / dlouhý týden. Většinou pracují 6 dnů v týdnu. Hezky ráno na snídaně. Potom prostřít na obědy.

Někdo ty obědy dělá, tak zůstane, ostatní jdou na trhačku na pár hodin domů. Ti z trhačky přijdou do práce dřív a chystají na večeře a ti, co dělali obědy, jdou na trhačku a společně se sejdou na večeřích.

Večeře končí ve 21:00. Než se uklidí a prostře je nejdřív deset.

Cesta domů a ráno znovu.

Řeknete si - jenže oni si vydělají. Prd si vydělají. Snídaně a servírované menu. Co si myslíte, že vám hosté nechají za tipy. Nic. Možná poslední den před odjezdem. A to taky jen někdo.

Ale přes to všechno jsou všichni neuvěřitelně milí, pozorní, usměvaví, vstřícní, empatičtí.

Ptáte se jak to?

Na to je jednoduchá odpověď. Protože je práce baví. Proto, že ji dělají s láskou. Proto, že ji nedělají jen pro peníze. Taky proto, že mají léta stejné kolegy, na které se můžou spolehnout. Možná taky proto, že jim zaměstnavatel věří, možná taky proto, že se jim pracuje dobře, možná, možná, možná.....

A možná taky nic z toho. Třeba je to na prd, třeba není dobrý kolektiv, třeba není dobré vedení, třeba jim nikdo nevěří, třeba, třeba, třeba....

Ale pokud tomu tak je, tak jsou velmi dobrými herci. Tomu ale nevěřím.

Přitom průměrná oficiální mzda Rakouského číšníka je cca 17 500 Euro ročně.

Přepočteno na koruny je to necelých 37 000 Kč měsíčně. Přijde vám to hodně?

Za 6 dnů v týdnu v práci? S náklady které mají? Mně to hodně nepřijde.

A když vidím, co se u nás hlásí za číšníky a kolik chtějí jako nástupní plat - mnohdy vyšší, než průměrná mzda v Rakousku za 15 dnů práce v měsíci. K tomu ještě týden dovolené navíc, Multisport karta, odbory a pingpongový stůl a co já vím ještě....

Je mi z toho k pláči (normálně bych řekl na blití, ale co kdyby to četla mládež). Kam až jsme se nechali dotlačit nedostatkem personálu. Kdejaký nýmand, co neumí klápnout anglicky a neodnese víc, jak 2 talíře bere víc než doktor nebo učitel s vysokou školou a ještě je naštvaný když zjistí, že se v podniku nedá krást.

Situaci kolem číšníků sleduji řadu let, ale řekněme poslední 3 roky začala opravdová krize.

U nás v hotelu to začalo tím, že se do restaurace nainstalovala kamera.

Tím vedení hotelu objevilo řekněme praktiky číšníků, které nebyly tak nějak v souladu s vnitropodnikovou politikou.

Takže všichni do jednoho skončili během jednoho dne.

Bohužel se situace nějak zvlášť od té doby nezměnila. Stále přichází noví a zase odchází.

Společnost investuje nemalé prostředky do kontrol, vylepšení účetního software, technologií, strategií, atd... Všechno marné.

Dokonce se teď rodí plán udělat všechna střediska bez příjmu hotovosti - cash less.

Aby byla zamezena všechna možná levota spojena s příjmem hotovosti. Za mě dobrý nápad. Ale i tak si myslím, že to nepomůže.

A teď zpět do Rakouska. V hotelu, kde jsme byli ubytovaní, jsem neviděl jedinou kameru. Číšník při každé objednávce nápojů během večeří okamžitě nosí účet tížený na hotelový účet. Takže taky neberou hotovost.

Na recepci jsme nemuseli při příjezdu skládat žádný depozit a ani dávat garanci kreditní kartou. Prostě nám věří. A to i přesto, že do tohoto hotelu jezdí hromada Čechů.

Jinými slovy ,,Podle sebe soudím tebe,, - v tom dobrém smyslu slova.

Ať se to vám to líbí, nebo nelíbí, ono je to celé zakořeněné v mentalitě a historii národa. Pořád v nás přetrvává ten duch totalitního číšníka, a dokud se to nezmění shora a dokud nám budou zloději vládnout a my je budeme volit a dokud budou u moci zkorumpovatelní politici, nic s tím neuděláme.

Ale abych nebyl úplně skeptický, malý pokrok jsme za těch 30 let udělali. Malý ano....

Ale v porovnání se západními sousedy je to stále málo.

Autor: Radek Pálka | pátek 28.2.2020 5:34 | karma článku: 45.85 | přečteno: 18107x

Další články blogera

Radek Pálka

Pane premiére, proč?

Před časem jsem vydal článek Pane premiére, ve kterém jsem se nechal unést velmi dobrým PR pana premiéra a na nějaký čas jsem podlehl iluzi, že ví, co dělá, že je naše země v dobrých rukách a že společně to zvládneme.

27.3.2020 v 6:00 | Karma článku: 45.09 | Přečteno: 11821 | Diskuse

Radek Pálka

Dopad Koronaviru na cestovní ruch

Cestovní ruch je ve velké krizi. Čínský virus a všechna logická opatření všech zemí světa mají za následek, že se necestuje, a dlouho cestovat nebude.

24.3.2020 v 8:25 | Karma článku: 11.13 | Přečteno: 374 | Diskuse

Radek Pálka

Je vám jasné, že za celý ten průšvih můžou Číňani!!!

Taky jste slyšeli, jak se tím virem Asie vypořádala, že musíme jít po vzoru Číny, kde je pandemie na ústupu? Že rozhodně to nemůžeme podcenit jako Italové?

19.3.2020 v 14:46 | Karma článku: 46.37 | Přečteno: 15661 | Diskuse

Radek Pálka

Koronavirus, aneb co bude s personálem?

V posledním článku jsem vzdával hold panu Babišovi a české vládě. Rozhodně to teď nechci jakkoli vetovat. Stojím si za svými činy ať je to jak chce.

18.3.2020 v 12:54 | Karma článku: 15.44 | Přečteno: 588 | Diskuse

Další články z rubriky Praha a střední Čechy

Radek Pálka

Dopad Koronaviru na cestovní ruch

Cestovní ruch je ve velké krizi. Čínský virus a všechna logická opatření všech zemí světa mají za následek, že se necestuje, a dlouho cestovat nebude.

24.3.2020 v 8:25 | Karma článku: 11.13 | Přečteno: 374 | Diskuse

Šárka Rosová Váňová

Král Virusvět odejde sám, až dostaneme rozum...

Hledá se. Všichni se po něm ptají. Odkud se vzal, nikdo ho přece nezval? Všichni se pídí, odkud se vzal ten obávaný král Virusvět? Někteří tvrdí, že je to chemická či biologická zbraň. Pozvali ho sami tajemní netopýři...Ilumináti.

20.3.2020 v 16:11 | Karma článku: 10.76 | Přečteno: 351 | Diskuse

Radek Pálka

Je vám jasné, že za celý ten průšvih můžou Číňani!!!

Taky jste slyšeli, jak se tím virem Asie vypořádala, že musíme jít po vzoru Číny, kde je pandemie na ústupu? Že rozhodně to nemůžeme podcenit jako Italové?

19.3.2020 v 14:46 | Karma článku: 46.37 | Přečteno: 15661 | Diskuse

Miloš F. Pechar

(ne)lidská hovada?

Před lety, krátce před zákazem kouření na zastávkách v pražské MHD, seděl pod příspřeškem jeden starouš a mocně bafal z lulky. Když jsem ho požádal, aby to tam nedělal, opáčil neprůstřelným „ještě to není zakázané“.

19.3.2020 v 14:07 | Karma článku: 20.53 | Přečteno: 1053 | Diskuse

Radek Pálka

Koronavirus, aneb co bude s personálem?

V posledním článku jsem vzdával hold panu Babišovi a české vládě. Rozhodně to teď nechci jakkoli vetovat. Stojím si za svými činy ať je to jak chce.

18.3.2020 v 12:54 | Karma článku: 15.44 | Přečteno: 588 | Diskuse
Počet článků 56 Celková karma 32.43 Průměrná čtenost 2719

Jmenuji se Radek Pálka a vítám vás na svém blogu o vaření, kuchyni, gastronomii a tak obecně.

Jak to začalo.....

Někde v mých 6-7 letech si rodiče vzali do hlavy, že strašně chci být kuchařem :-). 

Moje mamka byla vyučenou cukrářkou. Avšak po vyučení cukrařinu dělala jen velmi krátce a když přišla v roce 1971 do jiného stavu s bratrem, přestala cukrařinu dělat profesionálně a již se k tomu nikdy naplno nevrátila. 

Nicméně v osmdesátých letech si mamka tajně doma přivydělávala pečením dortů na zakázku. A já, jako dnešní dítě z reklamy jsem se kolem ní motal a asi tím si všichni vzali do hlavy, že kuchařina mě strašně baví a že nic jiného vlastně ani dělat nechci :-). 

Zvláštní je, že pokud je člověku něco dlouhodobě podsouváno, tak tomu začne věřit.  Na konec jsem byl i já tím, který začal říkat, že si od dětství přeje být kuchařem. Možná tomu i tak bylo. Já vlastně ani nevím.

Každopádně se tak i přes některé komplikace stalo a jsem tomu rád.  A z nutnosti je životní láska.

Upřímně láska na první pohled to úplně nebyla.

Díky sametové revoluci v roce 1989 jsem sice nastoupil do chrudimské hotelové školy, ale na příbuzný obor řezník. 

No, nebudu rozebírat má studia. Ale řezníkem jsem se po pár peripetiích vyučil a rok na to jsem udělal rozdílové zkoušky a vyučil se i kuchařem. 

Mým štěstím bylo, že jsem hned po vyučení nastoupil do Restaurantu Grill Duran v Hradci, Králové, kde jsem nejprve řezničil a postupně se přibližoval do kuchyně, až jsem bourání masa úplně pověsil na hřebík. 

Mým druhým největším životním štětím /první je moje manželka/ bylo, že jsem měl to štěstí a dostal jsem se do kuchyně v Duranu, kde vládl tehdy asi třicetiletý šéfkuchař Jiří Syrový.

A díky němu a díky jeho přístupu ze z nutnosti stala LÁSKA NA CELÝ ŽIVOT.

www.sefkucharuvdenik.cz

Najdete na iDNES.cz