Neděle 29. března 2020, svátek má Taťána
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Neděle 29. března 2020 Taťána

Krátký - dlouhý týden - ano, nebo ne?

17. 02. 2020 5:04:13
Nikde ve světě jsem nic podobného neviděl a mám-li tu čest pracovat s nějakým cizincem, tak vždy, když se mu pokouším vysvětlit co to ten long & short week je, kouká na mě jako na blázna :-)

Pro ty, kteří nevědí, o čem mluvím, dovolím si velmi stručně vysvětlit.

Zpravidla se jedná o dvanáctihodinové směny (ale bohužel i delší).

Zaměstnanec v režimu krátký a dlouhý týden pracuje takto:

Krátký týden - středa, čtvrtek. Ostatní dny má volno

Dlouhý týden - pondělí, úterý, pátek, sobota a neděle. Ostatní dny má volno

Při dvanáctihodinových směnách za dva týdny člověk odpracuje prakticky stejný počet hodin, jako při pětidenním pracovním týdnu a 8,5 hodinách denně (osmičky).

Hodin stejně, ale pracovních dnů méně, tedy volných dnů více.

Podle toho kolik dnů má konkrétní měsíc, zaměstnanec pracuje 14 - 16 dní v měsíci.

Tento systém má své výhody a nevýhody.

Výhody - především pro zaměstnance

Pravidelný režim. Přesně vím, kdy jdu a kdy nejdu do práce. Dokáži si vypočítat, jak budu dělat na Vánoce za pět let.

Chodím do práce, i když se tam nic moc neděje a když se děje mám volno. A naopak.

Vezmu-li si v krátkém týdnu 2 dny dovolené, jsem celý týden doma.

Pravidelné střídání víkendů a s tím příplatky za odpracovaný víkend - většinou toto u soukromníků neplatí.

Nevýhody - především pro zaměstnavatele

Mám zaměstnance v práci, i když ho třeba nevyužiji na 100%. Většinou zaměstnanec na změnu systému nechce slyšet.

Dvanáctihodinové směny jsou dlouhé. Především při dlouhém týdnu bývají již o víkendu zaměstnanci unavení a jejich výkony nejsou 100%.

Chápu, že mnozí zaměstnanci i přes únavu dlouhého týdne mají tento systém rádi. Především proto, že mohou plánovat. Že mají 15 dní v měsíci volno a taky možná proto, že si na tento systém zvykli.

Znám i případy, kdy manželé - partneři dělají krátký a dlouhý týden proti sobě, aby se mohli starat o děti. Když má on dlouhý, ona má krátký a naopak. Tak to mě přijde už úplně ulítlý. Vždyť se partneři vůbec nevidí.

Kde a jak to vlastně vzniklo?

Česká gastronomie do roku 1948 byla jednou z nejlepších na světě. Bohužel přišlo období znárodňování, restauratéři a hoteliéři přišli o své podniky, přestali si je řídit sami a jejich úlohu přebral stát. Tedy Restaurace a jídelny /RAJ/, Interhotely a škatulkování typu restaurace první, druhé či třetí kategorie.

Do toho přišly oborové normy, takže všichni vařili stejná jídla dle stejných receptur. Kuchaři přestali být kreativními. Vařilo se dle jasných pravidel a jedinou starostí kuchaře bylo co a kde ukrást.

Já vím, že mně hned někdo hned chytne za slovo a tak musím rychle dodat, že byly výjimky a také že se nedá říci, že ne vše co se za socialismu v pohostinství dělalo, bylo tak špatné.

I když....?

Nicméně někde v této době vznikl ten úžasný systém krátký a dlouhý týden podporován socialistickým heslem ,,Vše pro pracující lid,,.

Do konce bych si dovolil tvrdit, že byl tento systém přinesen z Ruska, nebo chcete-li ze Sovětského svazu. Protože Rusko je jedinou zemí na světě, kde krátký/dlouhý týden znají.

Co na to Zákoník práce?

Tento systém může dokonce být legální, pokud se na příslušných úřadech nahlásí, že u nás zaměstnanci takovýmto způsobem pracují. Oficiálně vsak to nejde, když máme otevírací dobu delší než 12 hodin.

Podle Zákoníku práce totiž musí být mezi koncem jedné a začátkem druhé směny nejméně 12 hodin na odpočinek.

A to nemluvím o tom, že by měli zaměstnanci přijít do práce dříve (aby si udělali přípravu) a samozřejmě nemohou odejít přesně ve chvíli, kdy je oficiální konec otevírací doby.

V hospodách, kde mají otevřeno třeba od 8 hodin ráno, až do půlnoci to řeší všelijak. Buďto mají směny, které se střídají během dne (ranní / odpolední) nebo také dělají v systému krátký / dlouhý týden, ovšem se strašně dlouhými směnami. Na zákoníky se kašle - buďto to budeš dělat takto, nebo jdi jinam.

Ještě jedna specialita mě v tomto ohledu napadla. U soukromníků, mimo systému krátký/dlouhý týden máme ještě systém nevybraných dovolených. Chce-li mít kuchař 2 týdny volno, znamená to, že předtím pracuje 2 týdny v kuse, aby si takzvaně dovolenou napracoval a zaskočil za kolegu z proti party. Ten po své dovolené taky pracuje 2 týdny v kuse, aby kolegovi jeho směny vrátil.

Jinými slovy, máte-li dovolenou po dvoutýdenní šichtě, jedná se zcela jistě o dovolenou zaslouženou. Máte-li 2 týdenní šichtu po své dovolené, tak zpravidla po týdnu ani nevíte, že jste dovolenou měli.

Nehledě na to, že ani v jednom případě se o dovolenou nejedná. Zaměstnanci si pouze vybírají náhradní volno za odpracované dny. Vy, kteří se s takovými praktikami stále ještě setkáváte, mám důležitou informaci. Dovolená je daná zákonem a máte na ni nárok. Pokud vám ji váš zaměstnavatel nedá, nebo neumožní si ji vybrat, jeho povinností je vám nevyčerpanou dovolenou proplatit!!!

Je možné, že tento způsob rozpisu směn je používán v Česku i v jiných oborech, ale já ničemu jinému než gastronomii nerozumím, a tak mohu vyslovit jen můj názor v tomto oboru. A dovolím si říct, že za mnohdy špatnou morálku personálu, nekvalitní jídlo, nekvalitní nápoje a obsluhu samotnou, a celkově špatné produktivitě práce můžeme děkovat i těm krátkým a dlouhým týdnům.

Jak můžete očekávat nějakou pracovní morálku od někoho kdo je díky dlouhé pracovní době nepředstavitelně unavený a nemyslí na nic jiného než aby už to měl za sebou. Můžu se já, jako zaměstnavatel zlobit na své zaměstnance, že již odpoledne a večer posedávají?

No nemůžu. Copak se to dá vydržet?

Všichni to známe. Stejná restaurace, stejné menu ale pokaždé jiná kvalita jídla. Minulou středu guláš od Pepy, tuto středu od Karla. Kuchaři se navzájem nepotkávají. V podstatě se ani neznají. Když je v práci Pepa, Karel má volno a naopak.

Ze zkušenosti vím, že ani party nedělají dobrotu. Kdykoliv někdo dělal v systému krátký/dlouhý, vždy byly mezi partami rozbroje.

Zas mi to nepřipravili, nechali tu bordel, co to uvařili za sračku, tohle já nebudu prodávat atd... Číšníkům nesedí zrcadlo, špatně objednané zboží, jinak uspořádané lednice atd...

"Je to, jako byste hospodu rozdělili na dvě, a to nechcete, protože základním pravidlem dobrého podniku je konzistentnost." Navíc může dojít i k vyhranění typu "moje parta" - "tvoje parta", zvlášť pokud se kolegové z proti směn téměř nepotkávají.

Jak můžete očekávat nějakou mimořádnou produktivitu od zaměstnance který je po několika hodinách práce natolik unavený, že ho vlastně jeho práce ani nezajímá.

"Jen si představte, jak asi člověk vypadá v neděli v sedm večer, po třech dvanáctihodinových směnách?

Když jsem ještě jako mladý začínající kuchař v tomto systému dělal, vypadalo to následovně:

V pátek jste nakopnutý, plný energie. Pátek večer většinou bývá kšeft, takže vám směna uteče jako nic. Večer po práci na pivo, nebo něco tvrdšího a potom umřít na pár hodin v posteli.

Soboty taky bývají silné, takže 12-14 hodin makačka jako nikdy. Večer zase nějaké to pivko a na pár hodin umřít v posteli.

V neděli většinou kšeft přes obědy a potom klid. Takže by měl zbýt čas na přípravu na pondělí, úklid a uspořádání lednic. Jenomže nikomu se nic nechce. Personál je vyšťavený, takže zbytek neděle už se více méně přežívá. A pak hurá 2 dny volna, pak 2 dny práce a zase 3 dny volno.

Jenomže se mezi tím ztrácí kontinuita.

Stále dokola s kolegy řeším:

,,Jak je možný, že jídlo, které jsem mu (novému zaměstnanci) ukázal minulý týden, tak on tento týden zase neví?,,

Vedoucí středisek si stěžují, že musí nové kuchaře pořád dokola učit jedny a ta samá jídla.

U mladých zaměstnanců tyto velké mezery mezi prací způsobují, že díky přerušené kontinuitě práce a tréninku zapomenou to, co se dosud naučili, čímž se zcela vytrácí zájem a dochází k apatii. V podstatě zaujímají stanovisko, ještě přežít den, dva, tři a mám zase volno...

V hotelu kde pracuju, máme střediska, kde krátký/dlouhý týden funguje. Střediska kde není a nebude jako snídaně a střediska kde byl a změnili jsme ho na osmičky - ranní odpolední.

Takže se skromností sobě vlastní si dovolím tvrdit, že vím, o čem píšu a mám tedy srovnání.

S čistým svědomím musím říct, že systém osmiček je pro mě jako pro manažera lepší.

Mám na směně víc lidí - stejný počet zaměstnanců = víc pracovních dnů.

Zaměstnanci nejsou unaveni. Znají se navzájem, takže odpadá problém moje parta / tvoje parta.

Systém je jednoduchý - ranní, odpolední, mezi směny. Samozřejmě se snažíme, aby každý druhý týden měli zaměstnanci volný víkend. Snažíme se vyjít vstříc jejím požadavkům a přáním. Ale jak budou pracovat na Vánoce za 5 let, toho se bohužel nedopočítají.

"Bojovat proti režimu krátký-dlouhý je nepopulární, protože berete lidem jistotu, že budou mít každý druhý víkend volný, že za tři měsíce ve středu ve čtyři můžou být s dětmi na turnaji ve fotbale, že můžou mít týden v kuse volno při pouhých dvou dnech dovolené..."

A jak tak píšu svůj článek, nabyl jsem jistoty, že krátký dlouhý týden nejen škodí zaměstnancům samotným - únava, stres, zdraví, ale především našim hostům.

Takže?

Asi se budu muset nad systémem krátký/dlouhý týden ještě dlouze zamyslet.

A co vy? Zaměstnanci restaurací, hotelů, barů, heren a mnohdy i zaměstnanci recepce, pokojské, údržbáři.... Jaký vy máte na krátký/dlouhý týden názor?

Autor: Radek Pálka | pondělí 17.2.2020 5:04 | karma článku: 21.63 | přečteno: 1933x

Další články blogera

Radek Pálka

Pane premiére, proč?

Před časem jsem vydal článek Pane premiére, ve kterém jsem se nechal unést velmi dobrým PR pana premiéra a na nějaký čas jsem podlehl iluzi, že ví, co dělá, že je naše země v dobrých rukách a že společně to zvládneme.

27.3.2020 v 6:00 | Karma článku: 45.09 | Přečteno: 11821 | Diskuse

Radek Pálka

Dopad Koronaviru na cestovní ruch

Cestovní ruch je ve velké krizi. Čínský virus a všechna logická opatření všech zemí světa mají za následek, že se necestuje, a dlouho cestovat nebude.

24.3.2020 v 8:25 | Karma článku: 11.13 | Přečteno: 374 | Diskuse

Radek Pálka

Je vám jasné, že za celý ten průšvih můžou Číňani!!!

Taky jste slyšeli, jak se tím virem Asie vypořádala, že musíme jít po vzoru Číny, kde je pandemie na ústupu? Že rozhodně to nemůžeme podcenit jako Italové?

19.3.2020 v 14:46 | Karma článku: 46.37 | Přečteno: 15661 | Diskuse

Radek Pálka

Koronavirus, aneb co bude s personálem?

V posledním článku jsem vzdával hold panu Babišovi a české vládě. Rozhodně to teď nechci jakkoli vetovat. Stojím si za svými činy ať je to jak chce.

18.3.2020 v 12:54 | Karma článku: 15.44 | Přečteno: 588 | Diskuse

Další články z rubriky Praha a střední Čechy

Radek Pálka

Dopad Koronaviru na cestovní ruch

Cestovní ruch je ve velké krizi. Čínský virus a všechna logická opatření všech zemí světa mají za následek, že se necestuje, a dlouho cestovat nebude.

24.3.2020 v 8:25 | Karma článku: 11.13 | Přečteno: 374 | Diskuse

Šárka Rosová Váňová

Král Virusvět odejde sám, až dostaneme rozum...

Hledá se. Všichni se po něm ptají. Odkud se vzal, nikdo ho přece nezval? Všichni se pídí, odkud se vzal ten obávaný král Virusvět? Někteří tvrdí, že je to chemická či biologická zbraň. Pozvali ho sami tajemní netopýři...Ilumináti.

20.3.2020 v 16:11 | Karma článku: 10.76 | Přečteno: 351 | Diskuse

Radek Pálka

Je vám jasné, že za celý ten průšvih můžou Číňani!!!

Taky jste slyšeli, jak se tím virem Asie vypořádala, že musíme jít po vzoru Číny, kde je pandemie na ústupu? Že rozhodně to nemůžeme podcenit jako Italové?

19.3.2020 v 14:46 | Karma článku: 46.37 | Přečteno: 15661 | Diskuse

Miloš F. Pechar

(ne)lidská hovada?

Před lety, krátce před zákazem kouření na zastávkách v pražské MHD, seděl pod příspřeškem jeden starouš a mocně bafal z lulky. Když jsem ho požádal, aby to tam nedělal, opáčil neprůstřelným „ještě to není zakázané“.

19.3.2020 v 14:07 | Karma článku: 20.53 | Přečteno: 1053 | Diskuse

Radek Pálka

Koronavirus, aneb co bude s personálem?

V posledním článku jsem vzdával hold panu Babišovi a české vládě. Rozhodně to teď nechci jakkoli vetovat. Stojím si za svými činy ať je to jak chce.

18.3.2020 v 12:54 | Karma článku: 15.44 | Přečteno: 588 | Diskuse
Počet článků 56 Celková karma 32.43 Průměrná čtenost 2719

Jmenuji se Radek Pálka a vítám vás na svém blogu o vaření, kuchyni, gastronomii a tak obecně.

Jak to začalo.....

Někde v mých 6-7 letech si rodiče vzali do hlavy, že strašně chci být kuchařem :-). 

Moje mamka byla vyučenou cukrářkou. Avšak po vyučení cukrařinu dělala jen velmi krátce a když přišla v roce 1971 do jiného stavu s bratrem, přestala cukrařinu dělat profesionálně a již se k tomu nikdy naplno nevrátila. 

Nicméně v osmdesátých letech si mamka tajně doma přivydělávala pečením dortů na zakázku. A já, jako dnešní dítě z reklamy jsem se kolem ní motal a asi tím si všichni vzali do hlavy, že kuchařina mě strašně baví a že nic jiného vlastně ani dělat nechci :-). 

Zvláštní je, že pokud je člověku něco dlouhodobě podsouváno, tak tomu začne věřit.  Na konec jsem byl i já tím, který začal říkat, že si od dětství přeje být kuchařem. Možná tomu i tak bylo. Já vlastně ani nevím.

Každopádně se tak i přes některé komplikace stalo a jsem tomu rád.  A z nutnosti je životní láska.

Upřímně láska na první pohled to úplně nebyla.

Díky sametové revoluci v roce 1989 jsem sice nastoupil do chrudimské hotelové školy, ale na příbuzný obor řezník. 

No, nebudu rozebírat má studia. Ale řezníkem jsem se po pár peripetiích vyučil a rok na to jsem udělal rozdílové zkoušky a vyučil se i kuchařem. 

Mým štěstím bylo, že jsem hned po vyučení nastoupil do Restaurantu Grill Duran v Hradci, Králové, kde jsem nejprve řezničil a postupně se přibližoval do kuchyně, až jsem bourání masa úplně pověsil na hřebík. 

Mým druhým největším životním štětím /první je moje manželka/ bylo, že jsem měl to štěstí a dostal jsem se do kuchyně v Duranu, kde vládl tehdy asi třicetiletý šéfkuchař Jiří Syrový.

A díky němu a díky jeho přístupu ze z nutnosti stala LÁSKA NA CELÝ ŽIVOT.

www.sefkucharuvdenik.cz

Najdete na iDNES.cz