Pátek 6. prosince 2019, svátek má Mikuláš
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Pátek 6. prosince 2019 Mikuláš

Food porno

5. 11. 2019 6:00:00
#foodporn, #food, #instafood, #foodie, #foodlover atd... To všechno a mnoho dalších jsou hashtagy, které dáváme před fotky jídel na Instagram a doufáme, že budeme mít tisíce lajků, tisíce followerů.

Ve článku Kam zmizeli číšníci 2 https://www.sefkucharuvdenik.cz/l/kam-zmizeli-cisnici-2-volne-pokracovani/

jsem se zmiňoval o kategorii hostů, kteří chodí do restaurací v první řadě proto, aby získali co možná nejlepší fotky jídel. Mnohdy na chuti ani tak nezáleží. Hlavně když je dobré světlo.

Já sám nevím jestli je to dobře nebo špatně? Třeba si na konci článku budu umět odpovědět.

Všechny ty TripAdvisory, bookingy, facebooky, instagramy, googly atd....

Na jednu stranu výborná pomůcka, když hledáte hotel nebo restauraci. Na straně druhé dáváme do ruky hostům zbraň. Jakmile se něco nelíbí, šup s tím na síť.

Varianta, že něco nebylo v pořádku a host to napíše je ještě tou lepší variantou. Ale co když bylo vše v pořádku a stejně host napíše špatné hodnocení? A co když host v té restauraci vůbec nebyl?

ooking.com pracuje na principu: Uděláš rezervaci, obydlíš si ji a teď napiš komentář. To je logické a hodnocení objektivní. Ale co ti ostatní? Na TripAdvisor se může přihlásit kdo chce a napsat si co chce, kam chce a komu chce.

A jak se restauratéři mohou bránit? Nijak.

Někdo by si mohl říct no co, to je toho.... Ale pozor. Tato média mají obrovský vliv na návštěvnost podniků. Strašně mnoho lidí dají na hodnocení ostatních. Ne jeden případ na světě, kdy špatné komentáře hostů měly za následek krach nejednoho podniku.

A jak se zpívá v jedné písničce ,, Rádi píšem na cizí zeď, další jed tvoří další jed,,....

Ale funguje to i obráceně. Znám jednoho hoteliéra z Liberce. Jeho hotely nejsou žádná sláva. Spíše amatérismus. Ale díky hodnocení na Booking.com, které má vysoké se mu rezervace jen hrnou.

Teď si asi říkáte, ten chlap se úplně zbláznil. Tak na jedné straně říká amatérismus a na druhé, že má pozitivní komentáře.

Ne, nezbláznil. On si ty komentáře totiž píše sám. Sám /a stovky lidí okolo něho/ si z falešného účtu na Booking.com udělá rezervaci ve svém hotelu. Samozřejmě za cenu nejnižší možnou, kterou si předtím nastaví /přeci nebude platit vysoké provize/ a když si jo obydlí svůj pobyt, napíše si nejlepší možnou recenzi s plným počtem bodů.

Divili byste se, jak na to lidi dají. No posuďte sami. Máte ve městě xy na výběr třeba z pěti hotelů. Filtru vašich zájmů odpovídají všechny. Cenově jsou si velmi podobné. Poslední kritérium /a pro někoho první/ je spokojenost hostů. Takže volba je jasná.

V tomto případě se jednoznačně jedná o podfuk na hosta.

A teď, sáhněte si všichni do svědomí. Píšete recenze? Většinou jen tehdy, když je to fakt děs. A na to pan podnikatel sází. Nespokojenost hosta utlumí volným vstupem do bazénu, dá mu lahvinku vína, večeři zdarma atd......

V konečném důsledku je host sice frustrovaný, nikoliv však naštvaný. Takže hodnocení? No psát přeci nebude.

Ale abych se vrátil k původnímu tématu.

Focení jídel. Ukládání na sociální sítě....

Je to normální. Asi ano. Je to trend. Doba si to žádá.

Přiblížit, zaostřit, stisknout spoušť a až poté si popřát dobrou chuť. Sociální sítě v posledních letech mění nejen mezilidské vztahy nebo destinace, kam mladí lidé cestují, ale ovlivňují i samotnou gastronomii.

Dnes jsou na sociálních sítích řádově stovky milionů fotek jídla a každou minutou přibývají další. Sám mám rád různé stránky o jídle. Pro mě jsou zdrojem nápadů a inspirace.

Z profesního hlediska jsem za ně rád.

I čeští šéfkuchaři si uvědomují sílu sociálních sítí a především oblibu focení jídla na ně. A nijak se tomu nebrání.

Ale taky ne všichni. Je spousta dobrých šéfkuchařů. Všem se vede dobře. Někdo sdílí, jiný ne. Roman Paulus. Krom toho, že je mediálně znám, Facebook sice má, ale nechodí na něj. Instagram má, ale taky žádná sláva. Zatímco Jan Punčochář, ten to tam hrne pod tlakem. Nic proti. U Honzy Punčocháře je to i logické. Má vlastní restauraci a marketing potřebuje. Navíc dělá na svém. Zatím, co ostatní šéfkuchaři jsou většinou zaměstnanci. Tak co by se namáhali.

Když už jsem zmínil jméno Romana Pauluse, tak právě jemu přílišná popularita a spojení s Lidlem ublížila. Pavel Pospíšil, první český kuchař, který získal hvězdu Michelina v jednom rozhovoru řekl:

Michelinský komisař restauraci navštíví zpravidla třikrát. A pokaždé se zeptá na stejnou otázku: Je tady šéf? Jenomže v Alcronu asi nebyl, protože jak víte, tak tamní šéf spíš vaří pro Lidl. Lidl a michelinská hvězda prostě nejdou dohromady. Tohle spojení působí jako pěst na oko, proto Alcron o svoji hvězdu přišel.

Zdroj: magazin.aktualne.cz

Zcela negativní postoj k sociálním sítím nicméně zastávají francouzští šéfkuchaři. Řada tamních restaurací ověnčených michelinskými hvězdami před časem začala mít dost hostů fotících si chytrými telefony jídlo, a proto používání smartphonů ve svých podnicích jednoduše zakázala.

Takže až si příště zkusíte vyfotit večeři v luxusní francouzské restauraci, nedivte se, pokud na vás vyběhne z kuchyně rozzuřený šéfkuchař.

Gastronomičtí blogeři a dokonce i někteří šéfkuchaři obrázky jídla hájí jako svobodu publikování, ale podle mnohých tento druh sdílení už zašel příliš daleko.

Francouzský foodblogger Stephane Riss ovšem tvrdí, že ti, kdo kritizují fotografování jídla, reagují zbytečně přehnaně. "Čím víc se o šéfkuchařích mluví, tím je to pro ně lepší," řekl.

A také někteří šéfkuchaři šílenství jménem food-porno vítají. David Toutain, jehož stejnojmenná pařížská restaurace je miláčkem gastronomických kritiků, tvrdí, že mu v kariéře hodně pomohly osobní reference hostů šířené prostřednictvím internetu. "Člověk musí jít s dobou," řekl. "Sociální sítě mi pomohly nastartovat kariéru a dál mi pomáhají. Je to reklama," dodal.

A zase tu máme podvod. Restaurace si najímají specialisty, profesionální fotografy, kteří dělají vyumělkované fotky jídel a pomocí falešných profilů je za úplatu s patřičnými hashtagy postují na stánky příslušné restaurace. Placená reklama říkáte si? Nebo podvod na zákazníka?

Vemte si všechny ty fast foody. Na jaké fotky lákají zákazníky? Na fotkách jsou hamburgery velké a šťavnaté. Barevné, plné křupavých salátů, podávané se zlatými vypraženými hranolky. Realita? Mrzáček se zvadlým lopuchem v krabičce a vedle na papíře zvlhlé hranolky. Logické by bylo, kdyby to zákazník chápal jako nekalou reklamu a do těchto podniků nechodil.

Jenomže chodí. A po celém světě tam chodí miliony a miliony lidí. Takže to zcela bourá teorii o vlivu sociálních sítí na zákazníka? Nebo je to módní trend? Styl? Znamená to, že chodím-li do těchto podniků jsem IN?

Když se podíváte na Instagram McDonalds #mcdonalds, zjistíte, že na jejich profilu jsou jen a jen jejich fotky. Asi jejich zákazníci nesmí používat hashtag #mcdonalds a sdílet tam své dojmy a fotky. Proč asi?

Taky cesta.....

Takže co říct závěrem? Je to stejné jako všude. Pokud se i to postování na sociální sítě dělá poctivě, má to smysl. Pokud tam někdo píše a dává příspěvky, za účelem uškodit je to špatně. A je úplně jedno, jakého oboru se to týká.

Mám-li si na závěr odpovědět na otázku ze začátku článku - Já sám nevím, jestli je to dobře nebo špatně? Tak upřímně říkám nevím.

Autor: Radek Pálka | úterý 5.11.2019 6:00 | karma článku: 13.79 | přečteno: 545x

Další články blogera

Radek Pálka

30 let svobody, aneb co se z měnilo v české gastronomii

30 let svobodyTeď je čas, kdy všichni hodnotí, rekapitulují, ohlíží se a vzpomínají. Ne jinak tomu bude u mě.

13.11.2019 v 6:00 | Karma článku: 20.05 | Přečteno: 827 | Diskuse

Radek Pálka

Jak se stát dobrou biomatkou

Vždycky jsem si říkal jaké to asi je, když nějaká slavná osobnost vydá nějaké prohlášení, nebo fotku na Instagram a hned se najde hromada hulvátů, kteří to mají tendenci kritizovat, komentovat a urážet.

22.10.2019 v 6:00 | Karma článku: 47.19 | Přečteno: 11128 | Diskuse

Radek Pálka

Biomatka, kdo je víc?

Když jsem napsal článek Kam zmizeli číšníci 2, kde jsem psal o problémových hostech, tak jsem jako jeden z příkladů ,,neoblíbených, nebo řekněme problematických hostů,, uvedl Biomatky.

30.9.2019 v 6:00 | Karma článku: 42.49 | Přečteno: 4129 | Diskuse

Další články z rubriky Praha a střední Čechy

Lenka Kohoutová

Rovina reformy psychiatrie, o které se moc nemluví

Průběžně se z médií dozvídáme, jak strmě roste počet pacientů s psychickými problémy. Jedna rovina se ale nezmiňuje vůbec. Dramatický deficit psychiatrické péče pro specifické jedince s dalším postižením.

5.12.2019 v 7:07 | Karma článku: 16.24 | Přečteno: 338 | Diskuse

Lenka Kohoutová

Pobytová služba a jak by měla vypadat

"Nechci do ústavu" je název jedné z písní legendární skupiny Tři Sestry. Přesně tak. Do ústavu nechce nikdo. Přesto se tam může ocitnout prakticky kdokoli a řada lidí je nakonec ráda, že má alespoň ten "svůj" ústav.

21.11.2019 v 8:08 | Karma článku: 22.80 | Přečteno: 583 | Diskuse

Radek Pálka

30 let svobody, aneb co se z měnilo v české gastronomii

30 let svobodyTeď je čas, kdy všichni hodnotí, rekapitulují, ohlíží se a vzpomínají. Ne jinak tomu bude u mě.

13.11.2019 v 6:00 | Karma článku: 20.05 | Přečteno: 827 | Diskuse

Lenka Kohoutová

Sociální služby ve slepé uličce

Sociální služby jsou jak fackovací panák. Potřebujeme změnu myšlení a dohonit vlak, který už ujel. Změna systému. Slýchávám tohle zaklínadlo, co se sociálním službám věnuji. Tedy v podstatě celý profesní život.

5.11.2019 v 20:45 | Karma článku: 21.16 | Přečteno: 598 | Diskuse

Jan Ziegler

Vedení Středočeského kraje nevadí stamilionové podvody v KSÚS

Hejtmanka Jaroslava Jermanová (ANO) a radní pro dopravu Středočeského kraje František Petrtýl (ANO) podle všech indicií vědomě ignorují a asi i kryjí podvody na Středočeské správě a údržbě silnic.

5.11.2019 v 11:34 | Karma článku: 26.53 | Přečteno: 876 | Diskuse
Počet článků 45 Celková karma 30.88 Průměrná čtenost 1646

Jmenuji se Radek Pálka a vítám vás na svém blogu o vaření, kuchyni, gastronomii a tak obecně.

Jak to začalo.....

Někde v mých 6-7 letech si rodiče vzali do hlavy, že strašně chci být kuchařem :-). 

Moje mamka byla vyučenou cukrářkou. Avšak po vyučení cukrařinu dělala jen velmi krátce a když přišla v roce 1971 do jiného stavu s bratrem, přestala cukrařinu dělat profesionálně a již se k tomu nikdy naplno nevrátila. 

Nicméně v osmdesátých letech si mamka tajně doma přivydělávala pečením dortů na zakázku. A já, jako dnešní dítě z reklamy jsem se kolem ní motal a asi tím si všichni vzali do hlavy, že kuchařina mě strašně baví a že nic jiného vlastně ani dělat nechci :-). 

Zvláštní je, že pokud je člověku něco dlouhodobě podsouváno, tak tomu začne věřit.  Na konec jsem byl i já tím, který začal říkat, že si od dětství přeje být kuchařem. Možná tomu i tak bylo. Já vlastně ani nevím.

Každopádně se tak i přes některé komplikace stalo a jsem tomu rád.  A z nutnosti je životní láska.

Upřímně láska na první pohled to úplně nebyla.

Díky sametové revoluci v roce 1989 jsem sice nastoupil do chrudimské hotelové školy, ale na příbuzný obor řezník. 

No, nebudu rozebírat má studia. Ale řezníkem jsem se po pár peripetiích vyučil a rok na to jsem udělal rozdílové zkoušky a vyučil se i kuchařem. 

Mým štěstím bylo, že jsem hned po vyučení nastoupil do Restaurantu Grill Duran v Hradci, Králové, kde jsem nejprve řezničil a postupně se přibližoval do kuchyně, až jsem bourání masa úplně pověsil na hřebík. 

Mým druhým největším životním štětím /první je moje manželka/ bylo, že jsem měl to štěstí a dostal jsem se do kuchyně v Duranu, kde vládl tehdy asi třicetiletý šéfkuchař Jiří Syrový.

A díky němu a díky jeho přístupu ze z nutnosti stala LÁSKA NA CELÝ ŽIVOT.

www.sefkucharuvdenik.cz

Najdete na iDNES.cz