Mafie jménem číšníci

11. 09. 2019 7:06:00
Nabízí se otázka, Jsou všichni číšníci zloději? Nechci se stavět do role soudce, ale za léta své praxe mám tolik špatných zkušeností s ,,kolegy,, číšníky, že se obávám, že odpověď NE není správnou odpovědí.

Vzpomínáte na tu zdařilou veselohru z období před r. 1989? Tehdy falešný číšník okrádal restaurace, když vybíral od hostů útraty a přivlastňoval si je. A byl natolik pohotový a obratný, že když ho skuteční číšníci v Karlových Varech odhalili a honili po kolonádě, po rychlém nasazení blonďaté paruky celý dav číšníků pronásledujících jeho jako zloděje přesměroval a přidal se sám k pronásledování (sebe sama).

Tehdy jsme se velmi dobře bavili. Děj filmu i herecké výkony jeho protagonistů byly velmi dobré a okrádán byl někdo jiný než my sami.

Jenže....

Kdysi jsem se dostal do životní role, kdy se ze mě stal provozovatel restaurace. Číšníků nám prošlo rukama několik. Když by se mě teď někdo zeptal na jméno jednoho jediného, který nekradl? Tak vám žádné jméno neřeknu.

Těch zlodějských zkušeností bylo několik.

Asi nejkurióznější byla, když jsem jednou v sobotu přišel do práce a zjistil jsem, že nám chybí celá tržba z pátečního večera. Upřímně tržba nebyla nejmenší. Řádově kolem 60 000 Kč.

Po nějaké době jsem se konečně spojil s číšníkem, který měl ten večer směnu.

,, Šéfe moc se omlouvám, večer, když jsem počítal tržbu přijeli za mnou policajti, že mi hoří byt. A jak jsem byl v šoku, vzal jsem si celou kasírku k sobě a jel do bytu. Fakt hrůza, všechno shořelo. Vůbec nevím co budu dělat. Vše vám povím až přijdu do práce.,,

Ok, to bylo pochopitelné. Hrozně nám ho bylo líto. Ale mělo to zádrhel. Do práce sice přijel, ale bez peněz. On totiž dle jeho slov dal v noci naše peníze do úschovy svému právníkovi, prý aby je neztratil.

A my s manželkou byli tak blbí, že jsme mu to věřili. Dokonce jsme ho asi 2 týdny živili. Nanosili jsme mu hromady oblečení aby měl v čem chodit, když mu všechno shořelo.

A po celou dobu jsem si dopisoval s tím jeho právníkem, kdy nám jako dá ty jeho peníze, protože pan právník jako na potvoru neměl čas.

Asi za 2 týdny utekl s další tržbou a v ten moment nám došlo, že vše byla jen kachna.

Ukázalo se, že hraje. Online poker už z práce. A když měl dobrý pocit, že by mohl vyhrát, vzal tržbu a jel buď do Rudné, nebo centra Prahy a tam ty naše peníze prohrál.

Vše jsme předali policii. Tam se ukázalo, že je to stará firma. Výpis z rejstříku trestů, který nám donesl byl zfalšovaný.

Vyšetřovali ho na svobodě. Dostal zákaz pracovat s penězi, ale naše peníze jsme už nikdy neviděli.

Pak tam byl další chytrolín, který taky utekl s tržbou. Už si nepamatuju kolik to bylo.

Respektive si po zavíračce do naší restaurace přivedl kumpány a dělal si tam párty. Jestli tržbu ukradl on, nebo někdo z jeho kumpánů jsme se nikdy nedozvěděli.

Policie samozřejmě nevyšetřila nic. A my z našich peněz neviděli ani korunu.

V kanceláři jsme měli velký trezor. Do toho trezoru jsme dávali peníze a tržby.

Jednoho rána, shodou okolností v termínu výplat mi volala manželka.

,,Ty jsi večer dával někam trezor?,,

,,Prosím tě, ten trezor váží 100 kilo. Kam bych asi tak v noci vláčel? Ne je v kanceláři jako vždy.,,

Jenže nebyl. V noci ho někdo ze zamčené kanceláře, od které jsme měli klíče jen my trezor ztratil. Ano, celý trezor.

Svědci žádní. Kamery jsme v té době ještě neměli.

Policie vše vyšetřila. Dokonce v kanceláři na skříni, za kterou byl trezor umístěn se našly otisky prstů jednoho z číšníků. Ten však na policii uvedl, že v době, kdy v práci nebylo moc co dělat hrál s ostatními kolegy na schovávanou a jedním z míst, kam se schoval bylo právě místo za skříní u trezoru. Tak asi proto tam byly ty otisky.

Případ uzavřen, pachatel neznámý, peníze v prdeli.

A asi nejsmutnější příběh z dob našeho podnikání.

Když jsme restauraci otevírali, přivedl jsem si z minulého zaměstnání sebou kolegyni, která nám dělala provozní.

Šikovná holčina. Hrozně nám i se svým tehdejším přítelem v začátcích pomohla. Hlavně s rekonstrukcí a rozjezdem restaurace. Vše se zdálo být ideální. Z naší strany maximální důvěra.

Po nějaké době se nám naše milá kolegyně zapletla s jedním štamgastem a začala žít dvojí život.

Má manželka je takový ,,Kolombo,, a ona mě začala upozorňovat na to, že asi nebude vše v pořádku. A tak jsme si začali dávat pozor.

V červenci jsme na 2 týdny jeli s rodinou na dovolenou a restauraci jsme nechali v rukách naší provozní.

Nic jsme nikomu neřekli a v noci před odletem jsme do restaurace s manželkou přijeli a udělali komplet inventuru. Tu jsme dali do obálky, zalepili a uložili na tajné místo.

Po návratu jsme v noci udělali to samé. Do systému naházeli příjmy a odečetli prodeje a zjistili jsme, že zboží chybí za 18000 Kč. V prodejních cenách si nakradli za cca 60000 Kč.

Vysvětlení slečna provozní neměla, tak musela odejít.

Z řad našich známých jsme si najali nového provozního. Takový seladon. Všechno umí, všechno zná. Začalo to tím, že měl u nás v restauraci Bohuš Matuš narozeniny a on měl na starost prodej lístků do tomboly. Tak ji ukradl. To zatím nebylo prokazatelné.

Ale když v jeho přítomnosti nevycházely tržby a číšníkům nezbývala ani koruna spropitného, museli jsme se rozloučit i s ním.

A jiné a jiné případy. To vše, co se odehrávalo kolem provozu restaurace nás jednoho krásného dne přimělo éru podnikatelskou opustit a nechat se opět zaměstnat.

Ale jak to vidím kolem sebe, tak všichni řeší to samé. Někdo víc, někdo míň.

Asi by bylo dobré se podívat co je příčinou:

1. Historický dopad. Za minulého režimu to bylo samozřejmostí že číšníci kradli. Vždyť kdo se měl tenkrát dobře? Číšníci, zelináři, řezníci.... Ti měli zboží, peníze. Pokladní systémy jako dnes nebyly. Takže koupit si v obchodu lahev vodky za 50 Kč a večer ji po panácích prodat bylo to nejjednodušší. Nikomu nic nechybělo. V kase vše v pořádku, v inventuře taky. Bohužel se tento mýtus, že si číšník může /musí/ nakrást traduje i dnes.

2. „Málokdo to tuší, ale šedesát nebo sedmdesát procent všech zaměstnanců v restauracích má na krku exekuci,“ Účetní musí měsíčně kvůli tomu vykazovat tolik práce navíc, že nestíhá tu svoji. Takže milým zaměstnancům na živobytí zbývá jen to životní minimum a tak si hledají přivýdělek jinak. Tedy nezákonně.

3. Dalším problémem který já vidím jako zásadní stále fakt, že mnozí podnikatelé stále vyplácí načerno. Něco na pásku, většina na ruku. Pominu-li fakt, že podnikatelé okrádají stát, tak dávají prostor všem těmto exekucemi postiženým páskům beztrestně pracovat v gastronomii. A protože gastronomie je jedním z posledních oborů kde to ještě jde, tak jich je tam požehnaně.

4. Posledním problémem restaurací je světe div se hotovost. Dokud budou hosté platit hotovými penězi, stále je možnost, že vás číšník okrade.

Ono je jednoduché si sem tam pustit kafe bez namarkování. Vemte si to, balíček kávy 100g při dobré kvalitě kvalitě stojí 50 kč. Porce kávy v lepší restauraci se prodává za 60-80 Kč. Číšník z jednoho balení kávy udělá 14 porcí, na kterých si vydělá 840 - 1100 Kč. Když si odečteme 50 Kč počáteční investici, dostaneme se klidně na 1000 Kč čistého. V dobře fungující kavárně si těch čtrnácti pustěných kafí za den nikdo ani nevšimne. Vynásobte si to počtem číšníků a dnů v měsíci a zjistíte, že tato mafie je schopna vás měsíčně okrást až o statisíce.

Asi by teď hodila rada jak z toho ven?

Řešení je málo. Protože ať si do restaurace dáte sebe lepšího provozního, po nějaké době zjistíte, že krade i on.

Nabízelo by se řešení číšníka dobře zaplatit. Nedávno mi jeden kolega říkal, že přeci kdyby ti číšníci měli nadstandardní mzdu, nekradli by. Ha ha, nevěřte tomu, krást budou i kdyby jste jim dávali 100 000 Kč měsíčně.

Letos v květnu jsme byli na otočku v Bratislavě na MS v hokeji. Rychle jsme si měnili eura, aby jsme měli na klobásu. Předpokládali jsme totiž, že kartou těžko zaplatíme.

Omyl. Opak byl pravdou. Hotovost nikde nebrali. Párek, klobásu, limonádu, vše jste si mohli dát... Ale platba pouze kartou.

A pro to asi provozovatel udělal? No právě proto aby mu nikdo nekradl.

Nedávno jsem to s jedním z kolegů řešil a říkal jsem, jediné řešení je zrušit hotovost.

Tvrdil mi že to nejde, že lidi stále platí penězi... Já si myslím že by to šlo.

Kdysi mi jeden můj ředitel říkal, že jednoho dne běžné peníze přestanou platit a nahradí je Plastic Money /tak říkal platební kartě/. A já věřím, že toto je budoucnost. Nejen gastronomie, ale světa jako takového.

Nestranný divák tak přichází k poznání, že pokračování filmu „Vrchní, prchni“, které bylo zinscenováno a přeneseno do praxe, by mělo být uváděno již pod upraveným názvem „Mezi námi zloději“.

Autor: Radek Pálka | středa 11.9.2019 7:06 | karma článku: 27.92 | přečteno: 1352x

Další články blogera

Radek Pálka

Mafie jménem číšníci 2

Ti, kteří čtou můj blog již vědí, že většinou na dané téma nezůstane u jednoho článku. Snažím se psát tak, aby se dal článek přečíst v MHD, při vyučování, v práci anebo na záchodě.

18.9.2019 v 5:26 | Karma článku: 24.89 | Přečteno: 1190 | Diskuse

Radek Pálka

Kam zmizeli manažéři?

Kam zmizeli manažeři? To je otázka. Možná by měla spíše znít: Kam zmizeli dobří manažeři? V hotelu, kde pracuju, jako šéfkuchař jsem 3,5 roku. Za tu dobu tu končí v pořadí pátý F&B Manager.

2.9.2019 v 6:00 | Karma článku: 14.90 | Přečteno: 943 | Diskuse

Radek Pálka

Zatracené pracovní pohovory

Na toto téma jsem vůbec neměl v plánu psát. Po zveřejnění mého posledního článku Kam zmizeli číšníci 2 a kde jsem se mimo jiné zmiňoval o fenoménu Biomatek jsem se rozhodl tématu Biomatek věnovat trochu rozsáhleji.

14.8.2019 v 6:00 | Karma článku: 28.28 | Přečteno: 1620 | Diskuse

Další články z rubriky Praha a střední Čechy

Radek Pálka

Mafie jménem číšníci 2

Ti, kteří čtou můj blog již vědí, že většinou na dané téma nezůstane u jednoho článku. Snažím se psát tak, aby se dal článek přečíst v MHD, při vyučování, v práci anebo na záchodě.

18.9.2019 v 5:26 | Karma článku: 24.89 | Přečteno: 1190 | Diskuse

Radek Pálka

Kam zmizeli manažéři?

Kam zmizeli manažeři? To je otázka. Možná by měla spíše znít: Kam zmizeli dobří manažeři? V hotelu, kde pracuju, jako šéfkuchař jsem 3,5 roku. Za tu dobu tu končí v pořadí pátý F&B Manager.

2.9.2019 v 6:00 | Karma článku: 14.90 | Přečteno: 943 | Diskuse

Karla Šimonovská - Slezáková

Včerejší kolize na Vltavě

Srážka dvou lodí a lidé skákající do Vltavy, tak tohle jsem za svých pětačtyřicet let v Praze ještě neviděla, až včera. Jsem zvědavá, jestli o tom někde budou psát, ráda bych totiž věděla, čí to byla chyba.

30.8.2019 v 13:38 | Karma článku: 25.25 | Přečteno: 1579 | Diskuse

Památník Lidice

Také němečtí teenageři zachovávají vzpomínku na lidickou tragédii

Do Památníku Lidice každoročně dorazí jeden dobrovolník, většinou čerstvý maturant, ze Spolkové republiky Německo, aby zde pracoval přibližně rok. Přesně tak učinil v roce 2018 Jannik Oestmann.

26.8.2019 v 15:47 | Karma článku: 14.46 | Přečteno: 319 | Diskuse
Počet článků 41 Celková karma 28.38 Průměrná čtenost 1319

Jmenuji se Radek Pálka a vítám vás na svém blogu o vaření, kuchyni, gastronomii a tak obecně.

Jak to začalo.....

Někde v mých 6-7 letech si rodiče vzali do hlavy, že strašně chci být kuchařem :-). 

Moje mamka byla vyučenou cukrářkou. Avšak po vyučení cukrařinu dělala jen velmi krátce a když přišla v roce 1971 do jiného stavu s bratrem, přestala cukrařinu dělat profesionálně a již se k tomu nikdy naplno nevrátila. 

Nicméně v osmdesátých letech si mamka tajně doma přivydělávala pečením dortů na zakázku. A já, jako dnešní dítě z reklamy jsem se kolem ní motal a asi tím si všichni vzali do hlavy, že kuchařina mě strašně baví a že nic jiného vlastně ani dělat nechci :-). 

Zvláštní je, že pokud je člověku něco dlouhodobě podsouváno, tak tomu začne věřit.  Na konec jsem byl i já tím, který začal říkat, že si od dětství přeje být kuchařem. Možná tomu i tak bylo. Já vlastně ani nevím.

Každopádně se tak i přes některé komplikace stalo a jsem tomu rád.  A z nutnosti je životní láska.

Upřímně láska na první pohled to úplně nebyla.

Díky sametové revoluci v roce 1989 jsem sice nastoupil do chrudimské hotelové školy, ale na příbuzný obor řezník. 

No, nebudu rozebírat má studia. Ale řezníkem jsem se po pár peripetiích vyučil a rok na to jsem udělal rozdílové zkoušky a vyučil se i kuchařem. 

Mým štěstím bylo, že jsem hned po vyučení nastoupil do Restaurantu Grill Duran v Hradci, Králové, kde jsem nejprve řezničil a postupně se přibližoval do kuchyně, až jsem bourání masa úplně pověsil na hřebík. 

Mým druhým největším životním štětím /první je moje manželka/ bylo, že jsem měl to štěstí a dostal jsem se do kuchyně v Duranu, kde vládl tehdy asi třicetiletý šéfkuchař Jiří Syrový.

A díky němu a díky jeho přístupu ze z nutnosti stala LÁSKA NA CELÝ ŽIVOT.

www.sefkucharuvdenik.cz

Najdete na iDNES.cz