Zatracené pracovní pohovory

Na toto téma jsem vůbec neměl v plánu psát. Po zveřejnění mého posledního článku Kam zmizeli číšníci 2 a kde jsem se mimo jiné zmiňoval o fenoménu Biomatek jsem se rozhodl tématu Biomatek věnovat trochu rozsáhleji.

Dokonce už mám článek rozepsaný, ale nějak to není ono. Upřímně nějak nevím jak dál.

A proto, že jsem měl za poslední 2 dny špatné zkušenosti s pracovními pohovory, potažmo s nástupem nového zaměstnance, rozhodl jsem se věnovat tomuto tématu.

Pracovním pohovorům a náboru nových zaměstnanců se díky své profesi věnuji bezmála 20 let. To už by byla pěkná řada lidí, se kterými jsem měl tu čest.

Dříve to bylo snažší. Práce málo a lidí hodně. Rozhodl-li jsem se někoho pozvat na pohovor, byl jsem si takřka jistý, že je to kandidát o kterého mám zájem a kterého chci mít ve svém týmu.

Situace se Bohužel (Bohužel pro zaměstnavatele) změnila. Lidí málo, těch kvalitních ještě míň a nabídek hodně.

Aby hotel mohl konkurovat všem těm restauracím, které nabízí mzdy do obálky, a tedy vyšší je složité. Je tedy třeba zaměstnance zaujmout jinak a něčím jiným.

Teď se musím trochu pochválit, ale při vší mé skromnosti, mám na pohovorech skoro 100% úspěšnost. Když už se mi podaří do hotelu na pohovor někoho dostat, většinou to končí na personálním oddělení a podpisem smlouvy.

Dnešní kandidáti na kuchaře dělím do několika základních skupin.

První, u kterých nemám šanci jsou ti, kteří mají exekuce a potřebují minimální mzdu na pásku a ostatní peníze bokem. Protože na přiznané peníze jim logicky věřitelé okamžitě skočí a naši kuchaři by nedostali nic. To si většinou ujasníme hned při prvním telefonickém kontaktu a není tedy třeba tyto kandidáty zvát. 

Stejně by mě pane premiére zajímalo, kde ti podnikatelé v době tak úspěšného systému EET berou ty černé prachy na zaměstnance?

Druhá kategorie jsou absolventi. Ty mám rád. Nemají přehnané nároky. Za práci jsou vděční a nejsou zkažení.

Třetí kategorii tvoří zaměstnanci jiných velkých hotelů, kteří z nějakého důvodu touží po změně. To je kategorie dobrá. Hotely obecně platí méně než restaurace a je tedy velká pravděpodobnost, že na tom budeme finančně stejně, nebo lépe.

Čtvrtou kategorii tvoří střelci, kteří mají za 5 let 27 zaměstnání a ještě si to pitomci píšou do životopisů. Těm nevolám :-)

Pátou kategorii tvoří nemakačenka, kteří posílají životopisy, ale nikdy se jim nedovoláte.

A poslední kategorii tvoří mamánci, nebo podpantofláci, za které na inzeráty odepisují maminky nebo manželky.

Teď se krátce zastavím u kategorie číslo 5., tedy u nemakačenek.

Vždycky si představuji, jak to u nich doma asi vypadá.

Maminka:   Kdy už půjdeš konečně do práce? Přece tě nebudeme živit do smrti?

Syn/dcera:   A co mám jako podle tebe dělat? Podívej se /a ukazuje složku odeslané pošty/ zase jsem dnes odpověděl na 10 inzerátů. Myslíš si, že se mi někdo ozval? Nikdo!!! Říkám nikdo.

Maminka:   Ukaž? V odchozí poště je skutečně den po dni řada emailů adresovaných na různé restaurace a hotely. V příchozí poště a v koši není jediná odpověď.

Syn/dcera:   No vidíš. A co mám podle tebe dělat? Zítra se podívám na nové inzeráty a zkusím tam zase poslat životopis.

Maminka:   To je mi líto. Tak uvidíš, třeba to zítra vyjde.

Jenomže to maminka netuší, že příchozí emaily jsou systematicky mazány a to jak z pošty příchozí, tak z koše. 

V životopise je uvedeno telefonní číslo, které neexistuje, takže kandidátovi se nemáte šanci dovolat.

Vy jako zaměstnavatel jste na nervy, že se nemůžete dovolat. Maminka je na nervy, že jediné milované dítě ne a ne zavadit o práci.

Jediný, kdo je v klidu je kandidát, který v podstatě nemá na práci nic jiného, než čas od času vymazat příchozí email.

Mou velmi oblíbenou kategorií jsou podpantofláci, nebo mamánci.

Reakce na pracovní nabídku vypadá asi následovně:

Dobrý den,

jmenuji xyxy a dovoluji si jménem svého manžela reagovat na vaši pozici kuchař.

Ráda bych se zeptala, jaký je nástupní plat.

Jinak manžel je moc šikovný, již 10 let pracuje ……..

Pokud za dceru/syna píše maminka, text je skoro stejný, jen slovo manžela nahradí slovem syna.

Na tyto emaily nereaguji. A když, tak velmi zdvořile, byť věcně.

Pokud má váš syn, dcera, manžel zájem o nabízenou pozici, předejte mu na mě kontakt a já mu milerád vše osobně vysvětlím. Jak jistě víte, informace o výši mzdy jsou informacemi důvěrnými a záleží jen na něm samotném, jestli vám tuto informaci prozradí.

Tak, pokud tedy některý z kandidátů stojí za to a já ho na pohovor pozvu, vždy se snažím udělat si maximální čas na to, abych zapůsobil, abych představil společnost v tom nejlepším světle a zároveň abych zvýšil šance, že si kandidát vybere právě nás.

Základním pravidlem je nelhat. Pokud v týmu, nebo ve společnosti není něco v pořádku, klidně to přiznám. Ze zkušenosti vím, že přiznání drobných nedostatků působí na kandidáty velmi pozitivně. Asi dokáží uznat fakt, že před nimi nic netajím.

Ale v zápětí je třeba zdůraznit všechny zaměstnanecké benefity. Slevu na konzumaci v restauraci. Návštěvu sportcentra zcela zdarma, 5 týdnů dovolené, třináctý plat, letní a zimní zaměstnanecká párty, příspěvek na životní nebo penzijní pojištění ve výši 3% z platu atd….

Tím dostanu našeho potenciálního kandidáta do lehké extáze.

Většinou ho okamžitě rozhodím následující otázkou.

Jaká je vaše představa o platu?

Zvláštní je, že málokdo si dokáže říct částku za kterou by chtěl pracovat.

Většinou jsou to odpovědi typu:

Já nevím, nabídněte něco.

To je těžký.

To nedokážu říct, záleží jaký máte rozpočet atd…Kecy.

Každý přeci víme jaké máme životní náklady a jaké je mé minimum pod které nemůžu jít.

Já, když už jdu na pohovor, většinou si řeknu víc, abych mohl jít případně s nároky trochu dolů, kdyby to napoprvé nevyšlo :-)

Pokud kandidát na moji otázku ,,Jaká je vaše představa o platu?,, řekne částku, je to pro mě jednodušší. Okamžitě vím na čem jsem. Pokud je částka nižší, nebo podobná té, kterou můžu nabídnout, mám skoro vyhráno.

Pokud je o hodně vyšší, je to vabank. Buďto to zkusil a půjde dolů a nebo nemám šanci.

Je.li požadavek kandidáta vyšší, ale přijatelný, začíná fáze vysvětlování.

Co zabírá je přepočet mzdy na hodinovou sazbu. Mnozí si totiž neuvědomí, že jinde sice měli o 3000 Kč vyšší základ, ale pracovali 250 hodin měsíčně. My nabízíme plat sice nižší, ale za normální hodiny. Tedy cca 170 hodin měsíčně.

To většinou zabere. Pokud ne úplně, zdůrazním, že pokud náš kandidát bude pracovat 250 hodin jako u předchozího zaměstnavatele, hodiny navíc mu budou proplaceny jako hodiny přesčasové. Přinese mu to tedy nějakých +- 10 000 Kč k platu navíc.

To zpravidla zabere a je ruka v rukávu.

Když vidím pochyby, začnu to hrát na úsporu nákladů.

Podívejte se, my vás tu oblékneme. Prádlo vám pereme, žehlíme a až se roztrhá, dáme vám nové. Jen si vemte, kolik času týdně trávíte praním a žehlením kuchařského mundůru. Nehledě na náklady spojené s kupováním pracího prášku.

To většinou zabírá na ženy. Nevím proč, ale chlapy to nechává klidný :-)

Na chlapy /ale i na ženy/ zabírá úspora za sportcentrum?

Cvičíte? Chodíte do bazénu? Hrajete bowling?

No super, tak tady máte možnost toto vše mít zcela zdarma. Jen si spočítejte, kolik vás měsíčně vyjde permice do fitka a návštěvy bazénu nebo sauny.

To většinou taky zabere.

Co taky většinou funguje je fakt, že netrvám na zkušebním dnu. Samozřejmě zkušební den nabízím, ale kandidátovi rovnou vysvětlím, že zkušební den není pro mě, ale pro něho.

Vždy říkám, na to, abychom vás poznali máme 3 měsíce. Nemyslím si, že jeden den ukáže co ve  vás je. Můžete být 100% kuchař, ale zrovna budete mít den blbec a jídlo se vám nepovede.

Pokud chcete na zkušební den, tak přijďte. Přijďte se podívat v jakém prostředí by jste pracoval, v jakém kolektivu by jste pracoval a celkově jaké to tu máme.

A pokud se vám tu bude líbit, můžeme se domluvit.

No a když už nevím kudy, tak se snažím z těch lidí dostat nenásilnou formou co nejvíc informací, abychom tak říkajíc našli společnou notu.

Někdy je to rybaření, jindy příroda, lyžování, houbaření, čtení atd…..

Najdu-li s kandidátem společné téma, většinou je dostanu na svoji stranu a je ruka v rukávu.

Asi nejdůležitější moment je NENECHAT HO ODEJÍT!!!

Ideální je, pokud je kandidát v rozpoložení, že nic lepšího, než pracovat v hotelu Duo neexistuje, je třeba ho hned odvést na personální oddělení a ideálně mu dát do ruky fascikl všeho potřebného, co musí k nástupu do zaměstnání absolvovat.

Kandidát je potom tak zblblý, že ještě cestou domů ruší všechny domluvené pohovory, které měl mít v následujících dnech a volá doktorce, aby se objednal na vstupní prohlídku :-)

Co mě ale úplně dohání do maximální extáze a nechápu chování kandidátů je, když na pohovor nepřijdou.

Ok. Stát se může cokoliv. Dostanete jinou nabídku. Rodinné problémy, něco se stane.

Ale proč se proboha neumíte omluvit? 

Většinou to probíhá následovně:

14:00 kandidát má být na místě. 14:10 a nic. 

14:15 volám.

Kandidát:   No.

Já:      Dobrý den, Radek Pálka u telefonu. Měli jsme spolu na čtrnáctou hodinu 

domluvený pohovor. Chtěl jsem se zeptat….

Kandidát:   Tú, tú, tú, tú

Ten hajzl to položil. On nemá ani tu slušnost se omluvit. Na SMS nereaguje a znovu telefon nezvedne. Proč?

Potom je kategorie těch co taky nepřijdou, ale ti se alespoň omluví. Většinou pozdě, ale omluví.

Nicméně ty omluvy stojí za to:

„Šel jsem do špatné společnosti. Popletl jsem to, tam mám pohovor až zítra.“

„Nepřišel, protože jeho pes měl epileptický záchvat. Těžko říct, zda lhal či nikoliv…“

„Jednou mi zavolal kandidát, že na pohovor nemůže dorazit, jelikož jeho manželka právě začala rodit. Na další termín už jsme se nikdy nepotkali…“

„Byl jsem v takovém stresu, že musím na pohovor, až jsem z toho dostal zažívací potíže“

Teď se mi stalo a to byl vlastně spouštěč, proč jsem tento článek začal psát, že jsem měl na pohovoru slečnu, která se hlásila na snídaňovou kuchařku.

Nerad řeším kandidáty o víkendu a vyloženě mi vadí, když někdo nerespektuje víkend a volá, nebo píše se zájmem o práci.

Tato slečna byla tak urputná, že jsem se nechal ukecat a konverzaci s ní o víkendu započal.

Slovo dalo slovo a hned v pondělí přišla na pohovor.

Byl jsem z ní nadšený. Milá, příjemná mladá dáma, která vypadala, že má o práci velký zájem. Na její žádost jsme se domluvili na zkušebním dnu následující pondělí.

Domluva zněla v 5:30 v hotelu, aby ty snídaně viděla od samotného začátku.

Sice jsem ranní ptáče, ale do práce většinou chodím tak v  6.15. Tentokrát jsem udělal vyjímku. Přišel jsem před půl šestou, abych se nové kandidátce mohl věnovat.

5.30 nic. 5:35 nic. 5:40 volám. Nebere na SMS neodpovídá.

Zkouším to znovu v 6:00, v 7:00 a nic. Kandidátka mi již nikdy telefon nezvedla a na žádnou z mých SMS neodpověděla.

A víte proč? Protože jsem ji nechal odejít, aniž by si z personálního oddělení odnesla fascikl informací pro budoucí zaměstnance.

A nebo možná proto, že to byla prostě kráva :-)