Děkujeme za pochopení.
J88a37r57m80i26l45a 51P45í67c78h35o40v68á
Jak důvěrně známé!
Máte prima blog, ráda ho čtu.
B88ě21l25a 38H80o80r24á24k51o71v56á
Krásné.
Připomnělo mi to můj dotaz na Kolínské ulici mojí němčinou: Prosím kde je Quelle? Po třetím nechápavém opakování se ozvalo vyzvrácené Jaa Quoooelle a ruka s úsměvem ukázala o 50 m dále.
Je to nějakých 40 let.
Také mne trochu zaskočilo, když na té pěší zóně cca v 10h prodavačka zametala před prodejnou a dávala pozor aby neprobudila spícího pod výlohou...
R77a70d97e35k 83H70o82f59m60a62n
Když na mě v kuchyni v Košicích začala paní hutoric po východňársky, taky jsem nerozuměl ani slovo!
P73e31t21r 45K38o44r71e33c40k62y
Nádherný blog, vrátil mě o skoro 30 let zpět, když jsem začínal pracovat v SRN a později ve státech a jazyk nebyl ještě testován reakcí rodilců. Jen v obou případech, jak NJ , tak AJ první oslovení na veřejném prostranství mělo vždy stejný průběh...vyslovil jsem dotaz..oslovený se vzpamatovával z mého přízvuku...posléze si celý dotaz zopáknul s( ach so, yes) a následně přišla odpověď. Časem se to nějak samo srovnalo, bo jsem naslechl přízvuk od rodilých kolegů.
- Počet článků 81
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3439x
Jak to začalo.....
Někde v mých 6-7 letech si rodiče vzali do hlavy, že strašně chci být kuchařem :-).
Moje mamka byla vyučenou cukrářkou. Avšak po vyučení cukrařinu dělala jen velmi krátce a když přišla v roce 1971 do jiného stavu s bratrem, přestala cukrařinu dělat profesionálně a již se k tomu nikdy naplno nevrátila.
Nicméně v osmdesátých letech si mamka tajně doma přivydělávala pečením dortů na zakázku. A já, jako dnešní dítě z reklamy jsem se kolem ní motal a asi tím si všichni vzali do hlavy, že kuchařina mě strašně baví a že nic jiného vlastně ani dělat nechci :-).
Zvláštní je, že pokud je člověku něco dlouhodobě podsouváno, tak tomu začne věřit. Na konec jsem byl i já tím, který začal říkat, že si od dětství přeje být kuchařem. Možná tomu i tak bylo. Já vlastně ani nevím.
Každopádně se tak i přes některé komplikace stalo a jsem tomu rád. A z nutnosti je životní láska.
Upřímně láska na první pohled to úplně nebyla.
Díky sametové revoluci v roce 1989 jsem sice nastoupil do chrudimské hotelové školy, ale na příbuzný obor řezník.
No, nebudu rozebírat má studia. Ale řezníkem jsem se po pár peripetiích vyučil a rok na to jsem udělal rozdílové zkoušky a vyučil se i kuchařem.
Mým štěstím bylo, že jsem hned po vyučení nastoupil do Restaurantu Grill Duran v Hradci, Králové, kde jsem nejprve řezničil a postupně se přibližoval do kuchyně, až jsem bourání masa úplně pověsil na hřebík.
Mým druhým největším životním štětím /první je moje manželka/ bylo, že jsem měl to štěstí a dostal jsem se do kuchyně v Duranu, kde vládl tehdy asi třicetiletý šéfkuchař Jiří Syrový.
A díky němu a díky jeho přístupu ze z nutnosti stala LÁSKA NA CELÝ ŽIVOT.
www.sefkucharuvdenik.cz