Diskuse
Končím
Děkujeme za pochopení.
M21i54l40a19n 48Š24ť12a12s22t91n15ý
Problém s vyhořením mají i v jiných oborech (zdravotní sestry by mohly povídat). Člověk musí zvážit, zda vydržet, nebo jít úplně do jiného oboru. To ale není tak jednoduché, atraktivnější fleky jsou už obsazené a tak nakonec seženete místo, které vás sice uživí, ale nic kromě platu vám nedává. Vyhoření se pak zákonitě dostaví znovu velice rychle. A než se nadějete, je z vás fluktuant. To naštěstí není můj případ, než jsem se stal OSVČ, vydržel jsem u jednoho zaměstnavatele 30 let. Zkusit jít na volnou nohu, ať už ve svém oboru, nebo jiném, je moje rada.
I60v74a33n 31C30h49v48á70l69n72y
Karma za zajímavý blog i Váš názor na aktuální dění v oboru.
S30t67a78n56i89s12l61a41v 79T95o83s85t38e87n
Trochu pro odlehčení: Kuchtík | Jakub Žáček.
S43t42a71n22i17s20l32a27v 50T83o66s47t32e43n
"Velkou satisfakcí mi bylo, že já odešel sám, dobrovolně a se vší počestností. Jeho po půlroce hnali sviňským krokem."
He he, to znám... 
P29e68t17r 68D74r84a86p42a36l
píšete, že nejsou kuchaři...a nemužou si za to vedoucí a majitelé provozů sami? Synův spolužák se vyučil kuchařem, bez praxe o něj nebyl nikde zájem, tak si zvýšil kvalifikaci a vyučil se ještě cukrářem...a dělá skladníka
Z45d46e57n50ě70k 95Z25a13v26a93d88i52l
Je pravdou, že na ten učební obor se dnes přijímají jedinci, kteří neskýtají žádnou záruku, že se vůbec chtějí něco naučit. Taky jsem postupně přijal 3 vyučené kuchaře na pozici skladníka - a stejně jsem je po několika měsících musel vyhodit a přijmout raději ukrajince. Řeč sice pořádně neznali, ale nesnažili se pořád někam před prací schovávat.
P50a24v57e74l 98M79a15c95h96a85č34e17k
Někdy je dobře, někdy hůř a někdy ještě hůř. Ale zatím (Přírodědíky) ještě nebylo tak, aby zas nebylo.
- Počet článků 81
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3439x
Jak to začalo.....
Někde v mých 6-7 letech si rodiče vzali do hlavy, že strašně chci být kuchařem :-).
Moje mamka byla vyučenou cukrářkou. Avšak po vyučení cukrařinu dělala jen velmi krátce a když přišla v roce 1971 do jiného stavu s bratrem, přestala cukrařinu dělat profesionálně a již se k tomu nikdy naplno nevrátila.
Nicméně v osmdesátých letech si mamka tajně doma přivydělávala pečením dortů na zakázku. A já, jako dnešní dítě z reklamy jsem se kolem ní motal a asi tím si všichni vzali do hlavy, že kuchařina mě strašně baví a že nic jiného vlastně ani dělat nechci :-).
Zvláštní je, že pokud je člověku něco dlouhodobě podsouváno, tak tomu začne věřit. Na konec jsem byl i já tím, který začal říkat, že si od dětství přeje být kuchařem. Možná tomu i tak bylo. Já vlastně ani nevím.
Každopádně se tak i přes některé komplikace stalo a jsem tomu rád. A z nutnosti je životní láska.
Upřímně láska na první pohled to úplně nebyla.
Díky sametové revoluci v roce 1989 jsem sice nastoupil do chrudimské hotelové školy, ale na příbuzný obor řezník.
No, nebudu rozebírat má studia. Ale řezníkem jsem se po pár peripetiích vyučil a rok na to jsem udělal rozdílové zkoušky a vyučil se i kuchařem.
Mým štěstím bylo, že jsem hned po vyučení nastoupil do Restaurantu Grill Duran v Hradci, Králové, kde jsem nejprve řezničil a postupně se přibližoval do kuchyně, až jsem bourání masa úplně pověsil na hřebík.
Mým druhým největším životním štětím /první je moje manželka/ bylo, že jsem měl to štěstí a dostal jsem se do kuchyně v Duranu, kde vládl tehdy asi třicetiletý šéfkuchař Jiří Syrový.
A díky němu a díky jeho přístupu ze z nutnosti stala LÁSKA NA CELÝ ŽIVOT.
www.sefkucharuvdenik.cz
