Diskuse
Kam zmizeli číšníci 2
Děkujeme za pochopení.
J56a85n 44R19á63ž
Co s tím, když naštvat (za přiléhavější slovo mi admin zakáže diskuzi) a prudit každého je lidským právem .
Ale na druhé straně je nekvalifikovanost personálu i v tak zvaných "zážitkových restauracích" někdy opravdu zarážející. Oběma stranám nezbývá, než být opravdu hodně asertivní.
M46i86l66a35n 36S25t93e77h42l49í36k
Máte pravdu, ale určité výhrady k textu mám. Například váš (podprahový) despekt k tomu, že jídlo má vypadat dobře. To je snad samozřejmé i bez toho, jestli si ho někdo fotí, nebo ne. I když nejsem zastánce focení jídel v restauraci, nemyslím si, že je to hlavní příčina toho, že jídlo je studené (za těch pár sekund určitě nevychladne). Ale jinak dobře a vtipně napsané.
E39v39a 49H98a41s77n39í97k67o90v43á
Každá práce s lidmi v pozici zákazníka je náročná a stačí jeden idiot, aby zkazil den. Nicméně nevinný host, který pak slouží jako léčebna frustrace, půjde příště jinam. A za pomocí hodnotících portálů podnik náležitě pomluví.
Zákazník sice nemá vždycky pravdu, ale dokazování jeho nepravdy nestojí jenom ztrátu tohoto zákazníka, ale i spoustu dalších.
J56a68r94o98s65l97a34v 23R55i29e67s87s16n68e66r
Podnětný blog, ale neskutečně jej kazí ta mizerná slohová forma. Proboha, pane autore, proč za KAŽDOU větou děláte odstavcovou odrážku?! 
R98o88m57a23n 28B31l68a77ž56e45k
Autore vy mi mluvíte z duše ani netušíte jak... Po 13 letech v restauracích jsem číšničinu pověsil na hřebík. Už jsem na to neměl nervy. Mám jen jedny.
P50e72t12r 40S96k39á36c59e94l
Dal jsem karmu. Ale nesouhlasím s tvrzením, že host nemá vždy pravdu. Tedy host, který je opravdu zákazníkem se vším všudy má vždy pravdu. Záleží na diplomacii hostitele, za něhož by se měl číšník a další personál vždy považovat. Souhlasím s autorem, že vztahy se jaksi pokazili. Ale ve všech oborech lidské činnosti se najdou metody jednání, jak pravil náš velikán:
"Na tisící podobu zla tisící najdeme lék" » J.A.Komenský.
B53e28d92ř16i71c50h 43D40v74o53ř85á37k
Číšník je v normálních provozech profese určená k likvidaci.V USa i Číně to již běží .V Česku musí pokračovat okrádání hostů,státu i číšníků,aby provoz vydržel fungovat.
H88a57n79a 47F85o46r76m64a45n98o82v26á
Je to hrozný. Dělám až příliš dlouho s lidma abych věděla, že je to ještě horší než je napsáno. Ale k tématu. Předchozí jsem nečetla, ale jinak jsem už viděla, jak si tyhle ezobiomatky klidně odloží použitou plenu do talíře a myslí si, že to číšník odnese a ani nemrkne. Použití přebalovacích koutků je sprostý slovo, hodit to do květinové výzdoby nebo pod stůl nebo do zmíněného talíře je lepší. Dobře mířený zásah číšníka je v tomhle případě jen a pouze dobro pro dotyčnou.
Š25á14r38k68a 93M26e20d50k94o34v15á
Nejlepší byli ti litajici smradi mezi stoly, zatímco rodice se dobře bavili. Po mém upozornění, že je pro děti nebezpečné se mi motat pod nohama, když nesu tři horké polévky, sice na 5 minut děcka zahnali sednout, ale za chvíli bylo vše při starém.
J27i91r50k23a 27M87a82s93a33ř54í35k
Hodne jsem se pobavil. Presne tak to bohuzel opravdu je. Spolecnost je v moralne uplne v haji, lidi si niceho nevazi, rodice jim od mala vtloukaji do hlav, jaci to jsou borci a ze nemusi nic dodrzovat a pak se deti ve veku 30 let divi, ze s nimi slusny clovek nevydrzi v jedne mistnosti.
Prectu si i prvni dil :-)
- Počet článků 81
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3439x
Jak to začalo.....
Někde v mých 6-7 letech si rodiče vzali do hlavy, že strašně chci být kuchařem :-).
Moje mamka byla vyučenou cukrářkou. Avšak po vyučení cukrařinu dělala jen velmi krátce a když přišla v roce 1971 do jiného stavu s bratrem, přestala cukrařinu dělat profesionálně a již se k tomu nikdy naplno nevrátila.
Nicméně v osmdesátých letech si mamka tajně doma přivydělávala pečením dortů na zakázku. A já, jako dnešní dítě z reklamy jsem se kolem ní motal a asi tím si všichni vzali do hlavy, že kuchařina mě strašně baví a že nic jiného vlastně ani dělat nechci :-).
Zvláštní je, že pokud je člověku něco dlouhodobě podsouváno, tak tomu začne věřit. Na konec jsem byl i já tím, který začal říkat, že si od dětství přeje být kuchařem. Možná tomu i tak bylo. Já vlastně ani nevím.
Každopádně se tak i přes některé komplikace stalo a jsem tomu rád. A z nutnosti je životní láska.
Upřímně láska na první pohled to úplně nebyla.
Díky sametové revoluci v roce 1989 jsem sice nastoupil do chrudimské hotelové školy, ale na příbuzný obor řezník.
No, nebudu rozebírat má studia. Ale řezníkem jsem se po pár peripetiích vyučil a rok na to jsem udělal rozdílové zkoušky a vyučil se i kuchařem.
Mým štěstím bylo, že jsem hned po vyučení nastoupil do Restaurantu Grill Duran v Hradci, Králové, kde jsem nejprve řezničil a postupně se přibližoval do kuchyně, až jsem bourání masa úplně pověsil na hřebík.
Mým druhým největším životním štětím /první je moje manželka/ bylo, že jsem měl to štěstí a dostal jsem se do kuchyně v Duranu, kde vládl tehdy asi třicetiletý šéfkuchař Jiří Syrový.
A díky němu a díky jeho přístupu ze z nutnosti stala LÁSKA NA CELÝ ŽIVOT.
www.sefkucharuvdenik.cz
