Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Tohle proběhlo už dávno na západě. Prostě o víkendu nechce nikdo dělat a hosté si musí řádně připlatit.

Ti schopní od nás už léta dělají za zcela jiné peníze venku:-/:-P

0 1
možnosti

Kam zmizeli? Odpoved je dost jednoducha. Mnozi do Nemecka a Rakouska. Snad ve vsech restauracich do 200 km od ceskych hranic se domluvite cesky.

Zrejme maji nejen vic penez, ale i lepsi pracovni podminky. Koncem kvetna jsme byli se znamymi na obede U zlateho lva v Cham.

Kdyz jsem znamym prekladal jidelni listek vsimla si toho servirka a prinesla jeste jeden v cestine. A kdyby bylo neco nejasne ze rada vysvetli.

A pri placeni jsme se trochu zapovidali. Ona zije v Nyrsku a vyplati se ji denne dojizdet tech asi 50 km.

2 0
možnosti

Češce se vyplatí dojíždět denně 50 km do německé práce, na druhou stranu zase k nám do kvasinské škodovky dojíždějí denně Poláci třeba i 80 km. Prostě se to vyplatí.(o stovkách Moraváků tamtéž ani nemluvě)

0 0
možnosti
Foto

No, zrovna minulý týden jsem seděl s kamarádem, šéfkuchařem jedné z nejfrekventovanějších, možná nejfrekventovanější plzeňské restaurace vůbec a kus pravdy v jeho tvrzení, že mají skoro nulovou fluktulaci personálu prostě proto, že se k tomu personálu jak na place tak v kuchyni prostě nechovají jako č...i, taky je. Řada těch, kteří kolem pořád nemají si to neuvědomuje.Ač samosebou vím, že někdy i super chování k personálu může být málo.

2 0
možnosti

Ještě jeden problém vidím v resturacích, týká se to hlavně větších měst.Hraje tam příliš hlasitá hudba.Když jsme chtěli po číšníkovi, aby ji ztišil, odpověděl:"Ale hosti si to přejí."Jenže když jsme u stolu jen čtyři a nikdo v reaturaci není, tak proč nevyhoví?Nechodíme s přáteli do restaurací, abychom na sebe museli křičet,protože přes hlasitou hudbu se normálně nedomluvíme.

Z těchto restaurací jsme už odešli (už se tam nikdy nevrátíme) i když jsme si třeba už objednali jídlo či pití.

A tohle by také měli majitelé zohlednit.Mladým lidem možná ta hudba nevadí, my starší nad padesát let, máme raději ticho.

8 0
možnosti

Souhlasím s vámi. Mám rád, když obsluha v restauraci je příjemná a umí. Mnohokrát jsem říkal, že je obdivuji za to, jak dokáží být pozitivní i když jsou zákazníci prudiči. Celý život jsem “jen” zákazník, ale myslím si, že hlavní problém tkví v systému minimální mzda + zbytek bokem. Nemocenská, důchod, pracák .... vše je potom o pár korunách měsíčně. Vám karma.

5 0
možnosti

S těmi číšníky je to sporné.V několika hospodách mně přinesli podměrečné pivo.Když jsem ho chtěl dotočit, tak číšník pivo odnesl, dal pod pípu a jak natáčel nová piva, tak z těch kapek pak bylo moje pivo s mírou.Přinesl mi ho, ale bez pěny.Co jsem měl reklamovat?Pivo bez pěny nebo pivo s mírou?

V jiných hospodách mě řekli: "To dojde."Tak jsem odpověděl, že jim za to pivo dám méně peněz také s dovětkem, že to dojde.Pivo sebrali a nové už nepřinesli.

Mám kamaráda elektrikáře, který natahuje v domácnostech dráty.Tak jsem mu navrhl aby také o centimetr dával kratší dráty s dovětkem, že to dojde, protože teplem se dráty roztahují.Smál se a říkal, že by už jako elektrikář skončil.

Jak je tedy možné, že v jednom povolání lze šidit zákazníka a v jiném ne?

3 0
možnosti

Už je to pár let, co jsem viděl u nás v hospodě kdy si host dal pivo. Evidentně dostal pod míru a tak pivko reklamoval. Odpověď číšníka,,to dojde,,. Dobře, pivo vypil a při placení dal o 2 Kč méně a odcházel. Číšník: to je málo!!! Host: To dojde!!!;-D

4 0
možnosti

Výborné pojednání se znalostí - okusím se doplnit. Jistou dobu jsem i pracoval u MHD a řešil stížnosti na řidiče. Na dotaz - V jakém oboru vlastně pracuješ? Byly různé odpovědi - Nicméně NIKDO nesdělil, že jde o sféru veřejných SLUŽEB ... !

Bylo patrné, že přetrvává vkomponovanost = Já velím, určuji podmínky, bezvýhradně se podrobte. Po r. 1989 se změnilo i chování cestujících. Více suverenity, nicméně i agrese. Jasně se prokázalo, že jde o střet zcela nepřipravených ! Říkám řidiči, že SLUŽBY - Jsou od slova SLOUŽIT. Přestože je v právu - nemůže své Ego nastavovat proti jinému, i tupému Egu. To nic neřeší, pouze eskaluje konflikt. Musí se upozadit a volit jiné, mazané prostředky. Vzpomněl jsem podobenství - Jeho vlastnictví restaurace ... !

Že pravděpodobně x tý host se opije, pozvrací mu a rozbije WC + uteče bez placení! Zejména starší pracovníci to nebyli absolutně schopni pochopit. Doba prokázala, že toto - "Minimum psychologie", se dostalo jako trvalá součást školení! Včetně nácviku modelových situací! Ten princip je jasný - Služby, jako obor velice těžký - Vždy je tam PRVOSLEDOVÝ činitel - Číšník, řidič, který bude nátlakován. Nesmírně záleží právě na něm - jak situaci a výkon těžké služby unese. Právě ON tvoří základ obrazce a dojmu firmy celé! Pochopitelně to vše - Dělá za malé a srandovní prachy ... :-)

3 0
možnosti
  • Počet článků 81
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 3439x
Jmenuji se Radek Pálka a vítám vás na svém blogu o vaření, kuchyni, gastronomii a tak obecně.

Jak to začalo.....

Někde v mých 6-7 letech si rodiče vzali do hlavy, že strašně chci být kuchařem :-). 

Moje mamka byla vyučenou cukrářkou. Avšak po vyučení cukrařinu dělala jen velmi krátce a když přišla v roce 1971 do jiného stavu s bratrem, přestala cukrařinu dělat profesionálně a již se k tomu nikdy naplno nevrátila. 

Nicméně v osmdesátých letech si mamka tajně doma přivydělávala pečením dortů na zakázku. A já, jako dnešní dítě z reklamy jsem se kolem ní motal a asi tím si všichni vzali do hlavy, že kuchařina mě strašně baví a že nic jiného vlastně ani dělat nechci :-). 

Zvláštní je, že pokud je člověku něco dlouhodobě podsouváno, tak tomu začne věřit.  Na konec jsem byl i já tím, který začal říkat, že si od dětství přeje být kuchařem. Možná tomu i tak bylo. Já vlastně ani nevím.

Každopádně se tak i přes některé komplikace stalo a jsem tomu rád.  A z nutnosti je životní láska.

Upřímně láska na první pohled to úplně nebyla.

Díky sametové revoluci v roce 1989 jsem sice nastoupil do chrudimské hotelové školy, ale na příbuzný obor řezník. 

No, nebudu rozebírat má studia. Ale řezníkem jsem se po pár peripetiích vyučil a rok na to jsem udělal rozdílové zkoušky a vyučil se i kuchařem. 

Mým štěstím bylo, že jsem hned po vyučení nastoupil do Restaurantu Grill Duran v Hradci, Králové, kde jsem nejprve řezničil a postupně se přibližoval do kuchyně, až jsem bourání masa úplně pověsil na hřebík. 

Mým druhým největším životním štětím /první je moje manželka/ bylo, že jsem měl to štěstí a dostal jsem se do kuchyně v Duranu, kde vládl tehdy asi třicetiletý šéfkuchař Jiří Syrový.

A díky němu a díky jeho přístupu ze z nutnosti stala LÁSKA NA CELÝ ŽIVOT.

www.sefkucharuvdenik.cz

Seznam rubrik