Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
RP

Byla jsem tam 3x vždy po 8 letech, pokaždé bylo co objevovat.Hezky jste to napsal, vším souhlasímR^.Naposledy na mě udělala velký dojem mešita šejka Zayeda v Abu Dhabi..tak příště:-)

1 0
možnosti
VD

A až dojde ropa (nebo nebude potřeba), zase tam budou otrhaní kluci mezi ruinami pást vychrtlé kozy.

1 1
možnosti
Foto

R^měla jsem z Dubaje stejné dojmy jako vy-skvělé místo na prázdniny-pronajali jsem si džíp a navštívili i ostatní emiráty a je pravdou že ne všude je to tak skvělé jako v těch hlavních turistických oblastech-dík za připomínku jedné mé dovolenéR^

1 0
možnosti
Foto

Potěšil jste mě těmi popelníky. Sice tam budu v době ramadánu, kdy se na veřejnosti do západu slunce mj. nesmí kouřit, ale jsem za tuto informaci ráda.

1 0
možnosti
JV

Až na drobnosti souhlasím a je to opravdu místo, které bych se znovu nebála navštívit. Co jsem viděla a zažila já si můžete přečíst a na fotkách prohlédnout zde: https://jirinavotavova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=654206

1 0
možnosti
SN

S65a22r55a 17N37o27v78a

16. 4. 2019 6:50

Chováte-li se slušně, nic vám nehrozí - nezbije/neznasilni-li Vas tam nekdo z místních 10%. Pak Vás zatknou a v lepším případě jen vyhostí.

Tolik řádek obdivu, ke kameře na každém rohu jsem snad nikdy nečetla...

Jinak samozřejmě záleží, co od dovolené očekáváte, pokud nejste zvyklí (nebo nemáte v lásce) na mimoevropskou realitu, pláže a nakupáky Dubaje asi opravdu nejsou špatné. Navíc jsou monumentální, takže o zážitky i fotky postaráno. R^

1 0
možnosti
Foto

V mešitě si vlasy zahaluje pouze žena a dlouhé kalhoty nejsou slušnost, ale nutnost, jinak samozřejmě do mešity se vstupuje bez bot.

2 0
možnosti
  • Počet článků 81
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 3439x
Jmenuji se Radek Pálka a vítám vás na svém blogu o vaření, kuchyni, gastronomii a tak obecně.

Jak to začalo.....

Někde v mých 6-7 letech si rodiče vzali do hlavy, že strašně chci být kuchařem :-). 

Moje mamka byla vyučenou cukrářkou. Avšak po vyučení cukrařinu dělala jen velmi krátce a když přišla v roce 1971 do jiného stavu s bratrem, přestala cukrařinu dělat profesionálně a již se k tomu nikdy naplno nevrátila. 

Nicméně v osmdesátých letech si mamka tajně doma přivydělávala pečením dortů na zakázku. A já, jako dnešní dítě z reklamy jsem se kolem ní motal a asi tím si všichni vzali do hlavy, že kuchařina mě strašně baví a že nic jiného vlastně ani dělat nechci :-). 

Zvláštní je, že pokud je člověku něco dlouhodobě podsouváno, tak tomu začne věřit.  Na konec jsem byl i já tím, který začal říkat, že si od dětství přeje být kuchařem. Možná tomu i tak bylo. Já vlastně ani nevím.

Každopádně se tak i přes některé komplikace stalo a jsem tomu rád.  A z nutnosti je životní láska.

Upřímně láska na první pohled to úplně nebyla.

Díky sametové revoluci v roce 1989 jsem sice nastoupil do chrudimské hotelové školy, ale na příbuzný obor řezník. 

No, nebudu rozebírat má studia. Ale řezníkem jsem se po pár peripetiích vyučil a rok na to jsem udělal rozdílové zkoušky a vyučil se i kuchařem. 

Mým štěstím bylo, že jsem hned po vyučení nastoupil do Restaurantu Grill Duran v Hradci, Králové, kde jsem nejprve řezničil a postupně se přibližoval do kuchyně, až jsem bourání masa úplně pověsil na hřebík. 

Mým druhým největším životním štětím /první je moje manželka/ bylo, že jsem měl to štěstí a dostal jsem se do kuchyně v Duranu, kde vládl tehdy asi třicetiletý šéfkuchař Jiří Syrový.

A díky němu a díky jeho přístupu ze z nutnosti stala LÁSKA NA CELÝ ŽIVOT.

www.sefkucharuvdenik.cz

Seznam rubrik