Děkujeme za pochopení.
L24a48d20i58s69l58a82v 39K88o71l25a68č16k73o82v20s79k86ý
děkuji za serii blogů. Psal jste to velmi zajímavě. Někdy mi přišlo, že pobyt v Americe byla taková pouť kajícníka. Odříkání, nouze, utrpení. Ale konec dobrý všechno dobré, díky.
R13a55d95e51k 46P92á41l72k39a
Dobrý den, přesně tak. Konec dobrý, všechno dobré. Ale nechtěl bych to zažít znovu. Hezký den
I45v24a97n13a 18L18a51n15c87e
Hezke pocteni. Skoda, ze uz nic z Ameriky nenapisete. Rada jsem vase pribehy cetla, takove humorne a blaznive. Odpocinkove.
R55a11d39e71k 11P43á92l52k38a
Děkuji. Amerika je sice u konce, ale nebojte, budou i jiné příběhy.
J32a57r54o57s40l79a85v 23L12i97m71a
Pane Palko, v Americe peceni holuby vam neletaji do huby. Timto jste mel svoji uvahu (dlouhou) ukoncit. Potom bych vam i zatleskal.
Zde jen mala pripominka. Konecne jste poznal, jakou musi mit osobni silu jedinec. Musi se sam o sebe postarat. To je Amerika!!!!
R12a26d26e96k 28P47á25l90k67a
Dobrý den. Nejen Amerika. Z mé strany to byla hloupost toto vše podstoupit. Na druhou stranu jsem to přežil a získal zkušenosti. A jak se říká vše špatné pro něco dobré. A když nic jiného, jak jsem měl alespoň 7 týdnů o čem psát. Hezký den přeji a děkuji za komentář.
J16a60n63a 68S94l63a77n57i41n54o61v58á
Moc pěkný konec divokého dobrodružství! :)
- Počet článků 81
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3439x
Jak to začalo.....
Někde v mých 6-7 letech si rodiče vzali do hlavy, že strašně chci být kuchařem :-).
Moje mamka byla vyučenou cukrářkou. Avšak po vyučení cukrařinu dělala jen velmi krátce a když přišla v roce 1971 do jiného stavu s bratrem, přestala cukrařinu dělat profesionálně a již se k tomu nikdy naplno nevrátila.
Nicméně v osmdesátých letech si mamka tajně doma přivydělávala pečením dortů na zakázku. A já, jako dnešní dítě z reklamy jsem se kolem ní motal a asi tím si všichni vzali do hlavy, že kuchařina mě strašně baví a že nic jiného vlastně ani dělat nechci :-).
Zvláštní je, že pokud je člověku něco dlouhodobě podsouváno, tak tomu začne věřit. Na konec jsem byl i já tím, který začal říkat, že si od dětství přeje být kuchařem. Možná tomu i tak bylo. Já vlastně ani nevím.
Každopádně se tak i přes některé komplikace stalo a jsem tomu rád. A z nutnosti je životní láska.
Upřímně láska na první pohled to úplně nebyla.
Díky sametové revoluci v roce 1989 jsem sice nastoupil do chrudimské hotelové školy, ale na příbuzný obor řezník.
No, nebudu rozebírat má studia. Ale řezníkem jsem se po pár peripetiích vyučil a rok na to jsem udělal rozdílové zkoušky a vyučil se i kuchařem.
Mým štěstím bylo, že jsem hned po vyučení nastoupil do Restaurantu Grill Duran v Hradci, Králové, kde jsem nejprve řezničil a postupně se přibližoval do kuchyně, až jsem bourání masa úplně pověsil na hřebík.
Mým druhým největším životním štětím /první je moje manželka/ bylo, že jsem měl to štěstí a dostal jsem se do kuchyně v Duranu, kde vládl tehdy asi třicetiletý šéfkuchař Jiří Syrový.
A díky němu a díky jeho přístupu ze z nutnosti stala LÁSKA NA CELÝ ŽIVOT.
www.sefkucharuvdenik.cz