Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
LK

děkuji za serii blogů. Psal jste to velmi zajímavě. Někdy mi přišlo, že pobyt v Americe byla taková pouť kajícníka. Odříkání, nouze, utrpení. Ale konec dobrý všechno dobré, díky.

1 0
možnosti
Foto

Dobrý den, přesně tak. Konec dobrý, všechno dobré. Ale nechtěl bych to zažít znovu. Hezký den

0 0
možnosti
IL

Hezke pocteni. Skoda, ze uz nic z Ameriky nenapisete. Rada jsem vase pribehy cetla, takove humorne a blaznive. Odpocinkove. R^R^R^R^

3 0
možnosti
Foto

Děkuji. Amerika je sice u konce, ale nebojte, budou i jiné příběhy.

0 0
možnosti
JL

Pane Palko, v Americe peceni holuby vam neletaji do huby. Timto jste mel svoji uvahu (dlouhou) ukoncit. Potom bych vam i zatleskal.

Zde jen mala pripominka. Konecne jste poznal, jakou musi mit osobni silu jedinec. Musi se sam o sebe postarat. To je Amerika!!!!

1 0
možnosti
Foto

Dobrý den. Nejen Amerika. Z mé strany to byla hloupost toto vše podstoupit. Na druhou stranu jsem to přežil a získal zkušenosti. A jak se říká vše špatné pro něco dobré. A když nic jiného, jak jsem měl alespoň 7 týdnů o čem psát. Hezký den přeji a děkuji za komentář.:-)

1 0
možnosti
JS

Moc pěkný konec divokého dobrodružství! :)

2 0
možnosti
  • Počet článků 81
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 3439x
Jmenuji se Radek Pálka a vítám vás na svém blogu o vaření, kuchyni, gastronomii a tak obecně.

Jak to začalo.....

Někde v mých 6-7 letech si rodiče vzali do hlavy, že strašně chci být kuchařem :-). 

Moje mamka byla vyučenou cukrářkou. Avšak po vyučení cukrařinu dělala jen velmi krátce a když přišla v roce 1971 do jiného stavu s bratrem, přestala cukrařinu dělat profesionálně a již se k tomu nikdy naplno nevrátila. 

Nicméně v osmdesátých letech si mamka tajně doma přivydělávala pečením dortů na zakázku. A já, jako dnešní dítě z reklamy jsem se kolem ní motal a asi tím si všichni vzali do hlavy, že kuchařina mě strašně baví a že nic jiného vlastně ani dělat nechci :-). 

Zvláštní je, že pokud je člověku něco dlouhodobě podsouváno, tak tomu začne věřit.  Na konec jsem byl i já tím, který začal říkat, že si od dětství přeje být kuchařem. Možná tomu i tak bylo. Já vlastně ani nevím.

Každopádně se tak i přes některé komplikace stalo a jsem tomu rád.  A z nutnosti je životní láska.

Upřímně láska na první pohled to úplně nebyla.

Díky sametové revoluci v roce 1989 jsem sice nastoupil do chrudimské hotelové školy, ale na příbuzný obor řezník. 

No, nebudu rozebírat má studia. Ale řezníkem jsem se po pár peripetiích vyučil a rok na to jsem udělal rozdílové zkoušky a vyučil se i kuchařem. 

Mým štěstím bylo, že jsem hned po vyučení nastoupil do Restaurantu Grill Duran v Hradci, Králové, kde jsem nejprve řezničil a postupně se přibližoval do kuchyně, až jsem bourání masa úplně pověsil na hřebík. 

Mým druhým největším životním štětím /první je moje manželka/ bylo, že jsem měl to štěstí a dostal jsem se do kuchyně v Duranu, kde vládl tehdy asi třicetiletý šéfkuchař Jiří Syrový.

A díky němu a díky jeho přístupu ze z nutnosti stala LÁSKA NA CELÝ ŽIVOT.

www.sefkucharuvdenik.cz

Seznam rubrik