Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
JD

souhlas v zahraničí tě ojebe bud čech nebo slovak, jak píšeš intriky lži přetvářky, jj už jsem se naučil čechum v zahraničí neveřit

4 0
možnosti
JS

Budu se opakovat, ale nedá mi to - jste prostě borec! :)

1 0
možnosti
VP

Chlape vy jste si o ten kriminál řekl dobrovolně a měl byste děkovat komusi nahoře,že to tak dopadlo. Viděl jsem krininál kdesi v Kalifornii a ten Čechoameričan dostal kauci 15 000,takže těch vašich 650,to je pro běžného amerikána v pohodě. Basa plná černochů a Mexikánů co v návštěvní místnosti vytahovali pyje na dámské návštěvy,takový kriminál zažít ti naši vězni,sekali by dobrotu do konce života.

0 0
možnosti
Foto

Ano, souhlasím. Byla to hrůza a nikdy víc. Dnes, s odstupem 22 let se mi o tom píše dobře. Ale tenkrát mi do zpěvu nebylo.

0 0
možnosti
JS

Stejně ale to je odvaha (nebo nekonečná blbost) vyjet do USA pracovat a neumět ani žblebtnout anglicky. Možná jste se měl více učit jazyk než se někam vydáte...

1 0
možnosti
Foto

Já bych řekl že blbost. Ale po zkušenosti z Německa, kdy se člověk tak nějak lehce v německy mluvící zemi naučil zizí řeč, doufal jsem, že v Americe to bude podobné. Bohužel realita byla jiná a mě nezbylo než si to prožít.

1 0
možnosti
JK

Když jsem četl, jak přemýšlíte koho ošulit o dlužené peníze, tak s vámi ohledně toho hodnocení Čechů coby smejdů souhlasím.

1 3
možnosti
Foto

Ano, souhlasím. Naštěstí jsem byl nucen si to rozmyslet. To přiznání o šulení jsem napsal schválně, ne snad proto abych ukázal jací my Češi jsme, ale jak člověk přemýšlí v takové situaci. Nehledě na to, že ti, kterým jsem přemýšlel peníze nedat mě o ty peníze chtěli okrást, tím pádem má myšlenka nebyla na to jak někoho okrást, ale na to, ja se okrádat nenechat. Ale to by jste si musel přečíst části před tím, aby jste znal souvislosti.

2 0
možnosti
BH

Krásné a poučné. Bála jsem se že nebude pokračování.

Za mlada to nešlo a po revoluci jsem měla rodinu, ale stejně bych na to asi neměla "koule"...

2 0
možnosti
Foto

My byli s rodinou na horách, tak jsem nestíhal psát a doháněl to o víkendu :-)

0 0
možnosti
  • Počet článků 81
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 3439x
Jmenuji se Radek Pálka a vítám vás na svém blogu o vaření, kuchyni, gastronomii a tak obecně.

Jak to začalo.....

Někde v mých 6-7 letech si rodiče vzali do hlavy, že strašně chci být kuchařem :-). 

Moje mamka byla vyučenou cukrářkou. Avšak po vyučení cukrařinu dělala jen velmi krátce a když přišla v roce 1971 do jiného stavu s bratrem, přestala cukrařinu dělat profesionálně a již se k tomu nikdy naplno nevrátila. 

Nicméně v osmdesátých letech si mamka tajně doma přivydělávala pečením dortů na zakázku. A já, jako dnešní dítě z reklamy jsem se kolem ní motal a asi tím si všichni vzali do hlavy, že kuchařina mě strašně baví a že nic jiného vlastně ani dělat nechci :-). 

Zvláštní je, že pokud je člověku něco dlouhodobě podsouváno, tak tomu začne věřit.  Na konec jsem byl i já tím, který začal říkat, že si od dětství přeje být kuchařem. Možná tomu i tak bylo. Já vlastně ani nevím.

Každopádně se tak i přes některé komplikace stalo a jsem tomu rád.  A z nutnosti je životní láska.

Upřímně láska na první pohled to úplně nebyla.

Díky sametové revoluci v roce 1989 jsem sice nastoupil do chrudimské hotelové školy, ale na příbuzný obor řezník. 

No, nebudu rozebírat má studia. Ale řezníkem jsem se po pár peripetiích vyučil a rok na to jsem udělal rozdílové zkoušky a vyučil se i kuchařem. 

Mým štěstím bylo, že jsem hned po vyučení nastoupil do Restaurantu Grill Duran v Hradci, Králové, kde jsem nejprve řezničil a postupně se přibližoval do kuchyně, až jsem bourání masa úplně pověsil na hřebík. 

Mým druhým největším životním štětím /první je moje manželka/ bylo, že jsem měl to štěstí a dostal jsem se do kuchyně v Duranu, kde vládl tehdy asi třicetiletý šéfkuchař Jiří Syrový.

A díky němu a díky jeho přístupu ze z nutnosti stala LÁSKA NA CELÝ ŽIVOT.

www.sefkucharuvdenik.cz

Seznam rubrik