Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
Foto

P.S. Jsem zastáncem toho, že v gastru se čas od času drtivé většině vyplatí vyměnit i dobrého šéfa, bo dlouhodobý pobyt na jednom provozu=upadání do stereotipů....

1 0
možnosti
Foto

stereotyp, bože to je hrubka

0 0
možnosti

Díky za zajímavý blog.

Pro mě byl dobrý šéf ten, u kterého jsem věděla, že tomu co řídí, rozumí, má přirozenou autoritu, a není pes na podřízené. A to není každému dané.

1 0
možnosti
JS

Mám skvělého šéfa, ale nic moc peníze (které on výrazně ovlivnit nemůže) je to těžké se rozhodnout odejít jinam...

1 0
možnosti
Foto

J30a97n44a 42M60a94j71o73v97á

8. 11. 2018 10:10

Jani, když máte slušné peníze a šíleného šéfa, stejně se seberete a jdete tam, kde je klidně méně peněz a funguje to normálně.

Ale odejít...to není jednoduché asi nikdy, vždycky nějak zapustíme kořeny.

0 0
možnosti
Foto

Karma.... také jsem zažil práci u firmy, kde se vyvíjel neskutečnej tlak na pracovníky na všech pozicích.Jak to pak v době dnešního nedostatku pracovních sil vypadalo si jistě dovedete představit.Já ještě chápu tlak na managery a šéfkuchaře.... ale řadovej kuchař, nebo pomocník... číšník?? Chtějí si dobře udělat svou práci a nenosit si ji domů....

1 0
možnosti
Foto

Ano, smysluplná práce a rozumný šéf, to jsou dva základy od kterých se vše další odvíjí. Naprosto s Vámi souhlasím, sama jsem, až na jednu výjimku měla šéfy skvělé nebo aspoň únosné. Zato ta výjimka stála za to...máte pravdu, některým lidem moc "nedělá dobře". Tedy - jim asi ano, ale pro okolí je to nešťastné.

Děkuji, po ránu jsem se s vámi zamyslela.

1 0
možnosti
  • Počet článků 81
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 3439x
Jmenuji se Radek Pálka a vítám vás na svém blogu o vaření, kuchyni, gastronomii a tak obecně.

Jak to začalo.....

Někde v mých 6-7 letech si rodiče vzali do hlavy, že strašně chci být kuchařem :-). 

Moje mamka byla vyučenou cukrářkou. Avšak po vyučení cukrařinu dělala jen velmi krátce a když přišla v roce 1971 do jiného stavu s bratrem, přestala cukrařinu dělat profesionálně a již se k tomu nikdy naplno nevrátila. 

Nicméně v osmdesátých letech si mamka tajně doma přivydělávala pečením dortů na zakázku. A já, jako dnešní dítě z reklamy jsem se kolem ní motal a asi tím si všichni vzali do hlavy, že kuchařina mě strašně baví a že nic jiného vlastně ani dělat nechci :-). 

Zvláštní je, že pokud je člověku něco dlouhodobě podsouváno, tak tomu začne věřit.  Na konec jsem byl i já tím, který začal říkat, že si od dětství přeje být kuchařem. Možná tomu i tak bylo. Já vlastně ani nevím.

Každopádně se tak i přes některé komplikace stalo a jsem tomu rád.  A z nutnosti je životní láska.

Upřímně láska na první pohled to úplně nebyla.

Díky sametové revoluci v roce 1989 jsem sice nastoupil do chrudimské hotelové školy, ale na příbuzný obor řezník. 

No, nebudu rozebírat má studia. Ale řezníkem jsem se po pár peripetiích vyučil a rok na to jsem udělal rozdílové zkoušky a vyučil se i kuchařem. 

Mým štěstím bylo, že jsem hned po vyučení nastoupil do Restaurantu Grill Duran v Hradci, Králové, kde jsem nejprve řezničil a postupně se přibližoval do kuchyně, až jsem bourání masa úplně pověsil na hřebík. 

Mým druhým největším životním štětím /první je moje manželka/ bylo, že jsem měl to štěstí a dostal jsem se do kuchyně v Duranu, kde vládl tehdy asi třicetiletý šéfkuchař Jiří Syrový.

A díky němu a díky jeho přístupu ze z nutnosti stala LÁSKA NA CELÝ ŽIVOT.

www.sefkucharuvdenik.cz

Seznam rubrik