Diskuse
Je důležité mít dobrého šéfa?
Děkujeme za pochopení.
F38i86l29i94p 83V66r94a60c56o23v61s19k60ý
P.S. Jsem zastáncem toho, že v gastru se čas od času drtivé většině vyplatí vyměnit i dobrého šéfa, bo dlouhodobý pobyt na jednom provozu=upadání do stereotipů....
F54i33l39i97p 69V42r45a94c35o33v33s20k68ý
stereotyp, bože to je hrubka
M53a93r24i25e 79Š86í82p83k67o75v10á
Díky za zajímavý blog.
Pro mě byl dobrý šéf ten, u kterého jsem věděla, že tomu co řídí, rozumí, má přirozenou autoritu, a není pes na podřízené. A to není každému dané.
J15a66n77a 49S27t85e39h93l71í59k77o30v72á
Mám skvělého šéfa, ale nic moc peníze (které on výrazně ovlivnit nemůže) je to těžké se rozhodnout odejít jinam...
J30a97n44a 42M60a94j71o73v97á
Jani, když máte slušné peníze a šíleného šéfa, stejně se seberete a jdete tam, kde je klidně méně peněz a funguje to normálně.
Ale odejít...to není jednoduché asi nikdy, vždycky nějak zapustíme kořeny.
F65i41l96i80p 32V76r20a86c56o39v92s13k63ý
Karma.... také jsem zažil práci u firmy, kde se vyvíjel neskutečnej tlak na pracovníky na všech pozicích.Jak to pak v době dnešního nedostatku pracovních sil vypadalo si jistě dovedete představit.Já ještě chápu tlak na managery a šéfkuchaře.... ale řadovej kuchař, nebo pomocník... číšník?? Chtějí si dobře udělat svou práci a nenosit si ji domů....
J94a77n48a 93M39a47j18o74v72á
Ano, smysluplná práce a rozumný šéf, to jsou dva základy od kterých se vše další odvíjí. Naprosto s Vámi souhlasím, sama jsem, až na jednu výjimku měla šéfy skvělé nebo aspoň únosné. Zato ta výjimka stála za to...máte pravdu, některým lidem moc "nedělá dobře". Tedy - jim asi ano, ale pro okolí je to nešťastné.
Děkuji, po ránu jsem se s vámi zamyslela.
- Počet článků 81
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3439x
Jak to začalo.....
Někde v mých 6-7 letech si rodiče vzali do hlavy, že strašně chci být kuchařem :-).
Moje mamka byla vyučenou cukrářkou. Avšak po vyučení cukrařinu dělala jen velmi krátce a když přišla v roce 1971 do jiného stavu s bratrem, přestala cukrařinu dělat profesionálně a již se k tomu nikdy naplno nevrátila.
Nicméně v osmdesátých letech si mamka tajně doma přivydělávala pečením dortů na zakázku. A já, jako dnešní dítě z reklamy jsem se kolem ní motal a asi tím si všichni vzali do hlavy, že kuchařina mě strašně baví a že nic jiného vlastně ani dělat nechci :-).
Zvláštní je, že pokud je člověku něco dlouhodobě podsouváno, tak tomu začne věřit. Na konec jsem byl i já tím, který začal říkat, že si od dětství přeje být kuchařem. Možná tomu i tak bylo. Já vlastně ani nevím.
Každopádně se tak i přes některé komplikace stalo a jsem tomu rád. A z nutnosti je životní láska.
Upřímně láska na první pohled to úplně nebyla.
Díky sametové revoluci v roce 1989 jsem sice nastoupil do chrudimské hotelové školy, ale na příbuzný obor řezník.
No, nebudu rozebírat má studia. Ale řezníkem jsem se po pár peripetiích vyučil a rok na to jsem udělal rozdílové zkoušky a vyučil se i kuchařem.
Mým štěstím bylo, že jsem hned po vyučení nastoupil do Restaurantu Grill Duran v Hradci, Králové, kde jsem nejprve řezničil a postupně se přibližoval do kuchyně, až jsem bourání masa úplně pověsil na hřebík.
Mým druhým největším životním štětím /první je moje manželka/ bylo, že jsem měl to štěstí a dostal jsem se do kuchyně v Duranu, kde vládl tehdy asi třicetiletý šéfkuchař Jiří Syrový.
A díky němu a díky jeho přístupu ze z nutnosti stala LÁSKA NA CELÝ ŽIVOT.
www.sefkucharuvdenik.cz