Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
Foto

R^opravdu to není snadné-snad bude lépe:-/

0 0
možnosti
Foto

Dobrý den, ano souhlasím. Problém je v tom, že chybí dobré vzdělání. Školy šetří na mzdách a není dostatek mistrů a mistrových. Studenti vykonávají praxe v restauracích a hetelích bez osnov, bez základních pravidel co se mají naučit. Vštšina z nich celé 3-4 roky debarasují a k ničemu se pořádně nedostanou. U závěrečných zkoušek potom slavnostně oflambují palačinku a je to.

Přesně jak pane Omelko říkáte, stejně tak to platí u kuchařů. Mnohdy se divím, že má číšník tolik odvahy to vůbec odnést, co se z kuchyně vyprodukuje.

Celý ten článek má poukázat na to, že chybí odborníci, že je u nás školství ve špatném stavu, ale hlavně, že chybí pokora.

0 0
možnosti
Foto

P46e95t75r 74O93m91e40l46k60a

8. 10. 2018 10:49

Nepíše se mi to dobře, ale za minulého režimu byla garance toho, že budete v dobré restauraci obsloužen kvalifikovaným personálem daleko větší než dnes. Bylo to především proto, že adepti číšnického povolání byli většinou školeni těmi učiteli a kolegy, které ještě učili ti prvorepublikoví. Dnes nejsou lidi a tak se bere "cokoliv". Ale to platí nejen pro obsluhu, ale i pro kuchaře. Jak se má pak cítit číšník, když má přinést hostu nějakou nechutnost vytvořenou tím "umělcem" v kuchyni.

0 0
možnosti
Foto

Dobrý den, problémem je, že mladí ten stres moc rádi nemají a je to jedna z odpovědí na Váš první blog.....

0 0
možnosti
  • Počet článků 81
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 3439x
Jmenuji se Radek Pálka a vítám vás na svém blogu o vaření, kuchyni, gastronomii a tak obecně.

Jak to začalo.....

Někde v mých 6-7 letech si rodiče vzali do hlavy, že strašně chci být kuchařem :-). 

Moje mamka byla vyučenou cukrářkou. Avšak po vyučení cukrařinu dělala jen velmi krátce a když přišla v roce 1971 do jiného stavu s bratrem, přestala cukrařinu dělat profesionálně a již se k tomu nikdy naplno nevrátila. 

Nicméně v osmdesátých letech si mamka tajně doma přivydělávala pečením dortů na zakázku. A já, jako dnešní dítě z reklamy jsem se kolem ní motal a asi tím si všichni vzali do hlavy, že kuchařina mě strašně baví a že nic jiného vlastně ani dělat nechci :-). 

Zvláštní je, že pokud je člověku něco dlouhodobě podsouváno, tak tomu začne věřit.  Na konec jsem byl i já tím, který začal říkat, že si od dětství přeje být kuchařem. Možná tomu i tak bylo. Já vlastně ani nevím.

Každopádně se tak i přes některé komplikace stalo a jsem tomu rád.  A z nutnosti je životní láska.

Upřímně láska na první pohled to úplně nebyla.

Díky sametové revoluci v roce 1989 jsem sice nastoupil do chrudimské hotelové školy, ale na příbuzný obor řezník. 

No, nebudu rozebírat má studia. Ale řezníkem jsem se po pár peripetiích vyučil a rok na to jsem udělal rozdílové zkoušky a vyučil se i kuchařem. 

Mým štěstím bylo, že jsem hned po vyučení nastoupil do Restaurantu Grill Duran v Hradci, Králové, kde jsem nejprve řezničil a postupně se přibližoval do kuchyně, až jsem bourání masa úplně pověsil na hřebík. 

Mým druhým největším životním štětím /první je moje manželka/ bylo, že jsem měl to štěstí a dostal jsem se do kuchyně v Duranu, kde vládl tehdy asi třicetiletý šéfkuchař Jiří Syrový.

A díky němu a díky jeho přístupu ze z nutnosti stala LÁSKA NA CELÝ ŽIVOT.

www.sefkucharuvdenik.cz

Seznam rubrik