Výchova chlapců v Čechách, aneb když jablko nepadne daleko od stromu

17. 01. 2020 6:00:00
Všichni, kdo jsme rodiči, vzpomínáme na nepříjemné zážitky z dětství, kdy na nás naše vlastní matky vytáhly nasliněný kapesník a nejlépe před spolužáky nám z tváří pořádnou silou začaly dřít špínu.

Nebo v pubertě nám ideálně opět na veřejnosti chtěly naše matky vymáčknout vyzrálého beďárka, kterého jsem si dlouhé dny pěstoval, aby všichni věděli

,,že už je to tady,, a dívky aby pochopily, že dospívám v muže.

Vem si svetr!!! Kde máš bundu? Zavaž si boty!!! Vyčisti si zuby!!! Zastrč si podolek!!! No k holiči půjdeš a nebudeme o tom diskutovat!!!

To vše byly nenáviděné věty a já již jako malý jsem si slíbil, že já jako otec budu jiný.

Bohužel, ikdyž na to člověk myslí, skutečnost je jiná.

Výchova je rychlý sled událostí a stále se objevují nové věci k řešení, které nás vedou víc k akci než k úvahám jak to říct a co udělat.

Ale je to silnější než já. Prostě ten uvnitř najednou vyhrkne: Máš bundu? Koukej si vzít svetr!!! No k holiči půjdeš ......

Stejně jako my zrcadlíme své rodiče, naše děti nastavují zrcadla nám.

A z toho bych se zbláznil :-)

Starší syn Daniel je ve věku, kdy vychází devátou třídu. Díky bohu má již dlouho jasno o tom, co bude dělat. Chce být kuchařem. Nedovedu si představit chodit s ním po různých středních školách a vymýšlet kam ho dát. My máme jasno. Jen jsme vybírali, do jaké školy ho dáme a jestli na tříletý, nebo čtyřletý obor.

A v tomto věku, kdy už je takřka hotovým člověkem, rodič rekapituluje, hodnotí a přemýšlí, jestli vše, co jsme v jeho výchově udělali bylo správné nebo ne.

Určitě ne!!! Jako každý rodiče jsme udělali spousty chyb. Byť poučeni chybami našich rodičů jsme si mnohdy dávali pozor, ne vždy to vyšlo. Únava, stres, nebo naopak velmi dobrá nálada mnohdy mohla za nesprávné rozhodnutí, nebo vyhodnocení situace.

Ale takových chyb se asi dopouštíme všichni. Důležité je, jestli máme pocit, že jsme oba syny vychovali dobře. A to můžu s čistým svědomím říct, že ano, nebo se o to stále ještě snažíme.

Když nám doma roste malý kluk, snažíme se ho vést tak, aby byl v dospělosti mužem, který se v životě neztratí. Přejeme si, aby z malého muže vyrostl Velký Muž.

A přesto, že se snažíte, aby syn nebyl stejný jako vy, nebo minimálně neměl vaše špatné vlastnosti, najednou zjistíte, že je má. Že dělá stejné věci, které jsme v jeho věku dělali my a již chápete, proč se na vás tenkrát rodiče zlobili.

Ano, naše děti vyrůstají v jiné době. My v jejich věku běhali venku a hráli si na indiány.

Jediným rozptýlením byl pondělní rybářský kroužek a středeční Pionýr.

Dnešní mladí kluci se v tramvaji baví o pánských parfémech a značkovém oblečení. Řeší počítačové hry, co viděli na YouTube a kdo pokročil do jakého levelu.

Na pultech knihkupectví leží spousta knih na téma výchovy, internet je plný rad jak být správným rodičem, pro muže jsou pořádány semináře, jak být mužem, pro ženy zase jak být ženou. Vypadá to, jako bychom byli ztraceni v těch nejpřirozenějších rolích, které nám jsou dány, a prožívali krizi mužské i ženské identity.

Přemýšlím, jaký má být z mého pohledu vlastně muž a k čemu vést malého kluka, aby se jím stal.

Co je to za vlastnosti, které dělají muže Velkým Mužem?

Napadá mne odvaha, čestnost, soulad slov a činů, akceschopnost, chce se mi napsat moudrost, ale ta se prohlubuje až zkušenostmi a věkem. Možná vás napadne něco jiného, mě napadlo tohle.

K tomu, aby se z malých chlapců stali Velcí Muži, potřebují hlavně mužské vzory. Děti se učí napodobováním a přebírají od svých rodičů vzorce chování. A tak ideální je, když klukům jako vzor slouží táta a samozřejmě máma.

Když mohou sledovat, jak se dospělý chová, jak řeší různé situace, jak se chová k jiným lidem, jak vytváří svůj život a jak obstarává vše, co do jeho života patří.

A já strašně doufám a věřím, že z našich synů budou dobří lidé. Protože pokud vzory táhnou, tak jací by měli být? Žijí v rodině kde je láska. Všichni se máme rádi. S manželkou si to neustále říkáme a dáváme najevo. I dětem říkáme a denně dokazujeme, jak je máme rádi.

Cestujeme, trávíme spolu všechen volný čas. S manželkou oba pracujeme. Svoji práci máme rádi. Chováme se slušně. Tak snad to vyjde.

Na druhou stranu a teď si budu trochu protiřečit nic svým synům nedaruju zadarmo. Doma musí plnit určité povinnosti, ikdyž je jasné že je čas od času nedělají. Chceme po nich, aby ze školy nosili dobré známky a hlavně aby byli pravdomluvní a čestní.

Vím, že jsem na ně někdy tvrdý až moc, ale doufám, že je to k dobru.

Čeho nejhoršího se můžeme ve výchově kluků dopustit? Podle mě je to žehlení jejich průšvihů, zametání cestiček, přílišné obstarávání a opečovávání.

Mám ambice, aby Daniel byl dobrým kuchařem. Mám ambice, aby byl šéfkuchařem. Mám ambice, abych ho vše z jeho nového řemesla naučil.

Nemám však ambice někam chodit, orodovat, nebo mu vyšlapávat cestičku. Pomůžu, vysvětlím, naučím, ale průsery si musí vyžrat sám.

Pokud dětem pozvolna nepředáváme zodpovědnost za sebe sama, mají pak problém ji samy objevit, ať už z pohodlnosti nebo proto, že to neumí.

A od toho jsme my, rodiče, abychom jim ukazovali, kolik možností se jim nabízí, a že jsme ochotní stát se jejich průvodci na cestách do neznáma nebo je na takové cesty beze strachu vyslat. Průvodci, kteří zasáhnou nebo pomohou, když je to potřeba, z pozice staršího a zkušenějšího poradí a otevřeně sdělí svůj názor s respektem k názorům mláděte, které zkušenosti ještě nemá. Ale průvodci, kteří také dokážou dávat hranice.

Jak tedy můžeme malým klukům pomoci, aby byli v dospělosti Velkými Muži?

Učíme je ctít rodinu a zároveň vlastní hodnotu. Vychováváme je k samostatnosti, nezametáme jim cestičku, naopak, učíme se je vytvářet si vlastní cestu, samozřejmě s omyly a chybami které k tomu patří.

A nabízíme jim vzory, které je mohou inspirovat.

Snad se nám to daří, protože dopředu stejně nevíme, co nám o naší výchově děti řeknou, až budou dospělé.

Autor: Radek Pálka | pátek 17.1.2020 6:00 | karma článku: 29.54 | přečteno: 1715x

Další články blogera

Radek Pálka

Kam zmizel Michelin?

Ti z vás, kteří sledujete Českou gastronomickou scénu jistě i sledujete restaurace s oceněním nejvyšším, tedy s oceněním Michelin. Co víc by si provozovatelé a slavní šéfkuchaři mohli přát než ocenění Michelin.

4.7.2023 v 19:06 | Karma článku: 29.32 | Přečteno: 3830 | Diskuse

Radek Pálka

Končím

Nejedná se o žádný nekrolog, nebo o dopis na rozloučenou. Jen se s tímto slovem ,,KONČÍM,, se v poslední době u kuchařů setkávám čím dál častěji. Jedna věc je, že mnoho kuchařů z oboru odešlo během kovidu. í době u kucha

9.8.2022 v 13:00 | Karma článku: 29.00 | Přečteno: 1338 | Diskuse

Radek Pálka

Proč jsem vydal knihu?

Lidé si vydávají knihy z mnoha různých důvodů. U mě to byla mimo jiné touha tu něco po sobě zanechat, ne jen proběhnout životem a pak navěky zmizet.

5.11.2021 v 10:13 | Karma článku: 6.45 | Přečteno: 246 | Diskuse

Radek Pálka

Zvěřinové hody bez zvěřiny

Mým dávným přáním, ještě z dob totality bylo jít pracovat do zahraničí.Měl jsem štěstí, že ještě když jsem pracoval u Durana, tak oba hlavní kuchaři, jak Jirka Syrový, tak zástupce Zdeněk Trunec

4.10.2021 v 8:33 | Karma článku: 23.16 | Přečteno: 538 | Diskuse

Další články z rubriky Praha a střední Čechy

Michal Merhaut

Když do Kolína přijely tanky…

Zatímco severomořským pobřežím se linuly tóny Kmochových skladeb v podání dechové hudby Veřejného požárního útvaru v Kolíně, do překročení československých hranic prvními jednotkami okupačních vojsk zbývalo jen pár hodin.

23.8.2022 v 9:05 | Karma článku: 14.11 | Přečteno: 182 | Diskuse

Alena Kravarčíková

Anime, Cosplay, Fursuit, zábava puberťáků?

Možná, že už víte, co se u nás doma děje a jak začal příběh mého života s transgender puberťákem.....

22.8.2022 v 10:27 | Karma článku: 13.58 | Přečteno: 622 | Diskuse

Michal Merhaut

Kolínské jaro 1968

Generační obměna členů KSČ a hospodářské zaostávání Československa za západními zeměmi vedlo v 60. letech k nutnosti reforem a k pozvolnému uvolňování tuhého totalitního režimu.

22.8.2022 v 9:51 | Karma článku: 8.48 | Přečteno: 158 | Diskuse

Michal Merhaut

Reflexe roku 1968 v obecních kronikách

Obecní kroniky zaznamenávají události lokálního významu, ať už je to budování vodovodu, úspěchy místního fotbalového mužstva apod.

21.8.2022 v 10:34 | Karma článku: 12.54 | Přečteno: 250 | Diskuse

Alena Kravarčíková

Vyznání MARKOVI

Moc ráda se zamilovávám. Opakovaně, vášnivě, bezhlavě a neustále se zamilovávám do věcí, barev, lidí, dobrého jídla, vína, měst a zemí, bot, neobvyklých hodinek, knih (ne nutně v tomto pořadí) a do stovek dalších oblastí.

11.8.2022 v 15:24 | Karma článku: 11.21 | Přečteno: 433 | Diskuse
Počet článků 80 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 3123

Jmenuji se Radek Pálka a vítám vás na svém blogu o vaření, kuchyni, gastronomii a tak obecně.

Jak to začalo.....

Někde v mých 6-7 letech si rodiče vzali do hlavy, že strašně chci být kuchařem :-). 

Moje mamka byla vyučenou cukrářkou. Avšak po vyučení cukrařinu dělala jen velmi krátce a když přišla v roce 1971 do jiného stavu s bratrem, přestala cukrařinu dělat profesionálně a již se k tomu nikdy naplno nevrátila. 

Nicméně v osmdesátých letech si mamka tajně doma přivydělávala pečením dortů na zakázku. A já, jako dnešní dítě z reklamy jsem se kolem ní motal a asi tím si všichni vzali do hlavy, že kuchařina mě strašně baví a že nic jiného vlastně ani dělat nechci :-). 

Zvláštní je, že pokud je člověku něco dlouhodobě podsouváno, tak tomu začne věřit.  Na konec jsem byl i já tím, který začal říkat, že si od dětství přeje být kuchařem. Možná tomu i tak bylo. Já vlastně ani nevím.

Každopádně se tak i přes některé komplikace stalo a jsem tomu rád.  A z nutnosti je životní láska.

Upřímně láska na první pohled to úplně nebyla.

Díky sametové revoluci v roce 1989 jsem sice nastoupil do chrudimské hotelové školy, ale na příbuzný obor řezník. 

No, nebudu rozebírat má studia. Ale řezníkem jsem se po pár peripetiích vyučil a rok na to jsem udělal rozdílové zkoušky a vyučil se i kuchařem. 

Mým štěstím bylo, že jsem hned po vyučení nastoupil do Restaurantu Grill Duran v Hradci, Králové, kde jsem nejprve řezničil a postupně se přibližoval do kuchyně, až jsem bourání masa úplně pověsil na hřebík. 

Mým druhým největším životním štětím /první je moje manželka/ bylo, že jsem měl to štěstí a dostal jsem se do kuchyně v Duranu, kde vládl tehdy asi třicetiletý šéfkuchař Jiří Syrový.

A díky němu a díky jeho přístupu ze z nutnosti stala LÁSKA NA CELÝ ŽIVOT.

www.sefkucharuvdenik.cz

Nutný výchovný pohlavek, souhlasí Bouček i Havlová s přerušením projevu na Lvu

Moderátor Libor Bouček ostře zareagoval na kauzu ohledně délky proslovu režisérky Darji Kaščejevové na předávání cen...

Švábi, vši a nevychované děti. Výměna manželek skončila už po pěti dnech

Nová Výměna manželek trvala jen pět dní, přesto přinesla spoustu vyhrocených situací. Martina ze Znojma se pokoušela...

Vyzkoušeli jsme podvod z Aliexpressu. Může vás přijít draho, i po letech

Nakoupili jsme na Aliexpressu a pěkně se spálili. Jednu USB paměť, dvě externí SSD a jeden externí HDD. Ve třech...

Chtěli, abych se vyspala s Baldwinem kvůli jeho výkonu, říká Sharon Stone

Herečka Sharon Stone (66) jmenovala producenta, který jí řekl, aby se vyspala s hercem Williamem Baldwinem (61). Měla...

Konec nadvlády programátorů. Pozic ubývá, na jednu se hlásí stále víc lidí

Premium Ochota firem splnit uchazečům skoro jakýkoli požadavek a velmi nízká konkurence. Tak by se ještě nedávno dala definovat...