Vánoční večírek - za odměnu, nebo za trest?

Právě skončilo období vánočních večírků. Spousty firem se se svými zaměstnanci setkávají v různých restauracích. Společně hrají bowling, únikové hry, nebo si jen tak posedí u sklenky svařáku.

Mnoho firem dokonce vyjíždí za hranice měst. Svým zaměstnancům hradí pobyt, jídlo, pití, no každému jak hrdlo ráčí.

Já sám jsem se spousty večírků účastnil jako host /zaměstnanec/ a spousty jsem se účastnil jako ten, který večírky pro firmy organizoval, nebo pro ně vařil.

Vždy je zajímavé a je jedno v jaké roli jste pozorovat hosty, případně kolegy, jak se vám mění před očima, pokud zrovna nepijete.

Vánoční večírky se zpravidla neobejdou bez trapasů. Někdo se neudrží a tak nějak pod tíhou požitého alkoholu si pustí pusu na špacír.

Bohužel většinou u nadřízeného, který je jako na potvoru střízlivý a vše si pamatuje.

Někdo se moc opije, jiný je za suchara, jiný je středem pozornosti tím, co si vzal na sebe, jiný zase jak se chová.

Párují se dvojice, které by se jindy nepárovaly. Mnohdy vidíme své nadřízené v pozicích, ve kterých bychom je asi vidět neměli atd… Tak to prostě na firemních večírcích chodí. Kancelářské se nekamarádí s těmi, co pracují manuálně a naopak. Tedy minimálně na začátku večírku. Později to z pravidla bývá jedno :-).

Já sám jsem zastáncem toho, že co se na večírku upeče, to tam taky zůstane. Nikdy jsem po nikom nechtěl omluvu za to, co mi řekli, nebo abych rušil tykání, ke kterému během večírku došlo. Ale zažil jsem a zažívám, že za mnou po večírcích chodí kolegové a stěžují si na mé podřízené a stěžují si co řekli, co udělali a kolik toho vypili.

Vánoční večírky jsou velmi nebezpečné.Lidi se odváží a pak se odváží :-).

Již léta chodím na vánoční večírky tak nějak ze slušnosti. Být na začátek. Pozdravit se s kolegy, poslechnout si oficiality, jak se společnosti vedlo, jak se vede, plány do budoucna, vyhlášení zaměstnance roku atd…. a potom po anglicku zmizet.

Vánoční večírek vnímám jako příležitost pro zaměstnance, aby se dosyta najedli, aby popili, probrali vše, co šéf slyšet nemusí, zatancovali si a pokud možno slušně odešli domů.

A u většiny vyjmenovaného vím, že být nemusím.

Ale jednou se mi trapas stal.

To už bude dobrých 14 let. Manželka byla doma sama s malým, ani ne ročním synem, který byl nemocný. Stůl v obýváku plný léků, sirupů a teploměrů. Manželce taky nebylo nejlépe, a tak jsem slíbil, že se na večírku zastavím jen na skok, tak nějak ze slušnosti a pojedu domů.

Večírek probíhal více méně klasicky. Uvítání majitely společnosti, slovo ředitele.

Personální ředitelka měla tu milou povinnost rozdat vánoční dárky a poukázky.

Za dárek jsem byl moc rád, Dostali jsme kosmetický balíček. Dokonce s kosmetikou pro ženy, takže jsem celý večer myslel na to, jak udělám své unavené, nemocné a pečující ženě radost, až ji tento krásný značkový kosmetický balíček donesu.

Na recepci v hotelu kde jsem tehdy pracoval, byla jako vedoucí jistá Olina. Taková typická vyžilá hospodská dáma, která si o sobě jistě myslela, jak není krásná, ale pravda byla její představě velmi vzdálená. Ale proto, že Olina bydlela někde blízko mě, domluvili jsme se již na začátku, že spolu pojedeme taxíkem, abychom ušetřili.

No a jak už to na tokových večírcích chodí. Jedno pivo, druhé pivo, třetí pivo.

„Šéfe, dáme si panáka“. 

„Ne, spěchám domů, mám tam nemocnou ženu a syna“

„Ok, tak jednoho“

Už asi víte co následovalo. U jednoho nezůstalo. K tomu nějaké to pivo a byl jsem, jak zákon káže.

A najednou Olina. Že prý jedem. A zmizela.

A jak jsem se bál, aby mi neujela, chytnul jsem oblečení, kosmetický balíček pro moji milovanou ženu a mazal hledat Olinu.

Tu jsem nakonec našel. Taxík mě odvezl domů a já šel spokojeně spát.

Ranní probuzení nebylo nejpříjemnější. Hlava trochu bolela. Trochu výčitky, že jsem se opil, a že jsem nepřijel domů, jak jsem slíbil. Na druhou stranu patřičná hrdost, že jsem přijel relativně včas, relativně v pohodě, že jsem dovezl ženě dárek a že jsem nezlobil.

Jsem si tedy myslel.

Když jsem vylezl a v koupelně se dal troch dohromady, zjistil jsem, že žena je již v kuchyni.

,, Dobré ráno lásko“

,, Nazdar“

A jéje pomyslel jsem si.

,, Copak je lásko“

,, Kde jsi včera byl“

,, No kde bych byl? Přeci na večírku. Vždyť jsem ti to říkal“

,, Zajímavé!!!“

,, Co je na tom zajímavé lásko?“

,, Kdo je Olina?“

,, Olina? Kolegyně z práce. Proč?“

,, Zajímavé.“

Já vůbec nechápal co je na tom zajímavého. Snažil jsem se pátrat v paměti, co se stalo, ale v hlavě vymeteno.

,, Ptám se tě, kde jsi byl?“

,, No vždyť ti říkám, že na večírku. Olina, to je hrozně ošklivá kolegyně z recepce /snažil jsem se odlehčit vzniklou hustou situaci/, se kterou jsem se jen svezl taxíkem. Nic víc. Proč se ptáš?“

,, Já jen, že jsi přijel domů. Smrděl jsi jak děvka. Když jsi přišel do obýváků, chtěl sis asi zapálit cigáro, ale to ti nějak nevyšlo. Bodejť by jo, když sis do huby cpal teploměr co mám na Daniela a celej jsi ho seškvařil.

A aby toho nebylo málo, celou noc jsi mě hladil a říkal mi Olinko!!!“

No ty vole!!!

A víte, co se stalo?

Jak jsem letěl z té párty za Olinou, aby mi neujela, tak jsem v podroušeném stavu upustil kosmetický balíček, který jsem celý večer opečovával pro moji milovanou ženu.

Jenže mi nějak upadl. A jak jsem ho křečovitě držel, aby mi nespadl znovu, tak jsem si nevšiml, že se některý z výrobků rozbil. Toho jsem si všiml až později.

A jak jsem byl upatlaný od nějakého toho ženského krému, tak jsem si to jen rozpatlal na svetr a balíček jsem vztekle vyhodil do prvního odpadkového koše.

Takže jsem své milované ženě žádný dárek nedovezl.

Ale díky tomu, že jsem si vzpomněl jsem alespoň dokázal vysvětlit proč ,,smrdím jako děvka,,.

To, proč jsem se snažil vykouřit teploměr a proč jsem manželce říkal Olinko nevím. Tedy nevím. Vím. Ta svině alkohol za to může :-).

Jediná klika, že již tenkrát se jednalo o teploměr digitální a ne rtuťový. To bych tu již dávno nebyl.

Trvalo dlouho, než mi manželka odpustila. A myslím, že mi uvěřila až po letech, kdy jsme onu Olinku potkali náhodou v Tescu. Teprve až tady mi snad uvěřila, že jsem s Olinkou opravdu nikdy nic neměl.

Takže na vánoční večírky bacha. Jste v průšvihu ani nevíte jak.

Co říct závěrem?

Vánoční večírek má být příležitostí, jak se pobavit s kolegy především o nepracovních věcech, o tom kdo má napečeno, kdo již má nakoupené dárky, jestli již mají zabaleno, zkrátka popovídat si jako přátelé. Faktury, termíny, pracovní záležitosti nechme alespoň pro tento den spát. Užijte si jej a nechte na sebe dýchnout to přicházející kouzlo Vánoc. Nehledejme konspirativní teorie, nedomýšlejte, co by, jak by, proč by.

Zkrátka dejte si vanilkový rohlíček, připijte si se šéfy a kolegy, popřejte si krásné Vánoce plné lásky, pohody a klidu. A hlavně, bacha na teploměry!!!

Hezké Vánoce všem. Radek Pálka