Jak se vaří v televizi

V roce 1998, to jsem jako mladý začínající kuchař pracoval v hotelu Hilton jsem dostal nabídku jít spolutvořit tenkrát první kuchařskou Show. Její název byl Mňam aneb Prima vařečka.

Mnozí z vás se na to jistě ještě pamatují. Tato kuchařská show běžela několik let.

Já sám jsem natočil přes 100 dílů.

Pokud se nepletu, tak to na Primě běželo každý všední den v podvečer. Byl to fajn čas. Vidět jak to chodí v televizi. Jak se takový pořad tvoří a v neposlední řadě se vidět se známými tvářemi.

Mně v té době bylo 23 let a jako kluk z malého města jsem to velmi prožíval a k samotnému natáčení jsem vždy přistupoval velmi zodpovědně.

Vždyť kolik kuchařů tenkrát chodilo po Čechách a nás 5 nebo 6 kuchařů, kteří jsme se tam tenkrát střídali jsme měli to štěstí být u toho.

Točilo se v jeden den většinou celý vysílací týden.

Tedy začali jsme ráno a skončili v noci. Většinou se za jeden týden natočil celý měsíc.

Tato forma pořadu byla předtáčena, takže to nebyl zas až takový stres. Když se něco nepovedlo, mohlo se to vzít znovu.

Jen ta čekání mezi jednotlivými natáčeními bylo příšerné. To jsme potom měli čas, abychom vymýšleli blbosti.

Abych těm, co se nepamatují připomněl o co tam šlo.

Ve studiu byli 2 soutěžící - diváci, kteří se do soutěže přihlásili /po pravdě to byl většinou placený komparz/ a každý soutěžící měl k ruce jednoho profi kuchaře, tedy nás.

Moderátorem pořadu byl Mojmír Maděrič. Později ho vystřídala Katka Josífková a potom další a další, ale to jsem tam už nebyl.

Týmy měly nějakého společného jmenovatele, jako třeba kuře.

A v časovém limitu 20 minut museli připravit jídlo dle svého oblíbeného receptu, který si přivezli.

Na konci porota ve složení moderátor, host a jeden z nezávislých kuchařů, který měl takzvané vzdělávací okénko jídla ochutnali a vybrali vítěze.

Pravidelně jeden řekl že mu chutná rezept zeleného týmu, druhý červeného týmu a ten třetí to napínal, aby rozhodl. Komedie. Vítěz dostal nějaký hrnec od Tescomy a poražený cenu útěchy.

Sranda byla, že komparzisté chodili do tohoto pořadu jen s vidinou vydělaných peněz a být v televizi. Takže samozřejmě žádný svůj recept neměli a s tím co vaří se seznámili teprve ve studiu. Naší prací bylo seznámit soutěžící s receptem natolik, aby to vypadalo jako že je to opravdu jejich recept a potom to za ně uvařit :-).

Ale tak to je. V televizi vše vypadá jinak. Ne vše musí být úplně perfektní. Stačí to postavit na kameru tak, aby to vypadalo a bylo.

Jak jsem již zmínil, na konci pořadu tři ochutnávali.

Logicky tedy měl každý na stole dva kompletní příbory. Na jedno a druhé jídlo.

My jsme s kolegy kuchaři vymysleli to, že jednomu ochutnávači jsme potřeli první vidličku feferonkou a druhému ochutnávači jsme natřeli druho vidličku feferonkou. Třetí měl příbor nedotčený.

Samotné hodnocení potom probíhalo následovně:

Hodnocení prvního jídla:

Ochutnávač č. 1 Noooo, toto jídlo je velmi pikantní. Ani jsem si nevšiml, že byste do jídla něco pálivého dali?

Soutěžící nevěřícně koulí očima, protože tam nic pálivého nedal.

Ochutnávač č. 2 Mně to nepřijde pálivé. Naopak

Ochutnávač č. 3 Mně to taky přijde v pohodě

Ochutnávač č. 1  No to jsem blázen? Mně to pálí jako čert. Vy nic necítíte

Ochutnávač č. 2 Ne

Ochutnávač č. 3 Ne

Hodnocení druhého jídla:

Ochutnávač č. 2 Nooo, tak teď musím uznat, že toto jídlo tedy na rozdíl od toho předchozího pálí pěkně.

Ochutnávač č. 1 Tak to tedy ne. Nevím, jestli je to pálivostí toho prvního jídla, ale já nic necítím.

Ochutnávač č. 3 Já nic necítím. Asi mám plechovou hubu.

Třetí soutěžící se v ten moment cítil jako nadčlověk, protože zatímco dva ochutnávající kolegy pálila huba, on nic necítil.

Ochutnávač č. 2 No to mi neříkejte že nic necítíte. Vždyť já úplně brečím jak to pálí.

Ochutnávač č. 1 Nic

Ochutnávač č. 3 Nic

Soutěžící opět nevěřícně valí oči, protože nic pikantního do jídla nedal.

Nevím už jestli vyhráli zelení nebo červení, ale my se náramně bavili. Tedy my zasvěcení.

A skutečně se tento díl odvysílal. I s tím zmateným koncem.

Na konec jsme se přiznali jak to tenkrát bylo. A prošlo nám to.

Jednou jsem měl ve studiu hosta, který se tvářil že něco dělá jen když byl v záběru. Recept ho vůbec nezajímal a pokud byl mimo kamery, tak mi neustále užíral mandle, které jsem já pracně loupal a které jsme potřebovali do dalšího vstupu.

Nedbal mých komentářů. Nevyslyšel mé žádosti a jak jsem mandle loupal a dával je do misky on je žral a žral.

Ok, jak chceš řekl jsem si a v nestřeženém okamžiku jsem do misky s mandlemi přimíchal několik oloupaných stroužků česneku. Jak krásně splynuly s oloupanými bílými mandličkami.

To jste měli vidět, když tam ten stroužek poslal a rozkousal v domnění,

že se jedná o mandli :-). Sice se muselo na chvíli zastavit natáčení, ale měl jsem klid a mandlí už se nedotknul.

Byl to skvělý čas. V té době se z nás stali slavní kuchaři. Lidi nás poznávali na ulici, posílali nám do televize dopisy, a dokonce jsme rozdávali autogramy.

Pro mě asi největším štěstím bylo, že jsem měl tu čest a osobně se potkal se spoustou známých osobní. Jmenovitě třeba Václav Fisher, Václav Vydra, Zdeněk Mahdal, Karel Černoch, Stella Zázvorková, Jiřina Bohdalová, Martin Zounar a jiní.

Potom jsem se rozhodl, že pracovně odjedu do Afriky a následně Itálie a do tohoto pořadu jsem se už nikdy nevrátil. Nehledě na to, že asi rok po mém odchodu pořad skončil.

Uplynulo 20 let v lednu 2019 jsem dostal nabídku zaskočit do Snídaně s Novou.

Asi jim někdo vypadl a nějak přišla řada na mě.

Pamatuji se, jak jsem seděl ve své kanceláři a zazvonil telefon s neznámým číslem.

Dobrý den produkce televize Nova. Pane Pálka, máme na vás prosbu, na pozítří nám vypadl jeden host který měl vařit. Nemohl byste prosím zaskočit?

No ty kráso. Už mě ani ve snu nenapadlo, že bych měl jít zase do televize. Jako pozítří? A co budu vařit? Ty jo, a já mám zrovna inventuru? Takže do noci v práci a v 5 abych byl na Barrandově? No to nedám.

To vše mi během pár sekund proběhlo hlavou.

Ve skutečnosti jsem však odpověděl ano, rád.

Byl jsem si moc dobře vědom, že takové nabídky nechodí denně. A doufal jsem, že vyjde-li to, tak bych se potom v televizi mohl objevovat třeba častěji.

Mé přání bylo vyslyšeno. Asi se můj výstup líbil, protože jsem v televizi od ledna byl už 5x a v druhé polovině května jdu po šesté.

Natáčení na Nově je oproti mé první zkušenosti na Primě jiné. Hlavně v tom, že na každý vstup mám cca 7 minut /vstupy jsou během vysílání 3 / a hlavně to jde živě.

Takže co člověk řekne nebo udělá, už to nejde vzít zpět.

Nejprve jsem se živých přenosů bál a  následně se na to začal těšit.

To je právě ten adrenalin, který mě na tom baví.

A jak to ve Snídani probíhá? Do studia přijdu ráno v 5. Někdy i dřív, ale to se moc nelíbí rekvizitářům, že se jim tam někdo motá.

Takže přijdu v pět. Přivezu si sebou veškeré suroviny a pokud je třeba i hotové výrobky.

Ty tedy v případě, že je recept náročnější a nestihl by se uvařit v reálném čase.

Z rekvizitárny si přinesu mističky, misky, prkénko atd…. a všechny suroviny které jsem si dovezl si přendávám, aby to ladilo s prvním receptem a na stole to vypadalo dobře.

Potom přijde hlavní kameraman a stejně mi to vše zpřehází aby to zase z jeho pohledu vypadalo dobře.

Mezi tím už do studia přijdou moderátoři. Jdou do kostymérny, maskérny, aby narozdíl ode mě vypadali k světu. Já chodím ve svém rondonu a maskovat nepotřebuju :-)

Jediné co musím, je nechat si na kalhoty připnout port a protáhnout ho dopředu na rondon, abych byl slyšet.

A pak už je 5:55 a začíná se vysílat. Když jsem byl na Nově úplně prvně, strašně mě překvapilo, že se mě nikdo neptá jak to bude probíhat, co se bude vařit. Nic.

S nikým jsem se na ničem nedomluvil.

Prostě se začalo vysílat. Během reklamní pauzy se mi moderátoři představili a šlo se na věc.

Nevím, jak to dělají ostatní kuchaři, ale já vždy do produkce zasílám recepty které budu vařit, včetně nějakých zajímavostí. Vařím-li s červenou řepou, najdu jim něco o řepě.

Je-li společným jmenovatelem špenát, najdu si a pošlu něco o špenátu.

Na základě toho jsem pochopil, že se mě vlastně ani ptát nemusí, protože produkce jim mé informace zařadila do scénářů.

První vstup. Nervozita samozřejmě. Ale dobrý povedlo se.

Potom už z vás ta tréma tak nějak spadne. A ono to potom jde.

Nevím, jak se točí jiné pořady. Ale ve Snídani je neuvěřitelná pohoda.

Moderátoři a všichni členové štábu se chovají velmi slušně a přátelsky.

Skoro všichni si s vámi tykají a na nic si nehrají.

Jako kuchař si tam připadáte jako král, protože jsou všichni hrozně hladoví, takže o okaždé pauze je můj stůl obklopen hladovými krky a všichni chtějí ochutnat.

Proto vždy do studia vozím jídla víc, než kolik na skutečné natáčení potřebuju.

Prostě aby se všichni najedli.

Doufám, že ta pohoda je cítit i z obrazovek.

Jsem rád za tuto zkušenost a doufám, že ještě dlouho potrvá.