Velikonoční hodování

18. 04. 2019 6:00:00
Velikonoce. Jsou nejvýznamnějším křesťanským svátkem, oslavou z mrtvýchvstání Ježíše Krista. Vedle toho jsou Velikonoce obdobím lidových tradic spojených s vítáním jara, které s náboženským svátkem souvisí jen volně.

Toliko citace z Wikipedie.

Rozhodl jsem se prozkoumat a zjistit něco málo o Velikonocích, tradicích a zvyklostech hlavně stravovacích. A jak tak již několikátý den brouzdám internetem a hledám vše dostupné, začínám trochu litovat, že už Velikonoce nejsou tím co bývaly.

Jako malý kluk si pamatuju, že v Jaroměři se Velikonoce celkem držely. Vždy jsme před Velikonocemi barvili vajíčka. Většinou se jednalo o vajíčka, na která jsme dávali různé lístečky. Vajíčka následně balili do gázy a vařili v cibulových slupkách. Po uvaření a vychladnutí se vajíčka potřela kůží se slaniny, aby se patřičně leskla.

Mamka pekla beránky. Nám velkého, pro koledníky malé beránky a zajíčky.

Pamatuji se, že mamka měla takovou železnou zavírací formu, takže beránek po vyndání měl i záda. Rok co rok stejný příběh. Těsta bylo ve formě moc, takže to vytékalo a pravidelně nešel beránek úplně ven, takže většinou ve formě zůstal čumák.

Ten vždy mamka na beránka různě lepila, aby beránek nevypadal postiženě :-).

Velikonoční nádivka se u nás a ani nevím proč nedělala. Tu jsem měl až u své tchýně. Ta ji dělala vynikající. S uzeným a kopřivami. K nádivce se podával bramborový salát. Mňam.

Skvělá tradice. Pokračujeme v ní i my doma.

Doma jsme každoročně na Velikonoce měli kůzle. Táta pracoval jako poštmistr na jaroměřské poště a s velkým autem objížděl okolní vesnice. Takže měl vytipováno komu se co narodilo a tak kůzlátko bylo rok co rok.

Většinou jsme ho dělali pečené, nebo z kýty se dělaly řízky.

Chodil jsem s tátou a bráchou hodovat. Později jen s bráchou a potom s kamarády ze školy jsme chodili za spolužačkami a jejich sestrami a maminkami.

Celkem se tradice držela. Cestou jsme potkávali spousty jiných koledníků s košíky plnými různých sladkostí a vajíček.

Soused v baráku, jistý pan Žižka mě naučil plést pomlázku z osmi proutků, takže jsem rok co rok měl pomlázku z čerstvého proutí a s ní to patřičně štíplo, když holka dostala na zadek. Děvčata samozřejmě vázala na pomlázku pentle a čím více pentlí na pomlázce bylo, tím míň to bolelo.

Jako dospělý jsem už hodovat nechodil. Tradice se obnovila zase až když jsem sám měl své 2 syny a začal chodit s nimi. Manželka je z Radotína a tak i tam se velikonoční tradice celkem dodržovaly.

Jen mám pocit, že v posledních letech, tedy minimálně v Praze se tradice Velikonoc ztratila.

Lidé na Velikonoce z Prahy odjíždí. Koledovat se nechodí. Tradice se nedrží. Málokdo ví co je škaredá středa, zelený čtvrtek, velký pátek atd...

Skoro nikdo netuší, proč se vlastně Velikonoce slaví. Mnohdy je to vnímáno pouze jako prodloužený víkend. Škoda.

Nedávno mi jeden celkem dobře postavený člověk ve věku kdy by to vědět mohl, když jsme se bavili o Velikonocích povídá ,, to jsou Velikonoce zase v pondělí,,? Vůbec netuší co to Velikonoce jsou a proč jsou v pondělí.

Rozhodně za to může fakt, že Češi jsou obecně národ nevěřící, takzvaně Neznabozi.

I já k nim patřím. Ale znovu říkám škoda. Měli bychom si vzít víc z tradic. Možná se částečně vrátit ke kořenům a najít si v tom to krásné. Nejen ten prodloužený víkend.

Beránek, vajíčka, mazanec, nádivky patří k Velikonočním svátkům stejně jako třeba pomlázka. Tradičních velikonočních jídel je ale mnohem víc.

Na Boží hod Velikonoční vzala babička k svěcení s sebou do kostela mazanec, víno a vejce. Když to pak domů přinesla, rozkrájelo se svěcené, každý z domácích dostal po kousku a trochu vína. Drůbež a dobytek dostaly zase od obojího jako na Vánoce, aby prý byly domu příchylné a hojný užitek dávaly, povídala babička.(Božena Němcová, Babička)

Velikonoce řadíme na seznam největších křesťanských svátků, spjatých s památkou smrti a zmrtvýchvstání Ježíše Krista.

Symbolizují vykoupení, naději a znovuzrození ukřižovaného Krista.

Nejedná se tedy pouze o prodloužený víkend, jak si mnozí mohou myslet, ba právě naopak.

Ze všech svátků mají nejdelší přípravné období. Vrcholí takzvaným Velkým týdnem, který začíná květnou nedělí a pokračuje v Zelený čtvrtek, Velký pátek, Bílou sobotu, zakončen slavností Vzkříšení. Všechny tyto dny jsou protknuty střídmostí, půstem, klidem, tichem, meditací a rozjímáním.

Velikonoce, období půstu

Velikonoční půst bývá pravidelně započat tzv. Popeleční středou, po které následují čtyři desítky dní. Čtyřicet dní symbolizuje dobu Ježíšova pobytu na poušti.

K předvelikonoční kající době se dříve vázal půst v pravém slova smyslu, během kterého věřící nepozřeli sousta.

Půstem rozumíme konzumaci jednoho pokrmu během dne. Zdrženlivostí pak rozumíme vyloučení konzumace masa teplokrevných zvířat, které bylo považováno spíše jako gastronomický komfort. Namísto vepřového či hovězího masa se tak velmi často připravovaly cenově dostupnější ryby, kterých bylo v Čechách i na Moravě dostatek.

Jak vypadala krmě během půstu újmy a zdrženlivosti?

K prvnímu jídlu se rodina scházela až navečer. Jedl se hlavně chléb, zelenina a sušenéovoce. Obvyklými postními pokrmy pak byly zasmažené polévky, kaše, placky, vdolky. Omastek nahrazovala povidla či rozvařené sušené ovoce.

K tradičním polévkám patřila hrachová, čočková, fazolová, zelná, bramborová, kmínová, kyselo a česnekový oukrop. Oblíbené bývaly taktéž i kaše, pro jejichž základ posloužily vločky, pohanka, jáhly, luštěniny,semenec čimák.Ať už se servírovalo cokoli, strava měla být hlavně skromná.

Velikonoční tradice

K starobylým obyčejům během postního období patřil zvyk vařívat ve zvláštních nádobách, které nesloužily k přípravě živočišných pokrmů, navíc, nikdy se nesetkaly s živočišným omastkem. Mnohde se však vařívalo postaru, v hliněných nádobách, kovové příbory se na znamení smutku vyměnily za dřevěné.

Velikonoční hodový jídelníček

Na Boží hod Velikonoční se pekl beránek, později jej však vystřídala sladká náhražka z těsta. Místo jehněčí pečeně se také pekla tzv. hlavička, sekanice nebo velikonoční svítek.

Svou, ještě pohanskou tradici má i pečení mazanců,symbolizujících sluneční kotouč.

Těsto na mazance bylo totožné s těstem na Vánočku.

Křesťanské mazance se od těch pohanských liší vyrytým křížem.

Velikonocím vévodí vejce, která se přidávají do celé řádky pokrmů. Vaří se natvrdo, poté se zdobí. Velikonoční pokrmy, hlavička, beránek, mazanec, vajíčka, ale i šunka či holoubátka, se o Božím hodu velikonočním přinášejí do kostela, kde se následně světí.

Od Škaredé středy už začínají jídelní zvyklosti spojené s Velikonocemi.

Škaredá středa- tento den mělo i jídlo vypadat nepovedeně, potrhaně. Často se připravovaly bramborové placky nebo bramboráky. Před podáváním se záměrně potrhaly, aby jídlo naplnilo tradici Škaredé středy.

Zelený čtvrtek– tento den se vařilo z jarní zeleně a luštěnin. Zelené polévky bývaly hlavně z kopřiv, špenátu, zelí a petrželky. K nim se podávaly škvarkové placky nebo pletence.

Kočičí tanec byla oblíbená směs čočky a krup, která se zapékala s osmaženou cibulkou a majoránkou. Už i naši předci věděli, že právě majoránka jim pomůže, aby nenastal kočičí tanec v nich.

Dobrotou bývala tento den pučálka. Je to naklíčený hrách, který se opeče na pánvi.

K němu se přidá sůl s pepřem, nebo sladká varianta je s medem a rozinkami.

Velký pátek– byl spojován s celodenním půstem. Ne všichni ho však dodržovali.

Pokud se něco jedlo, byla to hustá polévka s kysaným zelím, bramborami, fazolemi.

V některých krajích se jedla i ryba, a pokud nebyla, pekly se bramborové placky ve tvaru ryby. Tento den se nepilo mléko a nejedla vejce.

Bílá sobota– po celých Čechách se jedla pečená velikonoční nádivka. Složení se místně lišilo, ale nejčastějšími složkami bylo nakrájené pečivo, maso, vejce, kopřivy, česnek. Na Bílou sobotu se pekl mazanec.

Boží hod velikonoční– tento den byl spojen s velkou pohostinností. Peklo se maso, hlavně drůbež, skopové i jehněčí. V chudších rodinách, kde nebylo maso, se pekl beránek sladký. Tak byla dodržena tradice a ve všech rodinách byl pečený beránek.

Dalším sladkým pečivem byly i pletené jidáše, jako symbol provazu pro Kristova zrádce. Oblíbenou sladkostí byly i boží milosti, které se smažily a obalovaly v cukru.

Velikonoční pondělí– asi každý si tento den spojuje s vajíčky. Nejinak tomu bylo i dříve. Barvená vejce se dávala koledníkům jako symbol jara a znovuzrození. V tento den se jedla vejce na všechny podoby – vařená, smažená, plněná. Co chlapci vykoledovali, se pak přidávalo do omáček, jako přílohy, dělaly se pomazánky.

V naší rodině v tradici pokračujeme. Manželka peče vynikající domácí chléb z těsta, do kterého přidává brambory. Ideálně ještě teplý chléb mažeme máslem a hořčicí a klademe nakrájenými vajíčky. To byste měli vidět ten koncert. Neuvěřitelné, jak je to dobré. Ale 1x do roka a dost. To jedno z těch jídel, na které si celý rok počkáme.

Velikonoční vajíčko - Protože vejce obsahuje zárodek života, bylo již od pradávna symbolem plodnosti, úrodnosti, života a vzkříšení, v předkřesťanských dobách bylo někde dokonce dáváno do hrobu k mrtvému. Vejce nacházíme již před křesťanstvím při pohanských oslavách jara. Zvyk konzumovat vejce v době svátků souvisel pravděpodobně i s postem, který Velikonocům předcházel, a při kterém se vejce jíst nesměla, proto lidé netrpělivě čekali, až postní doba skončí. Ve spojení s lidovou tradicí vznikl zvyk zdobení vajíček doprovázený řadou obřadů a pověr. Vejce něco skrývá, je jako zamčený hrob, ve kterém je přesto ukryt život. Tady je zřetelné symbolické spojení se Zmrtvýchvstáním Ježíše a s křesťanskými Velikonocemi.

Velikonoční zajíček -V dnešní rozšířené evropské tradici je označován zajíc za toho, kdo o Velikonocích přináší vajíčka, nejlépe čokoládová. Podle jednoho výkladu vzniklo spojení z toho důvodu, že zajíc na jaře hledá v blízkosti lidských obydlí potravu a jelikož je plachý a lidí se straní, je mu přisuzováno i tajné roznášení velikonočních vajec. Jiný názor na vznik spojení velikonočního zajíce s vajíčkem poukazuje na zvyk, kdy se do chleba upečeného ve formě zajíce položilo velikonoční vejce, čímž se sdružily tyto dva symboly - není potom divu, že časem vznikla představa, že vajíčka snáší nebo přináší zajíc. Bývalo také zvykem, aby kmotři zvali děti k tzv. honění velikonočního zajíce, to znamenalo, hledání ukrytých vajíček v zahradě.

Tak snad jsem vám pomohl rozšířit si obzory a dozvědět se o Velikonocích něco, co jste třeba do dnes ještě ani nevěděli.

A pokud tomu tak je, jsem rád.

Veselé a šťastné Velikonoce.

Radek Pálka

Autor: Radek Pálka | čtvrtek 18.4.2019 6:00 | karma článku: 9.85 | přečteno: 677x

Další články blogera

Radek Pálka

Kam zmizel Michelin?

Ti z vás, kteří sledujete Českou gastronomickou scénu jistě i sledujete restaurace s oceněním nejvyšším, tedy s oceněním Michelin. Co víc by si provozovatelé a slavní šéfkuchaři mohli přát než ocenění Michelin.

4.7.2023 v 19:06 | Karma článku: 29.32 | Přečteno: 3830 | Diskuse

Radek Pálka

Končím

Nejedná se o žádný nekrolog, nebo o dopis na rozloučenou. Jen se s tímto slovem ,,KONČÍM,, se v poslední době u kuchařů setkávám čím dál častěji. Jedna věc je, že mnoho kuchařů z oboru odešlo během kovidu. í době u kucha

9.8.2022 v 13:00 | Karma článku: 29.00 | Přečteno: 1338 | Diskuse

Radek Pálka

Proč jsem vydal knihu?

Lidé si vydávají knihy z mnoha různých důvodů. U mě to byla mimo jiné touha tu něco po sobě zanechat, ne jen proběhnout životem a pak navěky zmizet.

5.11.2021 v 10:13 | Karma článku: 6.45 | Přečteno: 247 | Diskuse

Radek Pálka

Zvěřinové hody bez zvěřiny

Mým dávným přáním, ještě z dob totality bylo jít pracovat do zahraničí.Měl jsem štěstí, že ještě když jsem pracoval u Durana, tak oba hlavní kuchaři, jak Jirka Syrový, tak zástupce Zdeněk Trunec

4.10.2021 v 8:33 | Karma článku: 23.16 | Přečteno: 538 | Diskuse

Další články z rubriky Praha a střední Čechy

Michal Merhaut

Když do Kolína přijely tanky…

Zatímco severomořským pobřežím se linuly tóny Kmochových skladeb v podání dechové hudby Veřejného požárního útvaru v Kolíně, do překročení československých hranic prvními jednotkami okupačních vojsk zbývalo jen pár hodin.

23.8.2022 v 9:05 | Karma článku: 14.11 | Přečteno: 182 | Diskuse

Alena Kravarčíková

Anime, Cosplay, Fursuit, zábava puberťáků?

Možná, že už víte, co se u nás doma děje a jak začal příběh mého života s transgender puberťákem.....

22.8.2022 v 10:27 | Karma článku: 13.58 | Přečteno: 625 | Diskuse

Michal Merhaut

Kolínské jaro 1968

Generační obměna členů KSČ a hospodářské zaostávání Československa za západními zeměmi vedlo v 60. letech k nutnosti reforem a k pozvolnému uvolňování tuhého totalitního režimu.

22.8.2022 v 9:51 | Karma článku: 8.48 | Přečteno: 160 | Diskuse

Michal Merhaut

Reflexe roku 1968 v obecních kronikách

Obecní kroniky zaznamenávají události lokálního významu, ať už je to budování vodovodu, úspěchy místního fotbalového mužstva apod.

21.8.2022 v 10:34 | Karma článku: 12.54 | Přečteno: 250 | Diskuse

Alena Kravarčíková

Vyznání MARKOVI

Moc ráda se zamilovávám. Opakovaně, vášnivě, bezhlavě a neustále se zamilovávám do věcí, barev, lidí, dobrého jídla, vína, měst a zemí, bot, neobvyklých hodinek, knih (ne nutně v tomto pořadí) a do stovek dalších oblastí.

11.8.2022 v 15:24 | Karma článku: 11.21 | Přečteno: 433 | Diskuse
Počet článků 80 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 3127

Jmenuji se Radek Pálka a vítám vás na svém blogu o vaření, kuchyni, gastronomii a tak obecně.

Jak to začalo.....

Někde v mých 6-7 letech si rodiče vzali do hlavy, že strašně chci být kuchařem :-). 

Moje mamka byla vyučenou cukrářkou. Avšak po vyučení cukrařinu dělala jen velmi krátce a když přišla v roce 1971 do jiného stavu s bratrem, přestala cukrařinu dělat profesionálně a již se k tomu nikdy naplno nevrátila. 

Nicméně v osmdesátých letech si mamka tajně doma přivydělávala pečením dortů na zakázku. A já, jako dnešní dítě z reklamy jsem se kolem ní motal a asi tím si všichni vzali do hlavy, že kuchařina mě strašně baví a že nic jiného vlastně ani dělat nechci :-). 

Zvláštní je, že pokud je člověku něco dlouhodobě podsouváno, tak tomu začne věřit.  Na konec jsem byl i já tím, který začal říkat, že si od dětství přeje být kuchařem. Možná tomu i tak bylo. Já vlastně ani nevím.

Každopádně se tak i přes některé komplikace stalo a jsem tomu rád.  A z nutnosti je životní láska.

Upřímně láska na první pohled to úplně nebyla.

Díky sametové revoluci v roce 1989 jsem sice nastoupil do chrudimské hotelové školy, ale na příbuzný obor řezník. 

No, nebudu rozebírat má studia. Ale řezníkem jsem se po pár peripetiích vyučil a rok na to jsem udělal rozdílové zkoušky a vyučil se i kuchařem. 

Mým štěstím bylo, že jsem hned po vyučení nastoupil do Restaurantu Grill Duran v Hradci, Králové, kde jsem nejprve řezničil a postupně se přibližoval do kuchyně, až jsem bourání masa úplně pověsil na hřebík. 

Mým druhým největším životním štětím /první je moje manželka/ bylo, že jsem měl to štěstí a dostal jsem se do kuchyně v Duranu, kde vládl tehdy asi třicetiletý šéfkuchař Jiří Syrový.

A díky němu a díky jeho přístupu ze z nutnosti stala LÁSKA NA CELÝ ŽIVOT.

www.sefkucharuvdenik.cz

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...