Jak jsem potkal štěstí

3. 04. 2019 6:00:00
Tento článek bude jiný než všechny mé předchozí. V těch předchozích článcích se většinou věnuji gastronomii nebo mým cestám. V tomto článku chci dokázat,že se dá potkat štěstí.

Říká se, že štěstí sedá na vola.

Pokud tomu tak je, v tom případě jsem vůl a korunovanej k tomu.

A pokud je pravda, že štěstí přeje odvážným, tak asi odvážný jsem.

Píšu o štěstí, který jen tak někdo nemá. O štěstí, které může být velmi pevné a zároveň velmi křehké. O štěstí, které mi mnozí závidí a které mnohým přeji.

Píšu o štěstí které má jméno a které bez přestání přetrvává 15 let.

Toto štěstí se jmenuje Pavlína Pálková.

Počátkem mého štěstí bylo, že si mě má žena 3. 4. 2004 na Novoměstské radnici v Praze 2 vzala.

Štěstí pokračovalo s narozením našich obou synů a štěstí pokračuje každým společným dnem.

Nikdy bych si před tím nemyslel, že je možné žít bok po boku s jedním člověkem bez konfliktů, naschválů, intrik, hádek a nenávistí tak dlouho.

A ono to jde.

Naším velkým společným štěstím je, že i po letech umíme být spolu. Těšíme se na sebe. Cestujeme. Trávíme společně víkendy, jezdíme na dovolené, cestujeme.

Píšeme si, voláme si a to nemusíme být od sebe bůh ví kolik hodin.

Velkým štěstím je, že spolu umíme mluvit a zároveň spolu umíme mlčet.

Štěstím je, že máme společné zájmy a i když nemáme, umíme se respektovat a tolerovat.

Za těch 15 let bylo několik složitých chvil. Ať už to byla situace, kdy jsem neměl až tak dobrou práci a nenosil jsem domů peníze jaké bychom potřebovali. Nebo různé rodinné tragédie, ať už úmrtí mého bratra, nebo úmrtí manželčiny maminky.

Všechny trable jsme přežili.

A jak se říká, co tě nezabije, to tě posílí.

Zažili jsme období, kdy jsem hodně cestoval a nebyl tak často doma.

Zažili jsme období, kdy jsme společně podnikali a několik let jsme byli dennodenně v práci i doma.

Všechny fáze našeho vztahu byly a jsou šťastnými.

Kdo Pavlínu zná, ví že je to sluníčko.

Člověk se srdcem na dlani. Člověk, který umí rozdávat radost.

Vzala si mě takového jaký jsem. Věděla, že jsem někdy morous.

Že práce je u mě na prvním místě. Věděla, že mimo vaření a světa gastronomie vlastně nic jiného neumím. Já nejsem ten ,,MUŽ,, který postaví dům, který celé dny tráví v dílně aby následně obložil kuchyň nebo položil podlahu.

Někdy mám pocit, že jsem měl být já ženská a ona chlap. Já spíš než bych něco opravil, tak raději uvařím. A ONA? Ta již rezignovala a spoustu věcí si opraví sama :-).

Vymaluje, natře, obrazy pověsí, auto řídí líp než chlap /i já/ a k tomu se stará o domácnost, děti a mě.

Ale věděla koho si bere - přesto si mě vzala.

Ve své ženě mám neskutečnou oporu a zázemí. Při každé ptákovině, která mě napadne mě podporuje. Ať už to jsou mé pracovní aktivity, nebo i ty mimopracovní.

Je prvním čtenářem a korektorem mých článků, konzultantem, podporovatelem.

Rozhodnu-li se jet na kuchařskou soutěž, chystá mi dekorace, láme větvičky, trhá kočičky a zlatý déšť na dekorace, váže kytky, sbírá kamínky, natírá špalky a v neposlední řadě se mnou vstává v půl třetí a celý den to se mnou absolvuje.

A teď mi řekněte, není to štěstí? Je...

Víte, velkým štěstím je, že si i po letech říkáme ,,MILUJU TĚ,,,

Teď mi třeba ve chvilce v práci napsala ,,TĚŠÍM SE NA TEBE,,.

To jsou okamžiky, kdy se mi po těle rozlije příjemné horko a do očí vrhnou slzy.

Jak jsem zmiňoval tu kuchařskou soutěž - posledně jsme skutečně ráno vstávali v půl třetí. Celý den byl náročný. Navíc cesta do Hradce Králové a zpět. Naložit a vyložit auto, celý den na nohách.... no hrůza.

Velkou odměnou byl alespoň fakt, že jsem si domů přivezl trofej za třetí místo.

Večer jsme se vrátili kolem deváté. Rychle zpacifikovat děti, dát si jídlo a spát.

A víte, co mi ráno má žena napsala?

Lásko, já jsem na tebe tak pyšná. Miluju tě.

To je přece to štěstí o kterém tu celou dobu píšu.

To, že štěstí je láska a láska je štěstí.
A já ti lásko za těch patnáct let štěstí moc a moc děkuju.

A na závěr jeden citát:

William Shakespeare

"Až teprve naše společná láska mi ukázala co je v životě důležité. Teď vím, že štěstí je jen poloviční, když se o něj nemáš s kým dělit, a že smutek je dvojnásobný, když Ti z něj nemá kdo pomoci.

S Tebou jsem poznal, co to znamená opravdu milovat a jaké to je, když je moje láska opětována..."

Autor: Radek Pálka | středa 3.4.2019 6:00 | karma článku: 18.49 | přečteno: 625x

Další články blogera

Radek Pálka

Kam zmizel Michelin?

Ti z vás, kteří sledujete Českou gastronomickou scénu jistě i sledujete restaurace s oceněním nejvyšším, tedy s oceněním Michelin. Co víc by si provozovatelé a slavní šéfkuchaři mohli přát než ocenění Michelin.

4.7.2023 v 19:06 | Karma článku: 29.32 | Přečteno: 3830 | Diskuse

Radek Pálka

Končím

Nejedná se o žádný nekrolog, nebo o dopis na rozloučenou. Jen se s tímto slovem ,,KONČÍM,, se v poslední době u kuchařů setkávám čím dál častěji. Jedna věc je, že mnoho kuchařů z oboru odešlo během kovidu. í době u kucha

9.8.2022 v 13:00 | Karma článku: 29.00 | Přečteno: 1338 | Diskuse

Radek Pálka

Proč jsem vydal knihu?

Lidé si vydávají knihy z mnoha různých důvodů. U mě to byla mimo jiné touha tu něco po sobě zanechat, ne jen proběhnout životem a pak navěky zmizet.

5.11.2021 v 10:13 | Karma článku: 6.45 | Přečteno: 247 | Diskuse

Radek Pálka

Zvěřinové hody bez zvěřiny

Mým dávným přáním, ještě z dob totality bylo jít pracovat do zahraničí.Měl jsem štěstí, že ještě když jsem pracoval u Durana, tak oba hlavní kuchaři, jak Jirka Syrový, tak zástupce Zdeněk Trunec

4.10.2021 v 8:33 | Karma článku: 23.16 | Přečteno: 538 | Diskuse

Další články z rubriky Praha a střední Čechy

Michal Merhaut

Když do Kolína přijely tanky…

Zatímco severomořským pobřežím se linuly tóny Kmochových skladeb v podání dechové hudby Veřejného požárního útvaru v Kolíně, do překročení československých hranic prvními jednotkami okupačních vojsk zbývalo jen pár hodin.

23.8.2022 v 9:05 | Karma článku: 14.11 | Přečteno: 182 | Diskuse

Alena Kravarčíková

Anime, Cosplay, Fursuit, zábava puberťáků?

Možná, že už víte, co se u nás doma děje a jak začal příběh mého života s transgender puberťákem.....

22.8.2022 v 10:27 | Karma článku: 13.58 | Přečteno: 627 | Diskuse

Michal Merhaut

Kolínské jaro 1968

Generační obměna členů KSČ a hospodářské zaostávání Československa za západními zeměmi vedlo v 60. letech k nutnosti reforem a k pozvolnému uvolňování tuhého totalitního režimu.

22.8.2022 v 9:51 | Karma článku: 8.48 | Přečteno: 160 | Diskuse

Michal Merhaut

Reflexe roku 1968 v obecních kronikách

Obecní kroniky zaznamenávají události lokálního významu, ať už je to budování vodovodu, úspěchy místního fotbalového mužstva apod.

21.8.2022 v 10:34 | Karma článku: 12.54 | Přečteno: 250 | Diskuse

Alena Kravarčíková

Vyznání MARKOVI

Moc ráda se zamilovávám. Opakovaně, vášnivě, bezhlavě a neustále se zamilovávám do věcí, barev, lidí, dobrého jídla, vína, měst a zemí, bot, neobvyklých hodinek, knih (ne nutně v tomto pořadí) a do stovek dalších oblastí.

11.8.2022 v 15:24 | Karma článku: 11.21 | Přečteno: 433 | Diskuse
Počet článků 80 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 3128

Jmenuji se Radek Pálka a vítám vás na svém blogu o vaření, kuchyni, gastronomii a tak obecně.

Jak to začalo.....

Někde v mých 6-7 letech si rodiče vzali do hlavy, že strašně chci být kuchařem :-). 

Moje mamka byla vyučenou cukrářkou. Avšak po vyučení cukrařinu dělala jen velmi krátce a když přišla v roce 1971 do jiného stavu s bratrem, přestala cukrařinu dělat profesionálně a již se k tomu nikdy naplno nevrátila. 

Nicméně v osmdesátých letech si mamka tajně doma přivydělávala pečením dortů na zakázku. A já, jako dnešní dítě z reklamy jsem se kolem ní motal a asi tím si všichni vzali do hlavy, že kuchařina mě strašně baví a že nic jiného vlastně ani dělat nechci :-). 

Zvláštní je, že pokud je člověku něco dlouhodobě podsouváno, tak tomu začne věřit.  Na konec jsem byl i já tím, který začal říkat, že si od dětství přeje být kuchařem. Možná tomu i tak bylo. Já vlastně ani nevím.

Každopádně se tak i přes některé komplikace stalo a jsem tomu rád.  A z nutnosti je životní láska.

Upřímně láska na první pohled to úplně nebyla.

Díky sametové revoluci v roce 1989 jsem sice nastoupil do chrudimské hotelové školy, ale na příbuzný obor řezník. 

No, nebudu rozebírat má studia. Ale řezníkem jsem se po pár peripetiích vyučil a rok na to jsem udělal rozdílové zkoušky a vyučil se i kuchařem. 

Mým štěstím bylo, že jsem hned po vyučení nastoupil do Restaurantu Grill Duran v Hradci, Králové, kde jsem nejprve řezničil a postupně se přibližoval do kuchyně, až jsem bourání masa úplně pověsil na hřebík. 

Mým druhým největším životním štětím /první je moje manželka/ bylo, že jsem měl to štěstí a dostal jsem se do kuchyně v Duranu, kde vládl tehdy asi třicetiletý šéfkuchař Jiří Syrový.

A díky němu a díky jeho přístupu ze z nutnosti stala LÁSKA NA CELÝ ŽIVOT.

www.sefkucharuvdenik.cz

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...