Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Cesta na Zanzibar - Milénium, díl pátý

Jedním z mých hlavních úkolů na Zanzibaru, hned po všech peripetiích s domácím pečivem, výrobou jogurtů a listovým těstem byl silvestrovský večer.

Silvestr v každém hotelu patří k něčemu mimořádnému. Je to událost, která hoteliéry stojí hrozně moc peněz a ne vždy se na tom vydělá tolik peněz, kolik by si člověk představoval.

Musí se nakoupit spousty dekorací, frkaček, girlandy, komfety, čepičky, škrabošky, balonky, helium atd.... A i když se jedná o haléřové položky, v tom množství je to náklad nezanedbatelný.

Co je však většinou nejdražší na celém večeru, to je muzika, DJ, moderátor, a doprovodný program.

Na Silvestra vám nikdo pod 10 000 Kč za vystoupení nepřijde. Znám pár umělců, kteří si za silvestrovskou noc vydělají i několik desítek tisíc. Většinou jsou to kouzelníci, tanečníci, nebo nějací nějací sólisté, kteří mají číslo tak na 30 minut.

Tito umělci jsou schopni udělat za večer několik vystoupení v různých hotelích.

Chce to řád, disciplínu a vše musí klapat. Pokud jde vše jak má, stihnou obrazit i 10 štací za jeden večer.

Proto jsou ty Silvestry v hotelích a restauracích tak drahé. Pamatuji se, že v minulém hotelu, kde jsem měl možnost ve spolupráci s agenturou Silvestry pořádat, tak silvestrovský program nás vyšel klidně i na 200 000 Kč. A to jsme se nějak extra nerozšoupli.

Kapela, moderátor, předtančení, karikaturista, 1 - 2 čísla během večera, aby hosté měli zábavu. A to je celé.

A samozřejmě k Silvestru musíte přičíst náklady za jídlo, nápoje a v neposlední řadě za personál, potažmo brigádníky. Na Silvestra se i u brigádníků jedná o zvýšenou hodinovou sazbu, takže i částky za personál bývají na tento poslední den v roce pořádně mastné.

Ale abych se vrátil k Zanzibaru. Tento den byl jako všude mimořádný už tím, že to byl Silvestr. Ale o to víc, že se jednalo o nové milénium. Vždyť komu se podaří žít na konci jednoho a na začátku druhého tisíciletí.

Všichni měli velká očekávání, hosté platili v africkém rezortu neskutečné částky za New Years Eve, tedy silvestrovskou noc.

Chtěli se bavit, chtěli jíst, pít, koupat se, zpívat a co vím já ještě.

Pamatuji se, jak několik týdnů před koncem roku řešili, jak postavit pódium a hlavně kde.

Jak jsem již v předešlých částek psal, hotel se nacházel na břehu Indického oceánu. A co si budeme povídat, příliv a odliv vždy udělaly s pláží své. Vzpomínám si, jak jim první pódium spadlo jen několik málo dní před samotným Silvestrem. Jestli si dobře vzpomínám, tak základem vyvýšeného pódia byly pytle naplněné pískem. Na tom nějak položené a uchycené desky a potom samotná konstrukce se stříškou, mraky kabelů a světly. A jak jsem již řekl, příliv prevít byl asi nějak větší než se čekalo a šup, bylo po pódiu. A tak se s výstavbou muselo začít znovu.

Chystaly se všemožné drinky, osekávaly se kokosové ořechy, lisovaly šťávy ze všeho dostupného ovoce, alkohol se vozil na hektolitry, pivo teklo proudem.

Ajábyl najednou součástí toho soukolí.

Mladý ucho, s týmem nekuchařů ale se zápalem jak mým, tak všech zúčastněných.

Já naštěstí nebyl konfrontován se žádnými přírodními vlivy. Na naše výkony neměl příliv ani odliv vliv. My se pouze a jen soustředili na výkony kulinářský a pokud možno tak, aby byly co nejvíce podobné místní kuchyni, však s drobnými úpravami, aby bylo vše poživatelné pro hosty, kteří byli z celého světa.

Základem silvestrovského bufetu musely být samozřejmě mořské plody. Pekly se langusty /zajímavé, že humry jsem v Africe neviděl/. Mimochodem langusty jako na Zanzibaru jsem od té doby taky neviděl. Jedna langusta měla klidně metr. I s tykadly klidně dva.

Další součástí bufetu byly krevety a krabi. Kraby jsme vždy vařili v osolené vodě. Z vařených krabů se vyjmulo maso a z masa se dělalo se zeleninou a smetanou hrozně dobré ragú. To se následně podávalo ve vyvařených ulitách z krabů. Úžasné jídlo.

Samozřejmě nesmělo chybět maso. Vepřové nebylo a hovězího pomálu.

Z těch dehydrovaných krav nikdy moc masa nebylo a když bylo, bylo to tak tuhé, že se to skoro nedalo jíst. Takže zbývalo kuřecí a jehněčí.

Podávali jsme nyama choma, což je místní specialita - kozí maso na grilu. dále potom m´chuzi wa nyama, což bylo hovězí kari, pilav - základem je rýže a směs masa (kozí, hovězí, kuřecí), nesměly chybět tolik oblíbené  Samakai wa kusonga- rybí karbanátky z celých kousků ryb, a v neposlední řadě plněné samosy, ať již masové nebo vegetariánské, a samozřejmě také n´dizi no kastad - pečené banány s vanilkovým pudinkem.

A další a další. Spousta zelenin, olivové a cizrnové pasty. Pekly se arabské chleby, podávala se  Ugali- což je taková moučná kaše, spousty exotického ovoce,  jehněčí karbanátky, Biryani (kořeněná rýže) a samozřejmě Baklava.

Obecně mám Indickou, či africkou kuchyni moc rád. Miluju jejich kombinace koření.

Nikdy před tím, než jsem na Zanzibar jel by mě ani ve snu nenapadlo dát na jehněčí skořici spolu s římským kmínem, koriandrem a kokosovým mlékem.

Chuť fantastická.

Takto jsme dělali celé jehněčí kusy. Maso se naložilo do směsi koření a soli. Nechalo se tak týden marinovat v chladícím boxu. Následně se vzala vypraná dlouhozrnná rýže, která se smíchala s kurkumou, kardamonem, lístky bobkového listu a takto smíchaná rýže se dala do břišní dutiny naloženého jehněte. Vše se řádně zašilo a celý kus se zabalil do alobalu.

Jehně se následně peklo na mírném ohni asi 12 hodin. A jak se do té břišní dutiny uvolňovaly všechny šťávy a dobroty z toho pečeného masa, tak ta rýže to do sebe vše vtahovala, až se vlastně krásně uvařila.

Maso se následně sundalo z grilu. Rýže se vysypala do velkého pekáče, maso se obralo a poházelo se jím ta žlutá, voňavá rýže. Nakonec se vše posypalo rozinkami a jarní cibulkou.

Jestli se někdy něčemu říká gastronomický oragazmus, tak to bylo právě to jehně.

A to je oč tu běží. Tenkrát, když jsem do Afriky, ale nejen tam jel, nešlo především o peníze. Šlo hlavně o zkušenosti, zážitky, inspiraci, chutě a vůně.

A i když byl Zanzibar jen šestiměsíční zkušeností, zanechal ve mně nezapomenutelný dojem. Lásku ke koření, k chutím, kombinacím. Respekt před lidmi. Obdiv k domorodcům a k chudým. Do jisté míry závist nad tím, jak dokáží velmi skromně žít a zároveň být šťastnými.

Naučil jsem se vážit si sebe sama a hlavně ostatních. A i kdyby mi to nepřineslo nic z toho co jsem napsal, asi nejdůležitější na tom všem je, že jsem pochopil, že nezáleží na barvě pleti. Je úplně jedno,jestli jste bílý, černý, žlutý nebo pihatý. Důležité je jaký jste člověk.

Nikdy předtím a ani nikdy potom jsem už nic podobného jako na Zanzibaru nezažil.

A mým přáním je, se jednou se svojí ženou do resortu Breezes Beach Club v Zanzibaru vrátit jako host.

A já vím, že když si člověk něco moc přeje, že se to jednoho dne splní.

 

Radek Pálka

Šéfkuchařův deník

Autor: Radek Pálka | pondělí 31.12.2018 6:00 | karma článku: 17,80 | přečteno: 579x
  • Další články autora

Radek Pálka

Kam zmizel Michelin?

Ti z vás, kteří sledujete Českou gastronomickou scénu jistě i sledujete restaurace s oceněním nejvyšším, tedy s oceněním Michelin. Co víc by si provozovatelé a slavní šéfkuchaři mohli přát než ocenění Michelin.

4.7.2023 v 19:06 | Karma: 29,32 | Přečteno: 3834x | Diskuse| Cestování

Radek Pálka

Končím

Nejedná se o žádný nekrolog, nebo o dopis na rozloučenou. Jen se s tímto slovem ,,KONČÍM,, se v poslední době u kuchařů setkávám čím dál častěji. Jedna věc je, že mnoho kuchařů z oboru odešlo během kovidu. í době u kucha

9.8.2022 v 13:00 | Karma: 29,11 | Přečteno: 1344x | Diskuse| Praha a střední Čechy

Radek Pálka

Proč jsem vydal knihu?

Lidé si vydávají knihy z mnoha různých důvodů. U mě to byla mimo jiné touha tu něco po sobě zanechat, ne jen proběhnout životem a pak navěky zmizet.

5.11.2021 v 10:13 | Karma: 6,45 | Přečteno: 250x | Diskuse| Kultura

Radek Pálka

Zvěřinové hody bez zvěřiny

Mým dávným přáním, ještě z dob totality bylo jít pracovat do zahraničí.Měl jsem štěstí, že ještě když jsem pracoval u Durana, tak oba hlavní kuchaři, jak Jirka Syrový, tak zástupce Zdeněk Trunec

4.10.2021 v 8:33 | Karma: 23,37 | Přečteno: 552x | Diskuse| Praha a střední Čechy

Radek Pálka

Svět se zbláznil

Covid nám přinesl mnohé, ale zatím nevidím nic pozitivního. Chvíli jsem doufal, že vše okolo pandemie zlomí vaz vládě Andreje Babiše, ale jak to tak vypadá, ani to se nestane.

29.7.2021 v 14:29 | Karma: 46,01 | Přečteno: 13370x | Diskuse| Praha a střední Čechy

Radek Pálka

Co bude dál s gastronomií?

Tak jsme se těšili, až to přijde. Nejprve minulé léto, ale pokazila nám to druhá vlna. Pak dlouhé čekání a teď to konečně přichází.

25.5.2021 v 9:56 | Karma: 15,44 | Přečteno: 596x | Diskuse| Praha a střední Čechy

Radek Pálka

Blbec blbcem zůstane.....

Stačí jeden blbec ve vašem okolí a všechno se obrátí vzhůru nohama. Blbec má totiž pouze jeden jediný cíl. Zničit naše štěstí a otrávit nám život.

5.2.2021 v 13:36 | Karma: 29,58 | Přečteno: 1936x | Diskuse| Praha a střední Čechy

Radek Pálka

Kovidové děti

To, že situace na celém světě není jednoduchá, to je jasné. Že děti nechodí do školy a učí se distančně z domovů je taky jasné. Že rodiče již skoro rok suplují učitele a učí se svými ratolestmi je taky jasné.

26.1.2021 v 8:45 | Karma: 41,13 | Přečteno: 5759x | Diskuse| Praha a střední Čechy

Radek Pálka

Kuchař a Silvestr

Když se řekne Silvestr.....Tak to znamená, že mě rodina několik dní neuvidí. Konec roku je pro každého kuchaře zápřah.

29.12.2020 v 9:11 | Karma: 17,89 | Přečteno: 408x | Diskuse| Praha a střední Čechy

Radek Pálka

Kuchařův život s Vánocemi

Kdy jsem přestal věřit na Ježíška, si už nepamatuji. Ale myslím, že někdy v první, nebo druhé třídě. Co si budeme povídat, v osmdesátých letech se Ježíšek moc nenosil a křesťanské svátky obecně už vůbec ne.

24.12.2020 v 12:25 | Karma: 15,73 | Přečteno: 434x | Diskuse| Praha a střední Čechy

Radek Pálka

Kuchařův život s cizincem aneb kolik řečí umíš, tolikrát jsi člověkem.

Je konec roku. Čas na bilancování, rekapitulaci. Člověk si uvědomí, v čem byl rok 2020 jiný. Mnoho věcí se povedlo, pár ne. Něco mohlo být lepší a s něčím jsme spokojeni.

17.12.2020 v 9:35 | Karma: 21,38 | Přečteno: 737x | Diskuse| Praha a střední Čechy

Radek Pálka

Koronáčův Deník

Koronavirus. Už je tu s námi víc jak půl roku. To, že je mnoho lidí nemocných je jasné. To, že mnoho lidí zemřelo a stále umírá, je bohužel taky jasné...

20.10.2020 v 11:00 | Karma: 18,14 | Přečteno: 554x | Diskuse| Praha a střední Čechy

Radek Pálka

Jak se mají kuchaři po karanténě?

Už dlouho tomu, co jsem na svém blogu zveřejnil poslední článek. Důvodů je několik. Ty poslední články se týkaly koronaviru, pandemie, karantény..... Snažil jsem se odhadnout, co bude, popsat stav, který jsme zažívali.

31.8.2020 v 5:26 | Karma: 19,18 | Přečteno: 757x | Diskuse| Praha a střední Čechy

Radek Pálka

Domácí chřestová polévka

Chřestová polévka je něco tak jednoduchého, že to zvldnou i děti. Nevěříte, jen se podívejte auvěříte.

4.5.2020 v 6:00 | Karma: 11,07 | Přečteno: 373x | Diskuse| Praha a střední Čechy

Radek Pálka

Pravidla dobrého číšníka

Tak už je to tady. Ještě 2 týdny a otevřeme zahrádky a necelý měsíc otevřeme restaurace, hotely, bistra, nebo rychlá občerstvení. Mnozí se skutečně 2 měsíce flákali a nic nedělali a jak se říká, vypadli z tempa....

30.4.2020 v 6:00 | Karma: 17,47 | Přečteno: 3191x | Diskuse| Praha a střední Čechy

Radek Pálka

Proč učitelé v karanténě neučí????

V první řadě a hned v úvodu chci říct, že tento článek není žádnou mojí osobní vzpourou proti učitelům a nechci jakkoliv dehonestovat jejich práci. Učitelů si velice vážím a mnohdy obdivuji jejich trpělivost.

21.4.2020 v 11:50 | Karma: 46,48 | Přečteno: 13591x | Diskuse| Praha a střední Čechy

Radek Pálka

Otevřeme letní zahrádky. A co dál?

Tak nám vláda laskavě dovolila otevřít zahrádky. Už aby bylo 25. 5. 2020 a my mohli začít vařit a obsluhovat naše hosty. Na druhou stranu se na zahrádky těším nejen jako zaměstnanec, ale taky jako zákazník.

20.4.2020 v 6:00 | Karma: 25,58 | Přečteno: 1388x | Diskuse| Praha a střední Čechy

Radek Pálka

Kapří hranolky aneb, když děti vaří a dobře se jim daří.

Další video z naší dílny. Tentokrát jsme vyrazili na ryby. Uvidíte, že i zdánlivě těžký recept mohou zvládnout i děti.

17.4.2020 v 5:54 | Karma: 8,47 | Přečteno: 307x | Diskuse| Praha a střední Čechy

Radek Pálka

Velikonoční nádivka - Když vaří děti

Myslíte si, že mohou vařit děti? Ano mohou. Přesvědčte se sami. Velikonoční nádivka. Jednoduchý recept, který zvládne každý.

12.4.2020 v 6:59 | Karma: 9,92 | Přečteno: 426x | Diskuse| Praha a střední Čechy

Radek Pálka

Když vaří děti - svíčková na smetaně

Myslíte si, že dětinezvládnou i složitější recept? Omyl. Podívejte se, jak zvládnou poctivou svíčkovou na smetaně.

10.4.2020 v 6:41 | Karma: 13,11 | Přečteno: 729x | Diskuse| Praha a střední Čechy
  • Počet článků 81
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 3439x
Jmenuji se Radek Pálka a vítám vás na svém blogu o vaření, kuchyni, gastronomii a tak obecně.

Jak to začalo.....

Někde v mých 6-7 letech si rodiče vzali do hlavy, že strašně chci být kuchařem :-). 

Moje mamka byla vyučenou cukrářkou. Avšak po vyučení cukrařinu dělala jen velmi krátce a když přišla v roce 1971 do jiného stavu s bratrem, přestala cukrařinu dělat profesionálně a již se k tomu nikdy naplno nevrátila. 

Nicméně v osmdesátých letech si mamka tajně doma přivydělávala pečením dortů na zakázku. A já, jako dnešní dítě z reklamy jsem se kolem ní motal a asi tím si všichni vzali do hlavy, že kuchařina mě strašně baví a že nic jiného vlastně ani dělat nechci :-). 

Zvláštní je, že pokud je člověku něco dlouhodobě podsouváno, tak tomu začne věřit.  Na konec jsem byl i já tím, který začal říkat, že si od dětství přeje být kuchařem. Možná tomu i tak bylo. Já vlastně ani nevím.

Každopádně se tak i přes některé komplikace stalo a jsem tomu rád.  A z nutnosti je životní láska.

Upřímně láska na první pohled to úplně nebyla.

Díky sametové revoluci v roce 1989 jsem sice nastoupil do chrudimské hotelové školy, ale na příbuzný obor řezník. 

No, nebudu rozebírat má studia. Ale řezníkem jsem se po pár peripetiích vyučil a rok na to jsem udělal rozdílové zkoušky a vyučil se i kuchařem. 

Mým štěstím bylo, že jsem hned po vyučení nastoupil do Restaurantu Grill Duran v Hradci, Králové, kde jsem nejprve řezničil a postupně se přibližoval do kuchyně, až jsem bourání masa úplně pověsil na hřebík. 

Mým druhým největším životním štětím /první je moje manželka/ bylo, že jsem měl to štěstí a dostal jsem se do kuchyně v Duranu, kde vládl tehdy asi třicetiletý šéfkuchař Jiří Syrový.

A díky němu a díky jeho přístupu ze z nutnosti stala LÁSKA NA CELÝ ŽIVOT.

www.sefkucharuvdenik.cz

Seznam rubrik