Má v Čechách Mc Donald odpískáno?

Asi nemá a ještě dlouho mít nebude, ale kultura českého stravování je díky bohu za posledních pár let na takové úrovni, že lidé postupně ztrácejí zájem o tyto formy stravování.

V tomto článku v podstatě vůbec nejde o Mc Donald, ale o rychlé stravování, chcete-li Fast Food / Street food obecně.

Narodil jsem se v roce 1976 ve městě Jaroměř ve Východních Čechách a pokud do Jaroměře nedorazil cirkus, nebo pouť, tak jsme tak zvaný street food neznali.

Zato, když jsme každoročně vyrazili naším zeleným Trabantem combi do Prahy na Matějskou pouť, tak to jsem se už od Chlumce těšil na grilovanou klobásu.

Nejprve však proběhl každoroční vtip našeho otce:

,,kluci, jestlipak víte, co se stalo v Chlumci?" A my přesto, že jsme tuto otázku slyšeli rok co rok a odpověď jsme tedy logicky věděli, odpověděli jsme ,,ne".

,,No přece v Chlumci vystrčila bába p.del proti slunci"  Jééé, to bylo každoroční veselí.

No a teď zpět k tomu street foodu.

Na  Matějské vždy proběhla ta zmiňovaná klobása. Byla výborná a hlavně byla dělaná na dřevěném uhlí. Byli jsme od ní vždy totálně zalepení a takřka pravidelně si někdo z nás stříkajícím tukem ušpinil nějakou část oblečení.

Po letech jsem se již se svými dětmi na Matějskou pouť vrátil. Klobásy zůstaly, ale bohužel uhlí zmizelo. Dělá se to na elektrických grilech a plynu a to už není ono.

Fast, nebo chcete-li street food po revoluci zažil obrovský boom.

Začaly se dělat langoše, stánkaři se vytasili s hamburgery, párky v rohlíku, sekané v housce a největším kalibrem té doby byly takové ty vysokánské české pizzy s neskutečným množstvím těsta a samozřejmě s kečupem. Pochopitelně nikde nemohl chybět smažák a hranolky.

Úplně největší šmakuládou té doby byly předpřipravené hamburgery v housce spolu s lupenem salátu, rajčetem a zelím. Na to se dala jakási mletá placka a hořčice. Vrcholem tohoto gastronomického čísla bylo, že v momentě, kdy si zákazník objednal hamburger, tak tento předpřipravený burger se celý strčil do mikrovlnky.

Výsledkem bylo, že jste potom dostali vlažný hamburger v tvrdé hoste s vařícím zelím a rajčetem.

A takto nám to tu vydrželo poctivých 20 let.

Další ,,přidanou,, hodnotou tehdejšího street foodu bylo, že se vše kupovalo ve formě polotovaru. Všichni smažili stejné obalené řízky, všichni měli stejné obalované sýry a všichni v oleji ohřívali hotové langoše. Jediný rozdíl byl mnohdy jen v ceně a použitém kečupu.

Když jsem v roce 1998 přišel do Prahy, jediným místem, kde se street food lišil od běžně zajetých pravidel byl Václavák. Smažený řízek v housce /nejlépe v noci po tahu/ bylo to nejlepší co velkoměsto nabízelo. Už tenkrát se na Václaváku nabízely klobásy různých tvarů, vůní a chutí. Díky obrátce, která na Václaváku byla, bylo vše relativně čerstvé a rychlé.

Škoda byla, že jsme si na stav tehdejšího rychlého občerstvení všichni zvykli. Český národ na všech kulturních a jiných akcích sebe a své děti krmil těmi hamburgery, langoši, hranolky a párky v rohlíku. Smyslem bylo levné jídlo bez ohledu na kvalitu a chuť.

Trochu se nároky na Fast Food změnily právě s příchodem Mc Donald a KFC.

Prvně to byla zvědavost proč tam lidé chodili. Potom se z toho začal stávat módní trend a na konec lidi zjistili,  že i Fast Food může mít dobrou úroveň, že salát v burgru může být čerstvý a nejen hlávkový, že hranolky mohou být křupavé, že existuje něco jako espresso, milch shake.

Poslední 2 až tři roky jsem z českého Street foodu vyloženě nadšen. Něco se stalo.

Možná je to vyšší životní úrovení, možná tomu napomohla globalizace a obecně nižší ceny letenek, a tedy to, že Češi častěji cestují, navštěvují jiné země a kultury.

Možná tomu napomohla osvěta, kterou ve svých pořadech vede Zdeněk Pohlreich, či jiní šéfkuchaři. Možná tomu napomohl obecně větší zájem o gastronomii. Nevím, asi je to kombinacemi všeho výše zmíněného.

S rodinou každoročně navštěvujeme různé festivaly, kulturní akce, poutě, dětské dny, atd.

Jsem mile překvapen, že stravování na těchto akcích již není jen o klobásách a langoších. Češi si přestali vozit řízky v alobalu, ale rádi si dají jídlo, které český Street Food nabízí.

Jsem rád, že i na akcích, které navštěvují tisíce lidí, které mají možnost si vybrat z čerstvě dělaných burgrů posazených do domácích housek. Dělají se tam kebaby, gyrosy, plněné tortily, pečou se masa, grilují se steaky. Spousta stánkařů se vrací ke kořenům česko-slovenské gastronomie. Podávají strapačky, halušky, vrací se palačinky, lívance, domácí zabíjačky. Prodávají se jitrnice, jelita, poctivé české polévky a v neposlednířadě farmářské výrobky a poctivé výrobky českých pekařů a uzenářů.

Spousta prodejců myslí na spoluobčany se všemožnými stravovacími omezeními a v neposlední řadě se i na těchto akcích objevují jídla zdravá, Bio a vegetariánská.

Street Food už dávno není jen o jídle. Můžete si koupit domácí limonády, ovocné šťávy, šťávy z čerstvě lisovaného ovoce, různé sypané čaje a z čeho mám asi radost největší, dělá se tam dobrá káva. Cappuuccino dostanete s dobrým šlehaným mlékem a káva se mele na místě. Už to není jen ,,Turek nebo rozpustný,,.

Mám radost, že národ český se obecně zdokonaluje. Že už si umíme vybrat dobré jídlo.

Že známe co je dobré a co dobré není. Jsem rád, že už nechceme jen ty ohřáté burgry z mikrovlnky.

To, co bych si před lety myslel, že by nikdy nefungovalo, stalo se běžnou součástí života. Lidi nemají problém za jídlo zaplatit víc. Ale samozřejmě od toho očekávají odpovídající kvalitu.

Mám radost, že národ Český se umí najíst, že rozpozná chutě, zná koření, umí používat bylinky a dokáže ocenit kvalitní maso a ryby.

Protože jen národ gastronomicky vzdělaný nás kuchaře může někam posunout a vybičovat

k tomu, abychom my sami chtěli být lepšími a lepšími.

Jen ta Matějská je stále nějak pro Kočku.